Tu a tam jsou prostě slabší sezóny. Ale to neznamená, že se nemá blogovat.

Chchlám si tak doma a zavazuju si zalehlý ucho, ve kterým mě občas píchá. Snažím se nějak kombinovat dálkové hašení termínů a pokus o doléčení. A dumám, co asi tak bude příští týden. Nečekejte ode mně víc, než zase pár obrázků.

Tintin už vychází nějakou dobu i česky. Česká vydání však nemám - jenom kdysi dávno při studentské výměně na gymplu jsem dostal tři díly v němčině.

Docela se mi líbí. Ale nejsem si jist, jestli se mi líbí natolik, abych si začal kupovat všechny ostatní díly.

Zrovna ve chvíli, kdy mě přešla chřipka, jsem se poprvé v životě seznámil se zánětem středního ucha. Ani mi to nechtěli v práci věřit, že prý to mají jen děti. Ale pána na ušní pohotovosti (ano, existuje takto specializovaná pohotovost) moje příznaky rozhodně uspokojily.

Poslední dva dny mi bylo pod psa. Jelikož tak bylo všem ostatním doma, plazil jsem se ven z postele jen na své nutné směny péče o horečnatého mrňouska.

... a ten hodně hlasitý zejména. To je málo platný. Toho se už nezbavím. A proto dám dnes tento závažný mravokárný článek.

... je určitě prof. Parkinson.

Takže dnes jeden návrat ke klasice.

Aneb co jsem si též přivezl z Ostravy.

Tak toto se skutečně nestává každý den. Čekali byste drama v rubrice "Pohledy"?

Dnes si dopřeju jeden vysloveně slavnostní článeček. Jak jinak ostatně o panu Kaplanovi, než slavnostně?

K napsaní mě poňoukla bloggerka Tlapka (věrná to komentátorka mimiňáckých článků u Sargo), když před časem v seznamu doporučené literatury úpěnlivě varovala před Eisnerovým překladem pana Kaplana. Tak jsem si říkal, že nadešel čas se na ten Eisnerův překlad konečně podívat.

Zase jeden otcovský víkend. Tentokrát s mimořádnou přízní počasí.

Dnes udělám rád stručnou poznámku o jedné z mých nejoblíbenějších trvalek, která nikdy nezklame, když je všeobecná chuť něco si přečíst, ale nic konkrétního nevyhovuje.

Zase jsem si ji jednou prošel. Zase o kousek pozorněji. A zase s potěšením.

Další pohled! Výtečně!

Vrátím se k nědělnímu rodinnému výletu. Byli jsme skutečně odvážní a podnikli dramatickou výpravu automobilovým vozem až na Kožovu horu, tj. asi 16 km od domu.

... nám zaslal p. DJ a já mu tímto srdečně děkuji!

Minule jsem to s tím Suvorovem nakous, tak to dokončim, když už jsem v tom.

Jsem unaven. Nevidím to na víc než nějakou youtube prudu.

Aneb 3x video bez videa.

Tohle už je čistě z povinnosti. Co mám o tom Johnu Francisu Kovářovi pořád psát?

Jednou už jsme pohled od tajemného odesilatele Petra dostali. Už tehdy se nakonec vyjasnilo, že šlo o pana LittleKey.

Kniha hlavně o špatném charakteru maršála Žukova.