Tu a tam jsou prostě slabší sezóny. Ale to neznamená, že se nemá blogovat.
Větší část těch devadesáti stránek zabírají fotografie, které jsou víceméně jen komentovány a volně propojeny tématem hledání Mistrova hrobu. Obzvláštní péče je věnována propagaci Kokořínska, zejména pak obci Šemanovice. Nakonec jsou fotografie z natáčení pořadu ČT o exhumaci Cimrmanova hrobu.
Prohlédl jsem si to celkem bezbolestně. Ale celou dobu jsem myslel na pana Rejchu. Jestli si totiž dobře pamatuju, tak mi někdy říkal, že je fanouškem humoru Salonu Cimrman. V zásadě mi připadá, že to není možné, neboť - málo platné - nemohu se zbavit pocitu, že to vůbec není vtipné. Nebýt pracovité konkurenční skupiny Svěráka a Smoljaka, nevěřím, že by byl přílišný důvod zajímat se dnes o Cimrmana.
Ale jsou prostě na světě lidé, jako právě pan Rejcha, kteří jsou připraveni obdivovat něco tak zvláštně staromilského a neúspěšného.
Jako vtípek na divadelní program by to bylo dobré, ale jako hlavní sdělení je to odvážné.
Ledaže se tedy pletu a pan JR ve skutečnosti má k Salonu Cimrman lhostejný vztah.
Japonci vybudovali dokonalou kopii Kokořínska pod názvem Cimrland.
Lze tam potkat i tohoto muže - věrnou kopii Járy C.
Kromě pana JR jsem při tom čtení o Kokořínsku si také vzpomněl na pokus o výlet z před tří let. Nakonec se tak úplně ze zdravotních důvodů nevydařil, neb Sargo postupně odpadla do horečky, ale přesto rád vzpomínám na ty pozoruhodnosti, co jsme tam viděli.
Návrat by byl velice žádoucí, avšak do skal nemám s mrňousem zatím nervy.
Ale nedá mi to. Dovolte tedy pár vzpomínkových fotek na konec dubna 2005. Přitom i za necelý den jsme toho zvládli ještě podstatně víc, než je tu vidět. Ten kraj je opravdu turisticky bohatý a nedivil bych se, kdyby si ho někde zkopírovali.
Napřed jsme byli na krásném skalním hrádku Pustý zámek. Odtud je to pár set metrů na skalní vyhlídku Rač, kde pózuje Sargo.
Cestou na Rač je tahle krásná zkamenělá hlava opice.
Další skalní hrádek - Čap.
Bez tohoto byste se neobešli - já cestou na Čap, tehdy ještě se slušnou fotovýbavou.
Rád vzpomínám, jak jsem si vyběhl na Lysou horu u Jestřebí.
Ten čedičový svah vyleze každý, ale přitom to nepostrádá takovou turistickou míru dobrodružství:-)
Tak hlavně si přeju, abychom se konečně vylízali z těch neduhů a zas někam vyrazili!