Dnes si dopřeju jeden vysloveně slavnostní článeček. Jak jinak ostatně o panu Kaplanovi, než slavnostně?
K napsaní mě poňoukla bloggerka Tlapka (věrná to komentátorka mimiňáckých článků u Sargo), když před časem v seznamu doporučené literatury úpěnlivě varovala před Eisnerovým překladem pana Kaplana. Tak jsem si říkal, že nadešel čas se na ten Eisnerův překlad konečně podívat.
(Zajímavé je, že v tehdejším vydání respektovali autorům pseudonym Leonard Q. Ross, ale později se již uvádí pravé jméno. Docela bych ale čekal, že to je rozhodnutí autora samotného, když se proslavil, neměl důvod se skrývat za pseudonym.)
Napřed jsem byl překvapen, jak strašně útlá je ta Eisnerova verze. A to i s přihlédnutím k tomu, že obsahuje jen první díl, a ne dodatečně připsanou druhou knihu.
Rovnou řeknu, že to bylo čtení docela tristní. Samozřejmě jsem čekal hlavní rozdíl, jak ho popsal jasně Přidal ve své předmluvě, tj. že Eisner postavil jazykovou komiku na tom, jak by češtinu komolil německý, příp. jidiš mluvčí. Zatímco Přidal ji postavil na tom, jak češtinu komolí děti.
Ale i jinak to bylo takové celkově strašně stručné, strohé a nevtipné. Vysloveně tam chyběla řada hlavních postav.
Ze by to chrámista-tvrzista Eisner tak brutálně krátil?
Když jsem se pak podíval na Přidalovo veledílo a porovnal první kapitolu odtud, chvíli jsem si myslel, že jsem odhalil světovou senzaci: u Přidala bylo přidáno několik postav a délka kapitoly prakticky zdvojnásobena! Lekce v jazykové škole je popsána mnohem košatěji, už to není jen domácí úkol pana Kaplana a pár reakcí. Postupně se vystřídají u tabule různí žáci. Každý z nich má dokonalou a osobitou komiku vyjadřování.
To znamená, že Přidal překládal jinou knihu než Eisner, takže rozdíl vznikl nejen lepším překladem, ale i lepším originálem. (Je zajímavé, že v té antologii z roku 1990 nebyla zachycena nová verze Kaplana z roku 1976, ale nechali tam starou verzi z 30. let).
Závěrem uvedu dvě ukázky pro porovnání obou překladů (neboli stylově dám dva načiklady).
Ještě však musím napsat, že Přidalův Kaplan je kniha mně velice milá, se kterou jsem se seznámil na gymplu. Řada těch úsloví vešla do našeho rodinného slangu s panem prátrem. Například hned slovo "prátr". Nebo úsloví paní Tarnowské "Smůtná, ale právda". A docela dost dalších.
První srovnávací ukázkou bude právě dopis Hymana Kaplana prátrovi. Napřed, jak se ním vypořádal profesor Fiedler, ehm, vlastně Pavel Eisner:
A teď stejná ukázka od Přidala:
Druhá ukázka bude z nácviku obchodního dopisu. Tady to myslím Eisner prohrává na celé čáře s tím "letníčkem", to je takové na nic.
Přidalova "hladnička" je dle mého vydařenější (to podvědomé spojení s hladem). A to nehovořím o "výtvarníku":-)
Závěr: Kaplan se mi líbí hezky, ale jen od Přidala. Četl jsem ho mnohokrát (jednou i komplet nahlas mangelce:-). A doufám, že si ho ještě párkrát přečtu.