Poslední tažení

Poslední dva dny mi bylo pod psa. Jelikož tak bylo všem ostatním doma, plazil jsem se ven z postele jen na své nutné směny péče o horečnatého mrňouska.

Až dnes od rána se to snad obrací k lepšímu. Zatímco Sargo dospávala vášnivou noc s nervózním Jášou, uskutečnil jsem plán zachytit svůj kompletní stávající repertoár na keyboardu, tzn. obě dvě skladby. Musím říct, že jak je hraju, tak o to víc si uvědomuju, jak jsou ve své jednoduchosti krásné a ve své kráse jednoduché.

Účelem je dokázat, že s pomocí low end keyboardu může každý instantně sehrát své oblibené pecky v kvalitě, za kterou by se nemusela stydeť žádná chudší svatba někdy koncem 80. let. A to vše bez jakékoliv přípravy a cvičení, jen pohledem na akordy v internetu (pokud na to nemá náhodou ucho, ale pro takové jedince tento článek není určen).

Z estetických důvodů jsem se snažil ze záběrů vynechat svoji osobu. I tak nebudete ušetřeni pohledu na mé léčebné růžové pyžamo a tu a tam se mihne i léčebná plena kolem krku (v jejíž magické účinky dlouhodobě věřím).

Hlavním mým kouskem jsou Andělé od Wanastovek. U této skladby mě zarazila ta skutečnost, že refrén i verze je táž melodie, jenom o tercii níž.

1 min 41 s.

Druhým hlavním jsou Houby od Garage.

2 min. 12 s.

Při nahrávání jsem měl přirozenou trému, takže jsem tam nasekal nějaký chipki. Ohledně opakování záběrů však sdílím názor velkého Ed Wooda, že je to naprosté mrhání energií a časem - o tolik lepší by to podruhé nebylo.

Ale když mě nikdo nenatáčí, tak to hraju bravurněji!