Vrátím se k nědělnímu rodinnému výletu. Byli jsme skutečně odvážní a podnikli dramatickou výpravu automobilovým vozem až na Kožovu horu, tj. asi 16 km od domu.
Jednou už jsem tuto rozhlednu v kraji bez kopců před pár lety dobyl na bicyklu. Tentokrát to byla rodinná premiéra.
Kožova hora.
Nečekali jsme vskutku ničehož, byl to jen takový záložní cíl, až nebudeme vědět, kam vypadnout z bytu. Ale nakonec to bylo velice příjemné.
Pod rozhlednou jsme napřed trošku pocvičili novou hračku.
Jelikož mrňousek chrchlá, bylo to poprvé, co se dostal na chvilku ven a byl zcela blažen. Štastně vyběhl i nahoru na rozhlednu.
Kožova hora náleží k restauraci a hotelu stejného jména. Schodiště na věž je současně schodištěm do pater s hotelovými pokoji. Vše vypadá v provozu, i když se člověku trochu zdá, že sem to zařízení přilétlo časovou smyčkou z jiné dimenze. Fakt by mě zajímalo, kdo se ubytovává na Kožově hoře.
Pohled směrem na jih.
Počasí bylo dokonale rozhlednové: odpoledne, jasno, skoro žádný opar.
Základní kladenské panorama.
Vidět je západní okraj Prahy, Unhošť, křivoklátské lesy, Kladno (a nějaká města za ním, která jsem neidentifikoval) a hlavně v pozadí krásná silueta Českého středohoří a Říp.
Elektrická energie vpředu, magická energie Řípu za tím.
Abych naplnil sen českého vyhlídkáře, snažil jsem se popatřit Sněžku. Jako... něco tam na SV v pozadí bylo, ale ruku do ohně bych tedy za to nedal, že to byly Krkonoše.
Zavírání oken je docela přijatelný špás.
Nakonec jsme zašli spíš ze zvědavosti i do restaurace pod věží. Byli jsme tedy překvapeni, že tam bylo úplně plno a lidé pořád přicházeli. Bohužel útulný je jen zakouřený hlavní prostor. Potemělá zadní místnost pro nekuřáky byla chladná a prázdná. Tak jsme to překousli, ale museli pak večer komplet všechno vyprat.
Ceny mírné, široká nabídka jídel a slušná kvalita. Polívku mi Jáša snědl komplet a šťouchané brambory mámě z poloviny. Vůbec bych se nebránil tam ještě někdy pojíst.
Bylo vidět, že je to místo kladenským občanům blízké a tradiční. Malé výpravy adrenalinových turistů středního věku přicházely jedna za druhou, evidentně tak činíce již od mládí. Na zdech je tam nějaká letecká výzdoba - v nekuřáckém sálu jsme přebalovali a Jáša si všiml na zdi pověšené vrtule, kvůli které jsme málem neodešli. Dokonce se dostavil se společností jeden pán v modré letecké uniformě se zlatými prýmkami (nebo jak se jmenujou takové proužky do "V" na konci rukávu).
Kaštánek.
Cestou domů jsme se pokusili sebrat ještě nějaké kaštany, ale mnoho lovců a sběračů a málo kaštanů. V parčíku v naší ulici jsme našli po důkladném prohledání jen jeden:-)