Čechů nejmilejší managerský poradce

19. říjen 2008 | 14.45 |

... je určitě prof. Parkinson.

Takže dnes jeden návrat ke klasice.

parkinson-obalkaZákony profesora Parkinsona vyšly - mám za to, že v příslušně osekané verzi - česky už v 60. letech. V důsledku chuďounké knižní nabídky, kterou starý režim poskytoval, se tak Cyril Northcote Parkinson stal u českých čtenářů pojmem zcela masovým. (Kdybychom si dělali čárku za každý jiný managerský bestseller, který tu tehdy vyšel, dopadli bychom asi stejně jako p. Svěrák na té pedagogické konferenci.) Zdá se mi, že jeho česká popularita celkem žije i po padesáti letech od vzniku. O existenci jeho zákonů tak tuší u nás něco i ti, kteří skutečně neodebírají Economist (kde původně Parkinsonovy zákony vycházely), ani nesledují managerské příručky.

V knihovničce je tenhle kousek klasická návratovka. Když se neví co, tak tohle lze otevřít namátkou a v podstatě číst kdykoliv odkukoliv.

Jsou tam takové ty klasické části jako "práce zabere tolik času, kolik na ní je" a pozorování o zvyšování počtu zaměstnanců každé administrativní instituce bez ohledu na to, kolik toho má na práci, a taky teorie o tom, že rozumný počet členů orgánu (zejména vlády) je 5, přičemž někde v blízkosti dvacetičlenné vlády přestává tento orgán být schopen cokoliv rozumného udělat.

Pro zajímavost: dnešní česká vláda má 18 členů, poslední federální vláda v prosinci 1989 měla 23 členů, vláda Viliama Širokého v letech 1954 - 1960 měla 37 až 38 členů.

Nelze asi psát o Parkinsonovi a vynechat památnou tabulku o růstu pracovníků britské admirality v kontrastu s poklesem počtu lodí, které spravuje:

parkinson-admiralita

Jestli tohle měl být skandál, tak tomu se s panem Smrtkou dnes jen smějeme.

Při mém posledním čtení převládaly ale spíš pocity ne moc příjemné. Nemůžu pominout, jak některé jevy, které Parkinson kritizuje, nejsou omezeny jen na úřady, ale platí i na privátní instituce. Třeba taková kapitola, že někdy by jeden člověk udělal práci lépe než tým pěti lidí, má něco do sebe. Bolestné je taky, jak ryje do pohodlných neperspektivních pracovníků, kteří si nekladou stejně vysoké cíle, jako největší dříči z konkurence. V případě mé práce by tohle znamenalo dát si za cíl dva tisíce fakturovatelných hodin ročně. (A v důsledku toho definitivně ukončit kontakty s denním světlem a s rodinou). Takže u toho se taky nijak zvlášť pod fousy neusmívam.

Jakožto člověk málo společenský a ve small talku neobratný si taky čtu bolestně tu (myslím že vynikající) kapitolu o tom, jak poznat významné lidi dle chování na večírku.

parkinson-rencin

České vydání už nikdo nebude nikdy ilustrovat nikdo jiný než Renčín.

Za přečtení kniha dle mého určitě stojí i po padesáti letech od vzniku. Navíc se to prolétne raz dva, neb je to napsané velice čtivě. Říkám si, kolik jiných autorů, kteří psali o podobných tématech, může u svého díla vykázat stejnou odolnost zubu času.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Čechů nejmilejší managerský poradce sargo 19. 10. 2008 - 16:07
RE: Čechů nejmilejší managerský poradce hablina 19. 10. 2008 - 22:00
RE: Čechů nejmilejší managerský poradce littlekey 20. 10. 2008 - 17:03
RE(2x): Čechů nejmilejší managerský poradce jarmik 20. 10. 2008 - 17:59