Kniha hlavně o špatném charakteru maršála Žukova.
Beru svá slova zpět je dle mého nejnovější z řady knih ruského autora, který píše pod pseudonymem Viktor Suvorov, v originálu vyšla v roce 2005. Nebudu o Suvorovovi víc psát, je toho všude spoustu. Snad jen, že byl v KGB, pak emigroval a začal psát knihy o tématu, jak začala válka Německa s Ruskem v roce 1941. První byl Ledoborec z roku 1993, který u nás vyšel o tři roky později pod názvem Všechno bylo jinak. Mám tu věc již od té doby a nevylučuji, že se k ní vrátím i na blogu.
Úhlavní Suvorovovo téma je, proč mělo Německo tak obrovský úspěch po napadení Sovětského svazu v červnu 1941. Obvyklá odpověď (kterou jsme se učili ve škole) je, že Rusko nebylo na válku připraveno, protože věřilo, že Německo dodrží mírovou smlouvu z roku 1939 a Stalin nevěřil varováním před německým útokem. Toto je myslím stále většinová interpretace (třeba na wikipedii).
Suvorov má jinou odpověď. Tvrzení o nepřipravenosti na obranu a podřadnost ruských zbraní považuje za urážku ruské armády. Tvrdí, že je absurdní, aby byl Stalin zrovna v této věci tak neuvěřitelně naivní.
Začátek války podle něj proběhl pro Sověty tak katastrofálně skutečně z důvodu, že se nechystali na obranu. Nechystali se však proto, že horečnatě chystali útok. Dle jeho teorie Hitler vydal rozkaz k útoku jen tři nebo čtyři týdny před okamžikem, kdy ho chtěl vydat Stalin. A tak wehrmacht namačkaný na hranicích bleskově zničil Rudou armádu namačkanou úplně stejně na druhé straně téže hranice.
V této poslední knížce přináší pár dalších argumentů pro svou hypotézu. Zejména pak zveřejněný plán Rudé armády z 15. května 1941, kde se plánuje útok na Německo.
Hlavním přínosem jsou pak dvě něco jako případové studie, a to pád pevnosti Brest a obléhání Leningradu. Obě tyto akce podrobně popisuje. Na případu pohraniční pevnosti Brest ukazuje v detailu, že padla naprosto nepochopitelně, bez adekvátní obrany, hned v prvních dnech války. Suvorov zdůrazňuje obrovské sovětské ztráty na začátku války. Píše, že dnes i dle ruských oficiálních údajů během prvních pěti měsíců války Němci zajali kolem 4 milionů vojáků (anglická wikipedie píše 2,4 mil., německá wiki 2,6 mil., ruská wiki 3,5 mil.), 20 500 tanků, 17 900 bojových letounů a 20 000 děl. Do rukou jim padlo 85% předválečného zbrojního průmyslu. "Stručně řečeno byla tehdy úplně zničena, rozdrcena a pozajímána celá předválečná Rudá armáda."
Dle Suvorova přitom Němci útočili s 1,5 - 2 mil. vojáků, 7 x méně letadel a 6,5 x méně tanky (horší kvality). Tyto Suvorovovy údaje ale nepotvrzuje wiki (ruská ani německá): přehledná tabulka je v německé verzi.
Válku nakonec pro Rusko vyhráli záložníci za obrovských ztrát. Jeho hypotéza je, že Stalin druhou světovou v podstatě prohrál, protože získal za cenu zničení vlastní země strašně málo ve srovnání s tím, na kolik měl šanci.
Stabilní autorovo téma Stalinova útoku je však v této knize lehce podružné. Především se věnuje činnosti maršála Žukova za války. Vyrozuměl jsem, že Žukovova hvězda v Rusku roste a dnes je stále více vyzdvihován jako skutečný vítěz nad Němci. Knížka Beru svá slova zpět polemizuje se Žukovovými paměťmi Vzpomínky a úvahy, které vyšly za Žukovova života jednou a potom v dalších 12 vydáních, přičemž však jednotlivá vydání se zjevně podstatně liší rozsahem i obsahem, což se odůvodňuje údajně nově nalezenými maršálovými písemnostmi, ale Suvorov to myslím úspěšně zpochybňuje a trvdí, že vydavetelé ty paměti prostě sepisují dle aktuální situace, když není ani pravděpodobné, že by původní verzi psal sám maršál osobně.
Ve vztahu k Žukovovi je pak případovou studií obklíčení Leningradu, jehož obhájení si kladl Žukov za zásluhu. Suvorov dokazuje, že Němci neměli nikdy v úmyslu Leningrad dobýt a neměli na to ani sílu. Suvorov tvrdě kritizuje neprozíravost Žukova, že nepochopil zprávy své rozvědky o tom, že německé tanky od Leningradu odjely, a že se nepokusil všemi silami zabránit Němcům, aby obsadili jedinou železnici do města, kde se v relativním klidu zakopala německá pěchota a s minimálními silami se tam udržela až do roku 1944 s cílem město vyhladovět, což stálo život mnoho lidí.
Neschopný, krutý a bezohledný kariérista, takový byl dle Suvorova maršál Žukov.
Zcela speciální aspekt tvoří otázka odpovědnosti v ruské armádě. Trest smrti byl evidentně masovou záležitostí, nezřídka za splnění rozkazu. Těch příkladů je mnoho, nedají se opakovat. Zejména bylo popraveno kompletně vedení Západního frontu, který zničili Němci v prvních dnech války, přestože k tomu došlo jen tím, že plnili příkazy Žukova jakožto náčelníka generálního štábu. Hlavně pak jeho písemný rozkaz z noci na 22. června 1941, tj. z prvního dne války, nepodlehnout provokacím... jakékoliv další operace neprovádět bez zvláštního nařízení. Což prakticky znamenalo, že Rusové, zaskočeni zcela mimo jakékoliv rozumné obranné pozice, se navíc první dny ani bránit nesnažili, protože to měli přísně zakázáno. Následně pak dostali rozkaz neustupovat, a naopak zaútočit, což mělo jediný výsledek, že Němci lehce zajali skutečně většinu prvního sledu armády. Žukov prý v pamětech píše, že ho donutil Stalin, a že chtěl naopak vyhlásit pohotovost (tak se to traduje i na wikipedii). Suvorov ne tak docela od věci píše, kde byla jeho čest generála, když podepisoval tak zločinné nesmysly, pokud pak tvrdil, že s nimi nesouhlasil.
Téma této knihy je tedy rozsáhlé a dle mého chápání zdaleka ne uzavřené. Nicméně zatím se mi zdá, že je většinově odmítáno. Anglická wiki rekapituluje nepřipravenost Rudé armády a chybné rozkazy Stalina v úvodu války, který odmítal povolit obrannou taktiku, tj. ustoupit a zakopat se. Německá wiki píše, že neodpovídá skutečnosti, že by Hitler byl k útoku donucen hrozbou Stalinova útoku, že prý generální štáb ještě 13. června 1941 hlásil, že nemá žádné známky přípravy sovětského útoku.
Byť přečtení bych zájemcům doporučil i přes pochybností o většině tvrzení, nelze pominout, že ta knížka má navíc i slabší styl: místy je ukecená, zbytečně vzteklá, opakuje se. Jako by to ve vzteku nabušil a pak už to po něm nikdo nečetl. Nevím, zda je chybou autora nebo překladu, že se opakují i hodně pokleslé obraty, zejména tam pořád někdo někomu líže řiť.