Jarmik | Jára M., píšící, bdící

Haškovská linie patří k tomuto blogu. Tak dnes k ní přibude další článek. Hodina je sice pozdní, ale poněkud jsem usnul ve vaně, takže pár vět ještě snad zvládnu.

Až budete někde číst (a píše se to), že Oplu rezne vejfuk, tak vězte, že to neni jenom do větru. Jelikož zítra ráno budeme velice brzy razit na další díl dlouhého seriálu návštěv u pana autodoktora, dám jen pár odkazů, které by se fakt měly přečíst. A půjdu spát.

Dnešní knížku si dovolím vřele doporučit. Dle mého názoru kvalitní a vydařená práce.

Jsem si řekl, že si spočítám, kolik přinesl Jáša za loňskej rok do rodiny. Prostě jeden blog o penězích.

Onehdá jsem po ránu točil klikou lanovky a připoměl jsem si svoji hudební tvorbu.

Už dlouho si říkám, že je to potřeba říct jasně a nahlas: nejlepší českou deskou této dekády je naprosto jednoznačně Manuál od skupiny Umakart z roku 2004. (Konkrétně už asi deset let plánuji tuto čtyři roky starou desku oslavit na svém dva roky starém blogu.)

Když už jsme se o dovolené nikam nedostali, tak aspoň napíšu každý den článek na blog. Dle dnešního tématu pochopíte, že mi trochu slábne čtenářská inspirace.

Tyto knihy jsem při stěhování vyhodil (v rámci celého Vieweghova díla). Jelikož naši několik kusů na vyhození zachránili, teď jsem na to u nich koukal, a zase jsem je vzal zpět. Jsou to koneckonců humoristické povídky. A těch není nikdy dost.

Přesněji řečeno: moje nejmilejší.

Ondřej Neff vypráví nově příběhy slavných verneovek. První díl je na světě.