Dnes jsem slaměný vdovec, neb rodina odjela za dědou druhým do Blanského lesa. Chtěl jsem si večer napsat blog, ale zvlčile jsem si pustil TV a díval jsem se na ten vynikající dlouhodobý dokument o manželích od paní Třeštíkové.

Haškovská linie patří k tomuto blogu. Tak dnes k ní přibude další článek. Hodina je sice pozdní, ale poněkud jsem usnul ve vaně, takže pár vět ještě snad zvládnu.

Ve čtvrtek jsem zainvestoval do komiksu, na nějž jsem se chystal už dlouho.

Až budete někde číst (a píše se to), že Oplu rezne vejfuk, tak vězte, že to neni jenom do větru. Jelikož zítra ráno budeme velice brzy razit na další díl dlouhého seriálu návštěv u pana autodoktora, dám jen pár odkazů, které by se fakt měly přečíst. A půjdu spát.

Je jistě mnoho důvodů, proč spojení reggae standardů v podání této děvčicy(i) odmítat. Aneb zase něco, do čeho jsem se vposlouchal.

Dnešní knížku si dovolím vřele doporučit. Dle mého názoru kvalitní a vydařená práce.

První půlku, jak mu ubližujou, tak tu přeskakuju. Ale ta druhá - to je prostě story dle mého gusta.

Jsem si řekl, že si spočítám, kolik přinesl Jáša za loňskej rok do rodiny. Prostě jeden blog o penězích.

Doufám, že ode mne žádný čtenář nečeká dnes článek. Já dřu, já sem unavenej jak kotě, jestli mi rozumíš.

Onehdá jsem po ránu točil klikou lanovky a připoměl jsem si svoji hudební tvorbu.

Víkend proběhl ve znamení mangelčiny pokračující angíny. Tj. v sobotu babičkování v KV (= prodřímáno a pročteno), v neděli dětské koutky periferních samoobsluh až do naprostého vyčerpání. Též s nějakým přerušovaným čtením.

Už dlouho si říkám, že je to potřeba říct jasně a nahlas: nejlepší českou deskou této dekády je naprosto jednoznačně Manuál od skupiny Umakart z roku 2004. (Konkrétně už asi deset let plánuji tuto čtyři roky starou desku oslavit na svém dva roky starém blogu.)

Babička vymyslela nejlepší hru. Aneb studie na téma neočekávaných důsledků.

Když už jsme se o dovolené nikam nedostali, tak aspoň napíšu každý den článek na blog. Dle dnešního tématu pochopíte, že mi trochu slábne čtenářská inspirace.

Dnes budu pro změnu zase vzpomínat na starorolskou knihovnu.

Tyto knihy jsem při stěhování vyhodil (v rámci celého Vieweghova díla). Jelikož naši několik kusů na vyhození zachránili, teď jsem na to u nich koukal, a zase jsem je vzal zpět. Jsou to koneckonců humoristické povídky. A těch není nikdy dost.

Jaký že je ten aktuální koníček č. 1 u nás doma?

Přesněji řečeno: moje nejmilejší.

Další kniha z knihovny.

Ondřej Neff vypráví nově příběhy slavných verneovek. První díl je na světě.