Voda, voda a voda (neboli 3 x voda)

Jaký že je ten aktuální koníček č. 1 u nás doma?

Tento víkend bude prodloužen o mou dovolenou a měl posloužit jako několikadenní výlet. Bohužel teplé počasí Sargo zcela skolilo. Tak jsem si vychutnal alespoň páteční odpoledne a sobotu naplno otcovsko-mrňouskovsky, i když velice konvenčně. Následuje několik desítek málo originálních fotografií jenom pro ty nejhouževnatější fanoušky.

Lístek pečlivě opatruji v ruce!

Pátek byl už polodovolenkový, takže jsem stihl doma již polední probuzení. Cíl jasný: vlakem v půl páté na Smíchov a po sedmé zpátky.

Dítko bylo úžasné, ve vlaku vzorné a veselé. Jediný hysteráček dostal hned před domem, když se dožadoval cesty na nádráží autem, nikoliv pěšky.

Byl to těžký den (čekáme na vlak zpátky).

Na Smíchově si poprolejzal v globálním bufetu, pohoupal se v autíčkách, svezli jsme se 2x tramvají a metrem. A už byl čas na návrat.

Ve vlaku se asi zregeneroval a od úžasných louží na nádraží jsme se nedostali bez pláče.

Kašna!

Sobotu jsem tedy naplánoval na dvě půldenní akce. Přesně jsem nevěděl co, jen jsem uvažoval o Kladnu. Většinou poslední dobou si otevřu na mapy.cz turistickou mapu a vybírám zajímavosti dle legendy. Většinou se cestou stejně vyvrbí nějaká batolecí atrakce, o které žádná mapa neví.

Takhle se kochá kašnou.

Kladno se ukázalo kvalitním mrňouskovským cílem: má spoustu veřejných vodních zařízení. I když bylo proměnlivé počasí a nějaké náhradní oblečení jsme měli, zdaleka nestačilo. Zvlášť když na závěr, zkušení rodiče nemohou být méně překvapeni, mu to uklouzlo a do kašny šlápnul.

Takhle tu lze prosím probíhat.

Dle mapy jsem s překvapením zjistil, že Kladno má medvědárium. Ale o medvědech jsem neslyšel, tak jsem moc nevěřil, že je uvidíme. Medvědárium v zámeckém parku je, ale skutečně bez medvědů. Ale je to parčík moc a moc pěkný. Musím říct, že hezčí městské místo jsem nějakou dobu neviděl.

Pátnácté opakování pokusu, co udělá kamínek v proudu vody.

Navíc vodní živel tam byl dostupný ještě v daleko bezprostřednější podobě. Ono se to nezdá, ale po té kouli to teklo proudem a ještě cákalo kolem.

Cože, já jsem vlhký?

Nemohlo to dopadnout jinak než totálním zmáčením veškerého zbytku. U Vietnamců jsem koupil aspoň suché tričko. V autě v teple a s nohama zabalenýma v dece prakticky okamžitě usnul.

Podíváte-li se pod lupou, na schodech před vchodem právě vysýpá písek mrňous.

Odpoledne jsem původně myslel na sv. Jana pod Skalou. Ale přeci jen na ty skály si ještě s ním netroufám. A byl jsem rád, protože i chůze po silnici po příkrém svahu je o nervy.

Tak jsme jeli na jiný již opakovaný cíl, a to do areálu Skalka v Mníšku pod Brdy. Tentokrát byl otevřen i ten kostelík. Tam běhal nějakou dobu dovnitř a ven a asi vynášel nějakou suť. Moc jsem to raději nezkoumal.

Most, voda a kameny - podmínky jsou dokonale úplné a úplně dokonalé.

Naprostý hit však byl dřevěný mostek přez jezírko. Tím se výlet naplnil. Na dvě hodiny.

První legální půl párku v bufetu.

Přerušit se mi to podařilo jen příslibem párku v bufetu. To se stalo možná úplně největším hitem. Doma mámě vyprávěl o této části nejvíc, jak si poslední kousek vzal sám do ruky a zblajznul.

Chvilku se tam ještě mrcasil s jedním chlapečkem okolo ohně.

Ale pak jsme se museli vrátit na mostek.

Sledovat různé výklony a skoky vyžadovalo pokročilou fázi duchovní vyspělosti a klidu.

Od jezírka jsme se odpoutali až po hodně usedavém pláči a ukřivděném "k vodě, k vodě". V autě, překvapivě, zase usnul. Ale byl jsem odhodlán to nedopustit, protože už byl večer; se štěstím jsem ho tedy přivezl ještě bdícího a odevzdal ku vykoupání a snadnému uspání.

Jsem rád, že jsme ty akce podnikli. Aktualizoval jsem si znalost potomstva. Zase výrazně vyspěl, je to s ním pořád lepší. Až jsem byl překvapen, jak snadno jsme vyšli a všechno domluvili. A jak ta houkačka ve vlaku houkala nahlas, to byla fakt sranda.