Vieweghovy humoristické povídky

6. červenec 2008 | 23.25 |
› 

Tyto knihy jsem při stěhování vyhodil (v rámci celého Vieweghova díla). Jelikož naši několik kusů na vyhození zachránili, teď jsem na to u nich koukal, a zase jsem je vzal zpět. Jsou to koneckonců humoristické povídky. A těch není nikdy dost.

napady ctenare 1Můj nápady čtenáře 2vztah ke knihám Michala Viewegha proběhl po grafu, který je asi většinový. Báječná léta pod psa mě nadchla, Výchovou dívek v Čechách moje nadšení asi vyvrcholilo, pak už zájem spíš klesal. Skončilo to celkem přirozeně, neb Sargo díla tohoto autora nesnáší. Připadají jí cynická a přízemní.

Když jsem se teď vrátil k těm povídkovým sbírkám, tak si ale myslím, že by byla chyba je zavrhnout. Dle mého názoru jsou skvělé a zábavné. O konkurenci se nedá mluvit - žádná se mi nevybavuje. Humor se dost blíží povídkám Woodyho Allena, kde je na počátku evidentně taky myšlenka vypořádat se s něčím, co četl nebo co je moderní.

Rostoucí slávu p. Viewegha ukazuje hezky už odlišná výprava obou dílů. Nápady laskavého čtenáře vyšly v roce 1993 v brožurce podivného formátu a nevalné úpravy, z níž vypadávají listy. V tiráži se ještě postaru píše i náklad (čtvrtý dotisk, celkový náklad 19 000 ks). Nové nápady laskavého čtenáře dostaly v roce 2000 pevné desky a krásnou úpravu: lepší papír, sexy malý formát a ilustrace Pavla Reisenauera. Náklad byl uveden ale i tehdy - 20 000 ks.

Osobně se mi líbí více druhý díl, se kterým se myslím už tolik nepáral. U prvního dílu člověk úplně vidí ten přetlak študáka, co má hodně načteno a paroduje kvalitní autory. Bohužel téměř žádného z těch parodovaných autorů jsem nečetl, takže humorný efekt dopadá jako u Cimrmana, který výborně imitoval svoji sestru, což však málokdo ocenil. Je mi líto, ale nečetl jsem Richterovou, Fukse, Zapletala, Kriseovou, de Laclose, Buzzatiho, Moraviu, Kazantzakise, Segala, Sarrautovou, Millera, Saint-Exupery ani Moodyho. Čímž se jako příjemce esoterického humoru prvního dílu diskvalifikuji, neboť neznám 62% dotčených autorů.

Druhý díl už je podstatně lidovější a mně bližší. Nečetl jsem Saroyana, Handkeho, Ballarda, Stellovou, Scortiu s Robinsonem a Kantůrkovou, což je přijatelnější 37%-ní podíl ignorance. Navíc ten humor je zde více od podlahy; zejména na účet kritiků se hodně rozjel v kapitole inspirované Kritickou přílohou Revolver Revue a Vieweghem (ano, parodoval i sám sebe). Rád jsem si připoměl Charmse, neboť evidentně reaguje na jednu z prvních brožurek, která tu vyšla, s názvem Sen.

Při vší chvále je podle mého škoda, že ohledně povídek zůstal Viewegh u parodií. Je to nějak přiškrcené už z povahy žánru, když musí pořád se držet těch několika slabin parodovaného spisovatele. Klasické humoristické povídky, které mám rád (Leacock, Allen), si také utahují s různých žánrů, ale nevážou se tolik na konkrétní autory a stojí samostatněji, myslím, že ku prospěchu věci.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Vieweghovy humoristické povídky eithne 07. 07. 2008 - 09:18
RE(2x): Vieweghovy humoristické povídky jarmik 07. 07. 2008 - 12:57
RE: Vieweghovy humoristické povídky wu 07. 07. 2008 - 09:42
RE: Vieweghovy humoristické povídky kobliha 10. 07. 2008 - 11:25
RE(2x): Vieweghovy humoristické povídky jarmik 10. 07. 2008 - 15:30