Jarmik | Přemysl Rut (šachové příručky)

Další kniha z knihovny.

Jak pozoruju mrňousa, vybavují se mi různé detaily z vlastního dětství. Třeba si vzpomínám, jak jsem chodil do knihovny. V podstatě každý týden a bral jsem si maximum, co nám jako dětem půjčovali, myslím, že devět kusů. Ale ta nabídka ve Staré Roli nebyla teda úplně nevyčerpatelná, tak jsem četl kde co. Jeden čas jsem si půjčoval šachové příručky, kterých tam pár měli. Šachy mě sice tatínek naučil a párkrát jsme je hráli. Ale ty příručky jsem si jen tak četl. Líbily se mi hlavně ty značky pro silný tah (!), velmi silný tah (!!), případně slabý (?) a velmi slabý (??). Už si nejsem jistý, jestli nejasný neobvyklý tah byl !?.

Četba esejů Přemysla Ruta Pan Když a slečna Kdyby (Kniha o příběhu) je tak trochu, jak když jsem si četl ty šachové rozbory.

Většinu knihy tvoří eseje postupně o všech Shakespearových hrách. Je otázkou, jaký význam má druhotná (až terciální, protože Rut rozebírá i názory shakespearovských překladatelů) literatura na téma, které neznám. Nezvpomínám si, že bych někdy na nějaké hře od W.S. byl.

Jenže Rutovo autorství je záruka, že četba bude příjemná, záumná, poetická a intelektuální. Takže se mi to nakonec líbilo hezky (= obligátní závěr laboratorních prací).

Každé hře věnuje jen dvě až čtyři strany, text plyne svižné. Kapitoly jdou za sebou chronologicky; zamýšlí se, jak použil Shakespeare fabuli příběhu pro své téma a jak postupně zrál. Většinou Př. R. ukazuje, že W. S. zpracovával již existující a publikované příběhy. A na rozdílech proti předchozím zpracováním je pěkně vidět, jak Shakespeare četl a jak to pak použil pro vlastní účely a vdechl jim nový originální smysl.

Z hlediska zapamatovatelnosti látky je to zcela nezapamatovatelné a průtokové. V dlouhodobé paměti jsem si odnesl jen ten (pro mě nový) poznatek, že někeré ty historické hry od Šakspíra jsou seriály.

Říkal jsem si, jestli mě to naláká k četbě Shakespeara nebo návštěvě jeho her. Ale zatím jsem bohužel takový efekt na sobě nepozoroval.