Víte, co byla událost století v Karlových Varech?

Ve sváteční den jedině sváteční publikace.

Když jsem psal včera o sérii pana Žambocha, napadlo mě, že je tu velký úkol v naší literatuře, kterého se zatím nikdo nechopil. My, spotřebitelé, vystaveni na milost a nemilost nekonečným sci-fi akčním řadám o úžasných superhrdinech, měli bychom od autorů vyžadovat záruční list na ukončení seriálu.

Ve vší skromnosti si tedy dovolím – čistě jako první pracovní materiál pro další diskusi – navrhnout možnou podobu takového záručního listu.

Tento záruční list není směřován na žádnou konkrétní knižní řadu. To, že si kupuji seriál o Johnu Francisi Kovářovi, je jen shoda okolností.

Dnes dvě minitémata: za prvé, synek se naučil usmívat na povel. Za druhé, krátká úvaha, proč se náš mrňous špatně domluví s dospělými lidmi. A k tomu trochu miminkovského humoru.

Kdybych měl disciplínu, kterou propaguje autor knihy Bohatý táta, chudý táta, Robert Kiyosaki, už bych radši chrněl.

Legendy, urbánní legendy - zase jednou jsem ukradl Sargo knihu, když ji někde rozečtenou odložila. Pak ji asi tak týden nedostala, neboť jsem se od tohoto románu nemohl odtrhnout. Naštěstí nese tato příkoří naprosto stoicky.

Nechte svoje srdce jihnout. Ve sladším podání tenhle žánr už nikde nedostanete.

Tahle německá floskule se mi vždycky líbila. Určitě má nějaký hezký ustálený překlad, ale bohužel ho neznám. Znamená to, že člověk se někdy koupe v protichůdných pocitech.

Třeba dneska my s naším hysterickým, a potom zase miloučkým batoletem.