Je to zákeřné a nesportovní psát zábavné čtivo a ještě ho vydávat v sexy provedení, aby lidi měli chuť si to dobrovolně kupovat. Aneb jeden vydařený dárek.
Zase jednou pan Žamboch. Zase jedna série. Zase akční. A zase skvělé napsaná. Dostal jsem ji od Ježíška a už je přečtená (má miniformát 8,6 x 9,5 cm).
Jenomže tentokrát - na rozdíl od JFK - určitě odolám a nebudu si to kupovat. Prostě nebudu!
Jelikož Holýma rukama je rozsahem spíš povídka, tak každý pokus o vystižení hrozí prozrazováním děje. Tohoto nešvaru se sám hojně dopouštím, ale zde bych nerad komukoliv zkazil radost ze čtení.
Tak snad jen napíšu, že příběh je podán v ich formě z pohledu nadlidsky silného bojovníka ve fantasy kulisách. Zápletka obnáší pokus o únos čaroděje a jeho rodiny. Patrně existuje nějaký širší kontext toho světa, ale neznám ho.
Stránek to má 126, protivníků stihne hrdina zabít jen o málo méně (bez přehánění). Publikace je vysazena malým fontem, ale i tak je to slušný průměr obětí na tak malé stránky.
Jako dárek doporučuji, je to zábavné. Kupovat pro sebe nedoporučuji, hrozí závislostí.
P.S.: Aspoň jednu fotku ze štědrého večera si neodpustím. Vlastně dvě, protože u té první se Sargo tak chechtala, že je mi líto ji nepoužít.
Probudili mě z poledního spánku.
Ohledně štědrého dne musím přiznat jedno fiasko; jeden kolega se pokusil zorganizovat tradici vánočního dopoledního setkávání v bufetu v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy. I přes mráz a celkovou lenost jsme se s Jášou dostavili (jako jediní) načas na určené místo v Mníšku. Bohužel zvolená trasa se ukázala kočárkem neschůdná a Jášík, který předtím usnul v autě, se ukázal prudce nevrlým. Když mi v kočárku znovu usnul, tak jsem vše vzdal a nechal ho hlavně zdřímnout. Došli jsme na náměstí v Mníšku a zpět a jeli jsme domů, aniž bychom se s kýmkoliv setkali a aniž bychom došli na Skalku.
Následující snímek věnuji všem vánočním vlastencům:-))
Ty Vánoce jsou strašně únavný, sotva jsem pletl nohama. Ale bojoval jsem do posledního dechu!
Související odkaz: o výletu do bufetu, pardon... do areálu Skalka jsem psal zde.
Jenomže tentokrát - na rozdíl od JFK - určitě odolám a nebudu si to kupovat. Prostě nebudu!
Jelikož Holýma rukama je rozsahem spíš povídka, tak každý pokus o vystižení hrozí prozrazováním děje. Tohoto nešvaru se sám hojně dopouštím, ale zde bych nerad komukoliv zkazil radost ze čtení.
Tak snad jen napíšu, že příběh je podán v ich formě z pohledu nadlidsky silného bojovníka ve fantasy kulisách. Zápletka obnáší pokus o únos čaroděje a jeho rodiny. Patrně existuje nějaký širší kontext toho světa, ale neznám ho.
Stránek to má 126, protivníků stihne hrdina zabít jen o málo méně (bez přehánění). Publikace je vysazena malým fontem, ale i tak je to slušný průměr obětí na tak malé stránky.
Jako dárek doporučuji, je to zábavné. Kupovat pro sebe nedoporučuji, hrozí závislostí.
P.S.: Aspoň jednu fotku ze štědrého večera si neodpustím. Vlastně dvě, protože u té první se Sargo tak chechtala, že je mi líto ji nepoužít.
Probudili mě z poledního spánku.
Ohledně štědrého dne musím přiznat jedno fiasko; jeden kolega se pokusil zorganizovat tradici vánočního dopoledního setkávání v bufetu v barokním areálu Skalka v Mníšku pod Brdy. I přes mráz a celkovou lenost jsme se s Jášou dostavili (jako jediní) načas na určené místo v Mníšku. Bohužel zvolená trasa se ukázala kočárkem neschůdná a Jášík, který předtím usnul v autě, se ukázal prudce nevrlým. Když mi v kočárku znovu usnul, tak jsem vše vzdal a nechal ho hlavně zdřímnout. Došli jsme na náměstí v Mníšku a zpět a jeli jsme domů, aniž bychom se s kýmkoliv setkali a aniž bychom došli na Skalku.
Následující snímek věnuji všem vánočním vlastencům:-))
Ty Vánoce jsou strašně únavný, sotva jsem pletl nohama. Ale bojoval jsem do posledního dechu!
Související odkaz: o výletu do bufetu, pardon... do areálu Skalka jsem psal zde.