Jášo, zasměj se do kamery!

16. prosinec 2007 | 22.50 |

Dnes dvě minitémata: za prvé, synek se naučil usmívat na povel. Za druhé, krátká úvaha, proč se náš mrňous špatně domluví s dospělými lidmi. A k tomu trochu miminkovského humoru.

Téma č. 1 se vyčerpá obrazovými ukázkami jenom z tohoto víkendu. Jášík pochopil princip focení a docela ochotně se snaží vyhovět přání mít na snímcích usměvavý obličej. Jelikož však se do toho pouští s vervou jemu vlastní (a s hereckým nenadáním patrně po mně), z výsledku prskáme smíchy spíš my.

 

Jasa - kren c.1

Křen č. 1 - u dvojčátek
 


K tématu č. 2 jsem chtěl poznamenat, že chudák Jáša určitě špatně rozumí, když s ním mluví cizí dospělí lidé. Sargo totiž neuznává poměrně důsledně tradiční miminkovštinu, kterou lidé na mimina mluví, takže Jáša neměl, kde se s ní pořádně obeznámit.

 

Jasa - kren c.

Křen č. 2 - ve vlaku
 


Jáša tedy má jen velice matnou představu, co to znamená papat, bumbat, hačat a hajat. Od rodičů je tázán, zda má hlad a bude jíst, případně zda má žízeň a bude pít. Povely dostává běžně sedni (si) a lehni (si). Když je rodič ve zlomyslné náladě, tak bez té zvratné částice - ale pak toho hned litujeme, protože většinou ihned poslechne.

 

Jasa - kren c.

Křen č. 3 - v metru
 


Strašně mě to dojalo v sobotu, když jsme navštívili dvojčátka, co jsou s Jášou asi nejvrstevnatější vrstevňátka, protože jsou jen o několik dní mladší a i narozená v hodně podobném termínu. Bavím se tak s paní domácí a vyprávím, jak se u nás neříká "hajni si", ale "lehni si", ba někdy dokonce jen "lehni", a že chudák dítko na to slyší. A jak to tak řikám, tak se otočim na mrňousa - a ano, jak slyšel povel, byť vyslovený nepřímo, už ležel na zemi a koukal na mě napjatě, co se bude dít...

 

Jasa - kren c.

Křen č. 4 - ve vlaku zpátky
 



Vůbec tedy na nás přicházejí nečekané pasti. Od té doby, co ho Sargo naučila dělat ručičkama "prosim, prosim", tak začíná postupně ovládat stále vyšší umění citového vydírání.

Nicméně po návštěvě dvojčátek, která velice pěkně mluví (holčičky), jsme se shodli, že by bylo na čase, aby i u nás zaznělo už jasnější slovo. Uvědomili jsme si totiž jasněji, že malý spolubydlící je již poměrně vyspělý, rozumí většině věcí a má konkrétní přání, a to mluvení by mu občas ušetřilo nějakou frustraci. Uvidím, kdy se mu uráčí.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Jášo, zasměj se do kamery! hablina 17. 12. 2007 - 07:49
RE: Jášo, zasměj se do kamery! sargo 17. 12. 2007 - 08:25
RE: Jášo, zasměj se do kamery! miki* 17. 12. 2007 - 10:14
RE: Jášo, zasměj se do kamery! chachina 17. 12. 2007 - 13:34
RE: Jášo, zasměj se do kamery! jarmik 17. 12. 2007 - 19:03
RE: Jášo, zasměj se do kamery! dj-team 17. 12. 2007 - 22:55
RE: Jášo, zasměj se do kamery! květinka 18. 12. 2007 - 12:05
RE: Jášo, zasměj se do kamery! jm 18. 12. 2007 - 15:48
RE: Jášo, zasměj se do kamery! sargo 18. 12. 2007 - 19:07
RE: Jášo, zasměj se do kamery! hablina 19. 12. 2007 - 17:23
RE: Jášo, zasměj se do kamery! sargo 19. 12. 2007 - 22:47
RE: Jášo, zasměj se do kamery! eithné 26. 12. 2007 - 16:17
RE: Jášo, zasměj se do kamery! sargo 27. 12. 2007 - 11:48
RE: Jášo, zasměj se do kamery! ondra 04. 05. 2015 - 13:20