Srpen jsme zakončili příjemným výletem s tetou, zato bez mámy.

Mrňousík sice kašle, ale dnes bylo tak pěkné odpoledne, že se nedalo zůstat doma.

Ještě než půjdu spát, tak napíšu Něžného barbara. Začerstva, když jsem ho právě dočetl.

Na mapy.cz jsem si všiml, že nedaleko nás je vyznačena rozhledna. Přitom na turistické mapě, kterou jsem si kupoval před čtyřmi lety, ještě žádná taková není. Skutečně byla totiž otevřena velice nedávno - před rokem.

Jelikož jsem se na podnikovém výletě včera choval mravně a jelikož jsem nezůstával na druhou noc, dostavil jsem se domů již v poledne, a odpoledne jsme tedy konečně vyzkoušeli naši nejbližší rozhlednu ve Lhotce u Berouna.

Jako letec jsem velice zaostalý. A proto je každý let pro mě zážitkem. Včetně toho dnešního do Ostravy.

Využivám zvýšeného počtu notebooků v domácnosti a teplé noci a dám si jedno open air blognutí. Dneska je tedy obzvlášť teplo, protože zatím mi bylo v dlouhém rukávu horko. A je to zasloužené, neb včera jsem na terase pracoval (!) a vyplel jsem trávu, co občas vyrostla mezi dlažbou. Přiznám se, že v kontextu pletí těch 17 m² (jestli si dobře pamatuju) betonu si připadám zase jako zapálený zahradník:-)

Pozor, vyhlašujeme varování III. stupně před záplavou fotografií.

Minulý týden jsem pocítil lehkou křivdu, že z letní plánované série prodloužených víkendů nebude ale opravdu nic. Tak jsem se zařekl, že úplně to nevzdám, a po náročné přípravě za přítomnosti celé rodiny prchnul od soustruhu alespoň v pátek přesně ve 12:30.

Nedávno se tu diskutovalo na téma, kolik je normální číst apod. Učinil jsem jeden krok k tomu, bych mohl se alespoň občas sečtělost skutečně předstírat.

Dnes jedno čtení na kolej.

Dnes jsme dostali poprvé pohled z Ruska. A taky poprvé pohled od Eithné.

Tak já nevím, jestli to nepřeháním. Už zase bloguju na terase, piju teplý nápoj a hledím do noci přicházející do vesničky mé satelitní. Asi tento blog přejmenuju na "open air blog".

Ke všemu dneska jsem si i zapálil svíčku!

Houpání v Nučicích, setkání v Jinočanech a čekání v Řeporyjích.

Odříkaného chleba největší krajíc. Jak už to tak chodí - minule jsem se posmíval terasám. Ale docela mě to zaujalo. A už tu sedím dnes zas. Dokonce prší. Teď až leje.

Kdo nás jen trochu zná, tak ví, že život nás přivedl k poznání, že pro nekuřáky v aktivním věku bez služebnictva jsou všechny zahrady a terasy na nic. Na počítač je nejlepší pracovní stůl pěkně v obejváku; a když o víkendu zatoužím jít po trávě nebo jíst venku, tak to učiním někde mimo domov, kde mě obslouží. Jelikož nám však štědrý osud nadělil mj. i terasu, tak abych naplnil výjimku, která potvrdí pravidlo, tak jsem si dnešní vlahé noci vyndal notebook ven a tento příspěvek smolím v temném tichu satelitní noci na dvoře našeho domu, s roibosem u ruky.

je prostě neuvěřitelná pohodička.

Včera jsme dostali najednou dva pohledy v jeden den. Věřte, že to fakt potěší. To už se nám dlouho nestalo:-)

Jestli si dobře vzpomínám, tak knížky o pravěku, starověku a raném středověku jsem si začal půjčovat hlavně proto, že mě nebavily a chtěl jsem se jim posmívat.

Jak jsem jich však již pár přelouskal, tak se začínám ve věci orientovat a docela mě to baví.

Počasí bylo tento víkend úplně ideální na cokoliv.

= Českosaské Švýcarsko.