Obrázky z 1. tisíciletí a úvahy o něm

13. srpen 2008 | 22.24 |

Tak já nevím, jestli to nepřeháním. Už zase bloguju na terase, piju teplý nápoj a hledím do noci přicházející do vesničky mé satelitní. Asi tento blog přejmenuju na "open air blog".

Ke všemu dneska jsem si i zapálil svíčku!

vedomi stredovekuO dnešní knížce nedovedu věcně napsat prakticky nic. Laskavá městská lidová knihovna mi ji poskytla v podstatě jen díky tomu, že byla vedle nějaké jiné, kterou jsem hledal. Vědomí středověku (z kulturních dějin prvního tisíciletí) od Antonína Nováka mi zpočátku připadala svévolná a příliš esoterická. Postupem jsem do ní ale začetl a s velkým zájmem jsem ji prošel až do konce. Netvrdím, že jsem četl úplně všechny pasáže podrobně, občas jsem spíš jen tak listoval, ale nepřeskočil jsem toho zas tak moc.


Z počáteční nudy jsem se nakonec dopracoval k tomu, že by možné nebylo úplně marné mít tuto knížku doma. Jako takovou referenční věc pro radost, po které se dá sáhnout kdykoliv člověk chce třeba něco do vany. Kdekoliv se otevře, začíná nějaké ušlechtilé zajímavé (a zcela průtokové) téma.


Publikace je mi záhadou i z pohledu vydavatelského; silnější knížka celá na špičkovém papíře (na kterém jinak bývá v lepším případě jen několik listů s fotografiemi) – kolik se jich asi prodá?

stéla

Kříž s hlavičkama, jeden to celé nese.

Každá kapitola se věnuje vybranému duchovnímu nebo kulturnímu tématu. Velkou pozornost věnuje hlavně vzniku a šíření křesťanství po Evropě. Autor je Čech, takže často jsou příklady i z Velké Moravy, ale jinak bych řekl, že nejbližší jsou mu Keltíci a Irové. Kapitoly má o raných klášterech, prvních irských misiích po Evropě, znamení kříže, ikony atd. atd. Vždycky si všímá hlavně míšení starších (i prastarých) tradic s novým náboženstvím.

klaster ardmore

Irsko.


Jestli mám z četby nějaký pocit, tak to, že vývoj prezentuje celkově jako spíš kontinuální a postupně přecházející a v prostoru se přelévající, nikoliv jako zlomy nesmiřitelných epoch.

Dost místa věnuje podrobné analýze různých užívaných symbolů a kulturních konvencí. Neměl jsem ale pocit, že by někde zacházel až do nějakých absurdit. Třeba kolo rozdělené úhlopříčkami je prastarý znak slunce. Zpočátku se užíval i jako hlavní znak křesťanství, neboť kříž byl považován za věc nedůstojnou a ostudnou.

Pobavilo mě tvrzení, že starý znak pro slunce a pro měsíc dodnes denně užíváme v podobě koláčů a rohlíků:-)

jk znamení

Osobně mi připadá hezké třeba následující vyjádření:

Snad nejrozsáhlejší panoráma střední Evropy za raného středověku předestřel před půlstoletím profesor Josef Cibulka v knize věnované kostelu v Modré u Velehradu. Při četbě obrovského množství suchých fakt, zde shromážděných, začínáme mezi řádky tušit realitu přežívání kulturního podhoubí, jež příchozí kmenové společnosti překrývaly jen zčásti. Je to otázka přetrvávání řemeslných tradic, jež z jednou již kulturního území nebyly zcela vymeteny, a je to i otázka, které jsme se dotkli v kapitole o probuzení Evropy. Mezi historiky totiž stále přežívá předsudek o šíření křesťanství shora, vznikající z nedostatku konkrétních zpráv – z těch se dozvídáme jen o křtech knížat a jejich družin.

(Doporučovanou knihou je Velkomoravský kostel v Modré u Velehradu a počátky křesťanství na Moravě.)

sluneční symboly

Svastika s háčkama doleva naznačovala točení po směru hodinových ručiček, a byla prý symbolem štěstí a zdaru. Svastika s háky doprava, kterou užívali náckové, prý původně znamenala zmar - točení proti smyslu hodinových ručiček.

Zpět na hlavní stranu blogu