Hrabalův Inzerát

19. srpen 2008 | 22.34 |
› 

Využivám zvýšeného počtu notebooků v domácnosti a teplé noci a dám si jedno open air blognutí. Dneska je tedy obzvlášť teplo, protože zatím mi bylo v dlouhém rukávu horko. A je to zasloužené, neb včera jsem na terase pracoval (!) a vyplel jsem trávu, co občas vyrostla mezi dlažbou. Přiznám se, že v kontextu pletí těch 17 m2 (jestli si dobře pamatuju) betonu si připadám zase jako zapálený zahradník:-)

hrabal inzerát

Sargo má v blogu značný skluz, a tak veřejnost není informována ani o tak zásadní věci, jako že mrňousík byl minulý týden poprvé dvě noci sám u babičky s dědou. Pojali jsme ty dva a půl dne jako takovou minidovolenou se sníženým pracovním zapojením. S použitím obligátní (ne)logiky "kolik bychom stejně utratili na normální dovolenou" jsme si mj. vyrazili po nějaké době to trošku roztočit do knihkupectví. Vedle přikoupení povinných položek (nová Agáta Christie a nový Maigret) jsme si alespoň maličko povyskočili.

Nejsem si úplně jistý, jak to vzniklo, ale nějakou dobu mi v hlavě rezonuje přání vrátit se po letech k Hrabalovi a zkusit se podívat, co přesně vlastně psal. To jméno mi totiž mizí za mlhou výrazných filmových adaptací p. Menzla, které mám dost rád.

V takovémto rozpoložení jsem padl v obchodě na novou edici sebraných spisů Bohumila Hrabala. A není to jen tak nějaká edice. Mám pocit, že už dlouho jsem neviděl knihu se svůdnějším obalem. Pokud si na to někdy v knihkupectví vzpomenete, tak se přesvědčte vlastními smysly: sexy malý formát, pěkné barvy a hlavně na dotek úžasně příjemná hladká obálka s odlišenou ilustrací a lehce perforovanými pruhy. Tuhle knížku je radost ošahávat.

Měli několik dílů, tak jsem si vzal Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet, protože hrabalovštější název asi neexistuje, a potom Něžného barbara, protože ten se mi ve studentských dobách líbil od Hrabala nejvíc.

V ediční poznámce píší, že sám Hrabal si nejvíce cenil Příliš hlučné samoty a potom právě Inzerátu. Nejspíš si tedy koupím ještě tu Samotu, protože tu jsem asi nikdy nečetl a vypadá dle popisu hezky - měla by to být ta záležitost o pracovníkovi ze Sběrných surovin.

I v inzerátu je téma sběrných surovin nadhozeno a líbilo se mi asi nejvíc ze všeho (stará paní přinese starý papír a diví se, že dostane taky jen 20 hal za kg, i když jsou to dopisy jejích ctitelů, a tedy přece hodnotný papír).

A stařenka vyšla jako polámaný keř, v rukou nesla ty dopisy, přešla k Tadeáškovi a zvedla fotografie a ukazovala je světci a vůbec jí nevadilo, že ukazuje tu fotografii zedníkovi, který teď seděl u kalfasu.

"Zlatíčko, Tadeášku, vidíš? Tohle jsem byla já, tanečnice Cléo, tady je fotografie z Lajpciku, tam nám utekli naši tygři, já jsem s nima tančila v kleci, utekli a udělali skupinku na pomníku, všech osm, tady zase běželi za tramvají a lidi omdleli, ale tygři se postavili jako skupinka, protože mysleli, že to je číslo programu, a tady na ně stříkali a tygři proskakovali ty proudy, protože mysleli, že to je produkce, tak je museli zastřelit, tady jsou fotografie, jak se policie nechala s mrtvejma tygrama vyfotografovat, a tady je fotka, jak přijela krotitelka, a když viděla svý miláčky zastřelený, zastřelila se taky... Zlatíčko, Tadeášku, poznáváš, že je ve mně zaškatulkovaná tanečnice Cléo?"

Sedm povídek se většinou odehrává v Poldi Kladno; jedna povídka se odehrává na pozadí toho, že se opravuje kostel (nechce se mi to hledat, asi v Lazarské ulici) a současně se demoluje Džugašviliho pomník na Letné. Zedníkovi, který opravuje sochu sv. Tadeáše, to připadá nesprávné. Už jsem viděl citovat pasáž, jak zedník vrtal díru generalissimovi do srdce a vložil mu tam trhavinu a měl při tom pocit, jako by vrtal do vlastního srdce. Tak aspoň teď vím, odkud to pochází.

Styl je tak poetický, že je na půl cesty k od prózy k básním. "Dějové" linie se tam mísí zcela bez varování a v rychlých sledech. Oproti Menzlovým filmům je to celé daleko menší legrace a mnohem krutější. Zastřelení tygři, kteří cvičí skupinky, jsou jen slabším příkladem utrpení, o němž se tam pravidelně mluví.

Přiznám se, že osobně mám mnohem raději ty smířlivější (pověstné české "usměvné") nostalgické pasáže. Vedle té povídky o letenském pomníku se mi líbila nejvíc ještě povídka Prokopnutý buben o prozření jednoho pořadatele, který se vyžíval celý život v dohlížení nad lidmi a organizování. Jednou však náhle si zamiloval chaos. A tak si užívá, jak se ve Valdštejnské zahradě mísí koncert symfonického orchestru s dechovkou, která hraje za zdí.

Celé ty spisy si kupovat nebudu. Ale jak jsem psal, tu Příliš hlučnou samotu ještě dám, když ji Mistr považoval za nejpovedenější.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Hrabalův Inzerát littlekey 20. 08. 2008 - 08:05
RE: Hrabalův Inzerát kobliha 20. 08. 2008 - 09:18
RE: Hrabalův Inzerát jarmik 20. 08. 2008 - 09:22
RE: Hrabalův Inzerát pm 20. 08. 2008 - 18:00
RE: Hrabalův Inzerát wu 20. 08. 2008 - 21:22
RE(2x): Hrabalův Inzerát jarmik 25. 08. 2008 - 12:22
RE: Hrabalův Inzerát sargo 20. 08. 2008 - 22:38