Testování pláštěnek v Orlických horách

18. srpen 2008 | 23.39 |

Pozor, vyhlašujeme varování III. stupně před záplavou fotografií.

Minulý týden jsem pocítil lehkou křivdu, že z letní plánované série prodloužených víkendů nebude ale opravdu nic. Tak jsem se zařekl, že úplně to nevzdám, a po náročné přípravě za přítomnosti celé rodiny prchnul od soustruhu alespoň v pátek přesně ve 12:30.

Celou myšlenku mi vnukl v pondělí pan Sequens, milovník staré architektury, zejména barokní. Že prý, co mi říká vrch Homole. Neříkal mi nic. Podíval jsem se na web a v podstatě hned mi bylo jasné, kam bude směřovat náš nejbližší víkend.

dest na okne

Lepší počasí jsme si nemohli přát.

Nemožnost volby termínu se projevila na počasí. Prodírali jsme se páteční dálnicí na Hradec, byly dvě hodiny odpoledne, skoro tma a slejvákem nebylo vidět na krok. V rádiu hlásili na sobotu zhoršení počasí, bouřky a povodňovou aktivitu. Zejména v severovýchodních Čechách pokud možno nevycházet z domu.

dvůr králové

Hlavní atrakce. Zoo je jenom kompars pro vláček (foto z mobilu).

Vedle Homole bylo potřeba naplánovat pokud možno mrňousovací aktivity. Nechal jsem se inspirovat nedávným článkem u Vilímků a na páteční odpoledne jsme byli odhodláni podívat se na Safari ve Dvoře Králové. Při pohledu na temné mraky mě sice trochu přecházela kuráž. Ale měli jsme nové pláštěnky a starou zásadu, že počasím se člověk nesmí nechat odradit (myšleno pro rodinného turistu v kotlině, do velehor nechodíme), protože nakonec to není nikdy tak dramatické.

dvůr králové-vláček

A co to je tady všude za zvířata? (foto z mobilu)

Na parkovišti ve Dvoře Králové je velice příjemná hospoda, kde jsme ladili formu dost dlouho, abychom ten začátek nepřepálili. Měli jsme dost štěstí, protože jsme přišli do zoo těsně před šestou a ještě jsme chytli poslední vláček, který jel na druhý konec zahrady, tam se přesedlo na poslední safari autobus. Ten byl skutečně pěkný i pro nás. Jede se uzavřenou částí, kam lidi pěšky nechodí. Všude kolem zvířata a autobusu dokonce lezou do cesty zebry a bizoni.

kuks-celek

Barokní perla (nutno číst s ráčkováním. Nevím sice proč, ale je to nutno).

Cestou do Dvora jsem zjistil, že se jede kolem Kuksu. Mám takovou neurčitou slabost pro barokní perly.

Začal jsem tedy s sebou hned vzrušeně mrskat a doufal jsem, že se tam zvládneme zastavit. Co může být lepšího pro vnímání barokní perly než deštivý páteční srpnový večer?

kuks-podzamci

V podzámčí je veselo. (Do tohoto hostince pod zámkem před chvilkou dorazil nový zeměměřič).

Nebudu čtenáře napínat - vyšlo to. Sargo jistě potvrdí, že jsem rodinu důkladně a opakovaně seznámil se všemi podstatnými informacemi o Kuksu. Především samozřejmě s tím, že panu Němečkovi tam ukradli věci z kola, když tam coby student cestoval! Kdyby zapomněli vše, toto jim jistě utkvělo.

cesta na kuks

Motivovat k výstupu bylo večer již obtížnější.

Bohužel ani tentokrát nevyšla návštěva Braunova Betlému. Ale ještě není všem výletům konec.

kuks sochy

Aktivní odpočinek:-)

Prohlédli jsme si aspoň v klidu ty dvě řady Braunových soch vpředu. Přiznám, že jsme byli dost šokováni, když jsme se na nástěnce dočtli, že celá ta levá řada jsou ctnosti. Třeba Skromnost si Sargo fotila jako dokonalé zpodobnění Mozkomora apod... Mno... Jsme prostě jen turisti...

kuks- nejhezci teta

A která teta se ti líbí nejvíc? Tajta!

Pak už následoval přesun do Žamberka, kde jsme měli zamluven penzion - ukázal se být velice příjemným.

Sobota měla mít něco hodně jášatkovacího. Po velkém úspěchu s lanovkami jsem vyhledával lanovku a našli jsme jednu z mála letních českých lanovek v obci Říčky (nad Rokytnicí v Orlických horách).

říčky-na lanovce

Při jízdě dolů už byl dost mokrý, unavený, ale šťastný:-)

Když jsme do hor pod lanovku dopoledne přijeli, nebe bylo temné, pršelo, vichr lomcoval stromy a zase jednou jsem trochu poklesl na duchu. Nicméně půl hodiny před celou jsme vzbudili hluboce spícího pasažéra, oblékli vše co bylo a vyrazili jsme.

říčky-skřítek

Skřítek mlsá borůvky.

Lanovka je velice pěkná čtyřsedačkovka s čalouněnými sedadly. Pánům na lanovce nevadilo, že jsme jediní pasažéři, a vyvezli nás nahoru. Převýšení 240 m se překoná za čtvrt hodiny. Měl jsem trochu obavy, co budeme dělat do celé, než nás svezou zase dolů. Ale nahoře v lese bylo velice příjemně, protože tam nefučelo.

říčky-maliny

Skromné, ale potěšilo.

Nakonec to uteklo jako nic, protože kolem cesty bylo plno borůvkových keřů a i pár malin. Sice samozřejmě byly probrané, ale tu a tam se bobule našla. Jáša se ukázal jako milovník hlavně malin, ale jely mu i borůvky. No, byli jsme rádi, že konečně je ochoten jíst aspoň něco s vitamíny.

homole-celek

Zase jeden kopec. Sice se jmenuje Homole, ale pro mrňousa jsou už všechny kopce navždy Říp.
Výlet s tetama na Říp byl prostě příliš silným zážitkem.

Vypadalo to, že lanovka byl důstojný program pro oslavence (v sobotu bylo Jáchyma - děkujeme ještě jednou všem za gratulace na blogu i jinak:-) ). Chvilku jsme měli problém najít cukrárnu, kde bychom sehnali něco jako slíbený dort. Ale hledání nevadilo, neb po lanovkovém dobrodružství spal Jáchym v autě přes tři hodiny a spal by i dál, kdybychom ho nevzbudili pod Homolí, tím hlavním cílem a důvodem, proč jsme jeli právě do tohoto kraje.

homole-dort

Dort + oblíbený zákys = party

Poutní vrch Homole nezklamal, je to skutečně pozoruhodné místo. Schodiště je pěkné i v reálu a nahoře je malý hřbitov pro okolní obce. Smutná byla informace z nástěnky, že pár set let na celém schodišti vydržela bohatá výzdoba, ale že většina andílků a váz se ztratila po převratu během 90. let. (Dávali to tam do spojení s otevřením hranic, ale nevím, jak to můžou vědět). Okolí bylo pěkně upraveno pro turistiku (altán, lavičky), asi z evropských peněz. Říkal jsem si, že asi není lepší možnost, jak nějak vhodně plácnout modrou vlajku s hvězdama, než na něco takto užitečného pro radost. Na druhou stranu je trochu s podivem, že na úpravu jednoho plácku se musí čekat až evropské fondy.

Celkově tedy musím říct, že ta Homole a k tomu Kuks předchozího dne - to je kombinace! Vše navíc v dešti bez lidí. Prostě parádní dovolená:-)

potštejn

Potštejn.

Večer jsme ještě vyběhli na blízký Potštejn, ale byl už zavřený. Ale to nevadilo. Spíš jsme po dlouhém odpoledním spaní v autě chtěli bezpečně zničit krtka, aby nás nechal v noci vyspat. Už jsme byli taky unavení a říkali jsme si, jestli neoželet jednu zaplacenou noc v penzionu a nerazit domů. Naštěstí jsme to neudělali, protože nedělní dopoledne bylo velice pěkné.

žamberk rozhledka

Tyršova rozhledna, zvaná Rozálka.

Když už jsme bydleli v Žamberku, tak jsme si řekli, že by byla ostuda nezkusit městskou rozhlednu, zvanou Rozálka. Na vršíku nad městem jsme byli ještě před otvírací hodinou. Bylo mi to tam naráz sympatické - pěkný park s rozhlednou, kaplí (s cedulkou, kolik na opravě odpracovali členové ČSL v 80. letech) a výhledem na město.

žamberk-město

Pohled na Žamberk.

Na rozhledně psali, že neotvírají při nepříznivých podmínkách, třeba v mlze nebo dešti. Tak jsme čekali, jak si to vyhodnotí. Ale překvapivě přišly na minutu přesně dvě dívčiny a otevřely. Navíc tam měli velký výběr pohledů, které jsme před tím marně sháněli. Potěšilo mě to natolik, že jsem se i smířil s rozhlednou ve tvaru husitské hlásky. Stojí jich takových dle stejného prvorepublikového mustru několik, a nikde se mi nelíbí. Připadá mi to jako vojenský objekt (což to vlastně napodobuje).

žamberk-koupě píšťalky

Sargo kupuje v pokladně rozhledny píšťalku.

Jáša dokonce dostal píšťalku. Bohužel se na ní za chvíli naučil i pískat, takže postupně rostl počet míst, kde jsme museli vážně vysvětlovat, že se nesmí pískat, že by se pán zlobil.

žamberk-píš´Talka

Klobouk si vyžádal sám, že je "mima" (zima).

A ještě před poledním spaním, na které jsme si naplánovali cestu zpět, jsme zfoukli spontánně jeden cíl, a to blízký hrad Litice.

litice - celek

Litice - hlavní budova a věž.

O Litici jsem před tím neslyšel a byl jsem překvapen, jak velký hrad to je. Zvláštní je už umístění v údolí, kam se jede slepou silnicí, která končí u hradu. Turista věci neznalý se připravuje při jízdě kaňonem na hrad, ale je napřed překvapen obrovským průmyslovým areálem, který je ohražen snad čtyřmetrovou zdí. Až potom přijde hrad.

litice-továrna

Továrna v Litici - nejspíš to patří k lomu, který je vidět nad ní.

Hrad je velice uspokojivý, neboť na hradní věž je možno vystoupat a je tak současně i rozhlednou.

litice-nadvori

Po výstupu.

litice -napis mikovec

Jmenovkyně z USA vystoupala na věž na Litici před 50 lety.

Sargo si při výstupu na věž všimla takové zeměpisné zajímavosti: mezi nápisy na zdi je i nějaká Barbara Mikovec, z Californie, U.S.A., která se tam zvěčnila 16. června 1959.

litice -napisy 02

V roce 1902 měli i vandalové krásný rukopis. Zvlášť, když byli pomocnými učiteli.

Potom jsem si tu zeď prohlédl taky blíže. Došlo mi, že i vandalství se stává hodnotným, je-li staré.

litice-napisy 30

Na Litici se psalo ve všech dobách.

Závěr: výlet se mi líbil hezky.

Samozřejmě: celou dobu byla teplota kolem 13 st. C a pršelo. Jakmile jsme vyrazili domů, vyjasnilo se a v autě jsme se málem upekli. Od té doby se vrátily slunečné dny.

Zpět na hlavní stranu blogu