Článek Čučňákova výuka náboženství
Komentáře k článku: Čučňákova výuka náboženství
jre: Knihu jsem samozřejmě nečetl, ale úvahy podpobného typu provádím často, zásadně však ve společensko-kulturních zařízeních čtvrté a vyšší cenové skupiny.
Pokud bys zatoužil o polárních depresích, tučňácích a hledání sebe sama, tak doporučuji povídání pana Martina Mykisky "Byl jsem rok v Antarktidě" - dnes je to už také knižně, já byl na jeho přednášce a bylo to moc zajímavé.
P.S. Děkuji za reklamu.
sargo: Knihu si nesprávně schovávám na chvíli, kdy budu mít čas si ji v klidu přečíst, ale ta první část, kterou jsem už slupla, se mi zamlouvala velice. Jen jsem nějak měla dojem, že je pro VŠ; pokud ne a je to pro SŠ, je obsah rozhodně případnější a ani mi tolik nevadí to shrnutí evoluční na začátku, které by jinak trochu rušilo. Přeci jen, středoškoláci to ještě tolikrát nečetli 
jarmik: jr: Copak ve společensko-kulturních zařízeních vyšší skupiny, to je sranda. Ale musíš tomu dát taky nějakou přípravu na cvičišti, aby to mělo vyšší úroveň.
jarmik: Ještě jsem chtěl dodat, že když jako odpovědná hlava rodiny odmítáš týdně asi tak dvě až tří pozvání někam do vyšší cenové skupiny, kde bys mohl se tomuto oddávat v autentickém prostředí, tak ti nezbude než ten blog...
jre: Mno, znám hned několik hlav rodiny, které rozhodně nepovažuji za neozodpovědné a které minimálně ve čtvrtek poctivě kulturně společenské seance navštěvují. Příčina bude někde jinde... ovšem každému dle jeho gusta.