Srpen jsme zakončili příjemným výletem s tetou, zato bez mámy.
Minulý výlet na Říp složený z kolegů dle zásady "z každé rodiny jen jeden dospělý a maximální počet dětiček" (viz zpráva zde) se stal u mrňouska takovou legendou, že "Žíp" je od té doby synonymem kopce.
Torpédo vždy a všude = otcovské nervy jsou ve výškách na pochodu:-)
Byl jsem rád, když jsme se dohodli strávit zase jednou usebranou neděli, ten divnej den před pondělkem, podobně. Měl jsem pocit, že Sargo taky vypadala, že ten stesk nějak vydrží:-)
Teta byla tentokrát jen "jedna", ale holčičky opět "djě".
Za cíl jsme si vybrali Lovoš, bránu do Českého středohoří. Už jsme na tento vrchol jednou se Sargo vystoupali a zůstal mi v paměti jako větrná hůrka s krásným výhledem z terasy na střeše turistické chaty. Bylo tomu tak i nadále. Přitom se osvědčil vrcholový bufet i náš oblíbený hostinec Oráč v Opárnu, tj. ve výchozím bodě.
Výřez není ideální, ale šli jsme po zábradlí nahoře, tak jsem se soustředil na jiné věci,
než na zahrnutí sandálků do záběru:-)
Budu-li opět osloven, tak kdykoliv rád opět! Zvláště tedy, bude-li tak neuvěřitelně krásný den jako byl letošní poslední srpen.