4 x dobré mluvené slovo

13. červen 2012 | 23.47 |

Říkal jsem si, že napíšu poznámku o několika výtečných mluvených slovech, co jsem si pořídil v první polovině roku.

Pláč koruny české

Pláč koruny české od p. Černého (čte p. Derfler) jsem si nekoupil, ani se myslím koupit nedá. Stáhnul jsem si záznam čtení z rozhlasu, takže z toho nemám ani špatné svědomí, neboť poplatky poctivě platím již mnoho let a nejsou malé.

Netušil jsem, jak skvělý pořad to bude, protože knihu jsem nečetl, jenom občas na ten název narážím. Nečekal jsem, že by vzpomínky na odbojovou činnost za druhé světové války mohly být tak atraktivní. Ale nemohl jsem se od toho odtrhnout, pár nocí jsem kvůli tomu hodně zkrátil. Rozhlasové čtení má 12 dílů po půlhodině, je to prý jen malý výběr z knihy.

Největší přínos byl pro mě, že jsem si nikdy předtím nepředstavil tak živě situaci odboje v Protektorátu. V detailním vyprávění je klid na věcný popis vztahů mezi jednotlivými skupinami, průšvihy, co dělali, vztahy s lidmi z protektorátních úřadů. Vrcholí to v závěru války, když byl i p. Černý zatčen gestapem. Tam mi utkvěl kousek hodně černého humoru p. Černého, že totiž gestapo mělo zvláštní oddělení pro komunistický odboj a pro nekomunistický. P. Černého si napřed vyhodnotili jako komunistu, takže si prošel mučením a výslechy. Když byl již zpracován, hodnocení změnili, a byl předán oddělení pro nekomunistický odboj, kde nechtěli spoléhat na kolegy, a proklepli ho naplno ještě jednou od začátku. 

Podstatná část je věnována i úvahám o p. Fučíkovi, zejména analýze Reportáže psané na oprátce. P. Černý sice jen klade otázky a výslovně se zdržuje závěrů. Ale skládá fakta a pochybnosti k sobě tak, že si myslím lze říct, že si spíš myslel, že p. Fučík gestapu vypovídal výměnou za šanci na posmrtnou slávu.

Ještě mě zaujaly pasáže o tom, jak jeden čas byl odboj ovládán zednáři a že to nepřineslo nic dobrého.

Vynikající rozhlasový zážitek, vřele doporučuji. I když je to z války, není to absolutně depresivní, je to velice analytické a podnětné.

Poslední forbína - setkání ve Vídni 1974

posledni-forbina-setkani-ve-viČetl jsem na jaře, že vychází záznam rozhovoru p. Wericha s p. Voskovcem, který nahráli při posledním setkání ve Vídni. Poslední léta jsem zjistil, že nahrávky p. Wericha velice rád poslouchám a cíleně sbírám vše, co od něj postupně z archivů vychází. Navíc zde jsem se těšil i na p. Voskovce, protože jeho nahrávek je málo. Nahrávku jsem si koupil na eshopu Supraphonu jako mp3 - kupoval jsem tam poprvé a fungovalo to celkem hladce, jenom jsem se tam myslím někam musel registrovat (už nevím přesně).

Jak se dalo čekat, je to rozhovor dvou velice starých pánů. P. Werich si stěžuje na spoustu věcí, ne moc pozoruhodně. Za poslech to stojí kvůli nejdelší kapitole (přes 40 min.), která je věnována vzpomínkám na p. Jana Masaryka. Ta je opravdu zajímavá, protože pánové ho znali částečně už z doby před válkou, ale dobře zejména z exilu ve Státech, jakož i pak do poslední chvíle i v Praze. Navíc s jejich vypravěčským darem je ten portrét opravdu plastický.

Poukazují hlavně, že p. Jan Masaryk neměl povahu na politiku. Těžce nesl srovnávání s osobností svého otce; komplex z dokonalého otce měl silný, navíc snad kombinovaný s nepevným duševním zdravím, což by nepřekvapilo při pohledu na ostatní členy rodiny.

P. Voskovec vzpomíná na příznačný zážitek, jak byl v Paříži se svojí manželkou na výstavě, kam měl přijít i p. Jan Masaryk. P. Voskovec říkal manželce, že uvidí, že do deseti minut od představení se p. Masaryk shodí, jak je bezvýznamný ve srovnání se svým otcem. A dopadlo to tak, že hned v první větě v reakci na to, když pí. Voskovcová řekla, že je šťastná, že ho poznává, tak p. Masaryk odpověděl: "Don't mention it, I am nothing, everything is the old man."

Pokud jde o smrt p. Masaryka, tak to nechávají zcela otevřené, ale spíš jsem nabyl dojmu, že sebevražda jim připadala celkem pravděpodobná.

Tuto nahrávku mohu doporučit fanouškům p. Wericha a V+W, kterým nevadí, že musí čekat přes nezajímavé pasáže na dobré kousky. Kdo není vysloveně fanoušek, tak by ho to asi oprávněně nudilo.

Vernisáž

vernisazDivadelní hry p. Havla se mi líbí, rád se k nim vracím. Baví mě ten absurdní humor ze 60. let. I od Cimrmanů mám nejraději Vyšetřování ztráty třídní knihy, které je tím žánrem myslím hodně inspirované.

Ve vydavatelství státního rozhlasu jsem si koupil jako CD rozhlasovou nahrávku her Vernisáž a Anděl strážný. To druhé je spíš raritka, nahrávka z roku 1968. Ta hra je myslím méně zralá a moc mě nebavila.

Zato Vernisáž je majstrštyk, pouštím si to rád a opakovaně. Dokonce kvůli tomu i zkousnu, že tam vystupuje pozdější senátor p. Töpfer; přitom od nějakých senátorů jinak moc na srandičky nejsem zvědav.

Jinak mám jako mluvené slovo od p. Havla už jen klasickou nahrávku Audience v autorském podání společně s p. Landovským. Tu si též občas pouštím, ale je myslím trochu těžší než Vernisáž, která mi připadá výrazně odpolitizovaná a silná i čistě na lidské rovině. Přitom kvalitou Vernisáž nezaostává, dle mého názoru možná dokonce naopak.

Divadelní hry p. Havla jsou asi spíše nepopulární než populární. Koho baví, tak tomu toto vydání Vernisáže doporučuji.

5 x Sherlock Holmes

5xsherlockJako poslední uvedu velikou radost, která je ale celkem jasná a není třeba to vysvětlovat. Státní rozhlas vydává dramatizace povídek o p. Holmesovi v podání p. Preisse už pěkných pár let. Viděl jsem, že druhá pětka - jsou tam hry natočené v letech 2009 - 2010 - vyšla souborně, tak jsem nezaváhal.

Jsou to naprosté lahůdky, které si můžu pustit kdykoliv a kdekoliv. Hlasy úchvané: o p. Preissovi není nutno mluvit, vypravěč (logicky dr. Watson) je p. Brousek st., ve vedlejších rolích jsou též velká jména: p. Táborský, p. Vydra, ba i nadčasová věčná inkarnace všech princů p. Trávníček.

Ta série stále pokračuje a už jsou i další díly. Ale počkám si zase až nějaké soubornější vydání a budu zatím brousit ty části, které mám.

Tohle doporučuji každému.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: 4 x dobré mluvené slovo audioknihy 18. 06. 2012 - 08:16