Prosím stručně (Havel – Hvížďala)

15. březen 2014 | 14.51 |

Prosím stručně je druhý rozhovor p. Hvížďaly s p. Havlem z roku 2005; koupil jsem si společné vydání obou rozhovorů, které se jmenuje Rozhovory s Karlem Hvížďalou a obsahuje i první rozhovor z r. 1985 Dálkový výslech.


havel hvížďala rozhovoryPůvodně jsem článek o rozhovorech rozdělil proto, že jsem očekával, že Dálkový výslech z disidentského období bude zajímavý a Stručně prosím z presidentského období bude nezajímavý. Nakonec se mi Prosím stručně líbil možná více, přestože je o politice.


Prosím stručně je rozhovorem jen zčásti; otázky a odpovědi se prolínají jednak s výběrem pracovních poznámek p. Havla z 90. let a jednak s jeho úvahami z roku 2005. Prosím stručně jsou tedy ještě více než Dálkový výslech svého druhu memoáry. Navíc memoáry, které p. Havel inscenoval výraznými zásahy do podoby blížící se trochu jeho hrám; některé sentence se opakují a prolínají se tak jako ozvěna celou knihou – zejména jeho poznámka o netopýru nebo o delší hadici na kropení.

11. 4. 1999
(8) Na kropení by byla třeba delší hadice.

21. 8. 1999
(6) V kumbále, kde je lux, žije též netopýr. Jak ho vypudit? Žárovka je povolena proto, aby ho nebudila a nedráždila.

Postupem textu se prodlužují vložené úvahy, na nichž je znát špatný zdravotní stav a očekávání smrti, která již není daleko.

Obsahově mi utkvěly asi nejvíce poznámky odrážející presidentovy souboje se Správou Pražského hradu a snaha zorganizovat Kancelář presidenta republiky, aby byla užitečná. Je evidentní, že zejména federální funkční období a první české byla hektická; poskytovat efektivní podporu v takovém rozsahu tam nemohl nikdo umět.

13. 5. 1995

V pátek jsem nalezl náš dům krásně vyzdoben květinami. Nicméně ihned jsem se z té krásy přestal těšit, neboť jsem si nutně musel položit otázku: vyzdobily mi hodné hradní květinářky dům ilegálně? Anebo dostanu v pondělí od SPH fakturu na 10 000 Kč? ...

Anebo: B. a J. mi říkají cosi o to, jak je obtížné, aby mi paní Oušková prala košile, jak moc má práce a jak málo má peněz, respektive jak se všichni snaží tento problém řešit. Dávejte, proboha, paní Ouškové to, co si za své dokonalé žehlení zasluhuje, dávejte jí to z peněz mých, státních, obecních, sponzorských či jakých chcete, ale neptejte se mne pořád na něco a nevyčítejte mi něco! A pokud je tento problém opravdu neřešitelný, řekněte mi to a já si najdu jinou pradlenu, i když žádná na světě není pochopitelně tak dokonalá jako paní Oušková. ...

Zajisté chápete, že když jsem těmito psudoproblémy zaměstnáván daleko víc než třeba historickým česko-německým narovnáním, mám právo se rozčílit! Vyřešte to zkrátka, jak chcete, a mne do toho už laskavě nezatahujte! A ještě něco: vysvětluje-li si SPH zákon tak, že se o mne nesmí starat, nebydlím-li v její rezidenci, pak se jí ptám, zda pociťuje nějakou odpovědnost za vše, co mi bylo v rezidenci, kterou spravuje, ukradeno (90 000 Kč v hotovosti, televize, rádio, diktafon, magnetofon, nová žehlička atd.

). A tím s tímto tématem navždy končím. ...

Pokud jde o kontroverzní politické momenty, je třeba počítat, že Prosím stručně jsou opravdu převážně vlastní paměti, a nikoli grilování bývalého politika kritickým novinářem. Hlavní činy p. Havla ve funkci presidenta, které jsou ve veřejnosti kontroverzní, jsou zmíněny, ale jen stručně: obhajuje nálety na Jugoslávii (které mi připadají ze zpětného pohledu asi názorem p. Havla, který má v české veřejnosti nejmenší podporu), i své milosti (mám však dojem, že toto téma již časem vyprchalo a bylo mocně přebito mnohem skandálnějšími činy jeho nástupce).

Když hledal p. Havel nějaké konkrétní zásluhy své politické práce ve funkci presidenta, většinou se vracel k rychlému zrušení Varšavské smlouvy a vstupu do NATO. Se vstupem do NATO se pojí i jeho evidentně dlouhodobé osobní přátelství s pí Albrightovou i s pí Clintonovou. Setkával se s nimi v době po opuštění funkce, kdy pobýval delší dobu v Americe.

Do Ameriky se ve stáří evidentně vracel stále raději. Dalo by se škodolibě poznamenat, že zatímco v Dálkovém výslechu se ještě pouštěl do mudrování o odcizení inženýrů IBM od své práce a o údivu, že p. Peroutka mohl věřit závěrům Warrenovy komise, tak o dvacet let později si jako starý pán už spíše užívá, jak je Amerika příjemná svou zdvořilostí a kultivovaností. Líbí se mu, jak jsou lidé vystajlovaní – několikrát třeba poznamenává, že Amíci mají pěkně upravené vlasy.

Stejně jako v Dálkovém výslechu i v Prosím stručně je soukromým věcem věnováno minimum prostoru. O své druhé manželce píše opakovaně s vděkem jako o zachránkyni, že byla jediným člověkem, který se důsledně staral o jeho zdraví; nespoléhala se na rutinní přístup formou "autopilota" a zalarmovala pomoc ve chvílích, kdy personál byl laxní a p. Havel by patrně zemřel.

Když budu hledat naprosté minimum, které by mohl uznat každý, tak p. Havel je první naší hlavou státu po mnoha desetiletích, která dosloužila ve funkci dle pravidel a dobrovolně ji opustila. V tom nám jeho presidentský příběh dokládá klidné období, které je nám dopřáno – a které není z pohledu našich předků samozřejmostí. Je naopak spíše výjimkou.

Chápu nedůvěru, kterou čtenář má k pamětím politika – sám jsem ji sdílel – ale Prosím stručně mohu doporučit, je to pěkná kniha.

První věta knihy: Utekl jsem.

Poslední věta: Na kropení by byla třeba delší hadice.
 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře