Poslední celorodinná návštěva knihovny byla docela infarktová, že to sem ani nebudu psát.
Chtěl jsem si proto nedávno všechny hry koupit, ale kupodivu bylo asi jen jedno vydání a to je vyprodané.
Asanace se mi líbí už tím základním nápadem: skupina sedmi architektů žije a pracuje ve starém hradu v obci, která má být asanována a zastavěna sídlištěm. Tenhle základní nápad o hradu je vynikající.
Hra má spád. Na rozdíl od některých jiných v ní nevystupuje žádný disident s rysy autora, jen pracovní kolektiv; jeho jednotliví členové jsou hodně výrazní, rozhodně se mi nevypařili z hlavy s dočtením poslední stránky. Skvělé jsou pravidelné vstupy Tajemníka: napřed jen probíhá scénou, pak venku zaštěká pes a pak Tajemník přivádí nového Inspektora.
Ukázky nedávají smysl, ale stejně sem jednu dám. Je ze scény, kdy vystoupil nečekaně liberální Inspektor (je to černoch) a zrušil asanaci.
ALBERT Promiňte, pane inspektore -
PRVNÍ INSPEKTOR Co je?
ALBERT Nevím, jestli o tom víte - ale ještě v době, kdy se plánovala asanace, vystoupili někteří občané s její kritikou a byli v souvislosti s tím internováni v hradní hladomorně. Nemohla by být teď tato nespravedlnost napravena?
PRVNÍ INSPEKTOR (k TAJEMNÍKOVI) Pusť je domů, Myšáku!
TAJEMNÍK Oba?
PRVNÍ INSPEKTOR Jasně! (k přítomným) Tak čau!
VŠICHNI Čau!
(PRVNÍ INSPEKTOR všem zamává a v doprovodu TAJEMNÍKA odejde pravými dveřmi. Krátká pauza, všichni vyjeveně civí na pravé dveře.)
ALBERT (zvolá) Svoboda!
Mimoliterární perličkou je souvislost tématu Asanace s poznámkami p. Havla, které později okolo převratu pronesl na adresu paneláků - hlavně něco o těch králíkárnách. Je to pozoruhodné, jak ta poznámka je v lidu stále živá a budí emoce v diskusích na internetu ještě po více než dvaceti letech.
Kouzelná je i tiráž tohoto vydání z r. 1990: vydavatelství se jmenuje GALAXIE, kniha vyšla jako jeho 001. publikace v nákladu 100 000 kusů po 20 Kčs, přičemž jde o přetisk exilového vydání v Mnichově.
Jak jsem již uvedl, hru doporučuji.
První věta knihy: Dějištěm celé hry je vstupní síň jakéhosi středověkého hradu, která je - zcela přirozeně - i hlavním místem vzájemného setkávání zaměstnanců projekčního ateliéru, který je v tomto hradě dočasně umístěn a jehož úkolem je projekčně připravit asanaci podhradí, respektive starého městečka, které tento hrad obklopuje.
Poslední věta: Pak náhle skončí a po několika vteřinách ticha se rozezní - už ve snesitelné intenzitě - Karajanova nahrávka Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, která pak bude znít až do chvíle, kdy poslední divák opustí hlediště.