Hlasy nad rukopisem Českého snáře

30. duben 2012 | 23.03 |

Měl jsem kdesi uloženo v paměti, že k Českému snáři existuje i kniha ohlasů. Tak jsem si ji půjčil, abych to měl při jednom.

hlasy nad rukopisem vaculíkova českého snářeV Českém snáři jsou průběžně pasáže o očekáváních a reakcích přátel autora na to, co se o nich bude v literárním deníku psát nebo co si už přečetli. Ke konci se už - v rámci revize první verze - objevují i první ohlasy na samotnou knihu. Po dokončení dal pak pan Vaculík rukopis Českého snáře hned zatepla k přečtení významným svým čtenářům a požádal je, aby mu napsali, co si o něm myslí. Ty ohlasy pak zase rovnou přepsal do sborníku a vydal v roce 1981 v samizdatu ve 27 exemplářích. Někdo mu nic nenapsal a jen mu vynadal, takže to zaznamenal p. Vaculík sám. Touto formou si zapsal i názor p. Fišera, což byl důstojník StB, který ho měl na starosti. Po převratu vyšel sborník normálně, s přidanou statí p. Havla, který byl v roce původního sborníku ve výkonu trestu, takže svůj ohlas napsal až o několik let později.

Obecně vyšly reakce tak, že o kom se ve Snáři nepsalo, tomu připadal zábavný. O kom (nebo o jehož manželce) se psalo, ten se zpravidla zdaleka tak dobře nebavil. Ale i mezi dotčenými se najdou kladné ohlasy.

Všechno se mi celkem vykouřilo z hlavy kromě tří míst:

- P. Gruša píše pěkně: je jistě těžké stát se literární postavou, aniž si můžeme poručit kterou. Já bych tak např. v takovém Snu noci svatojanské se měl daleko spíš za Lysandra, a Tys mě napsal coby Hořčičné semínko.

- Pí. Kantůrková byla dotčena, ale hlavní kritiku napsal její manžel. Utkvěly mi dva body: že bylo velice nepříjemné, když p. Vaculík ve Snáři mimochodem napsal, že pí. Kantůrková prodávala nějaké samizdaty, neboť právě nezdaněné příjmy by snadno vláda využila k trestní perzekuci (a nebyla to prý pravda). To mi připadalo jako dobrá ukázka, jak malinká zmínka na okraj může pro dotčeného být velice nepříjemná.

- Další výhradou p. Kantůrka bylo, že se mu nelíbí asymetrická výhoda policie: že p. Vaculík dal rukopis přečíst rovnou i majoru Fišerovi. Že takto si major Fišer může přečíst, o čem se bavil p. Vaculík se svými známými. Ale že o výsleších se v rukopisu nepíše, takže známí p. Vaculíka si naopak nemohou přečíst, o čem se p. Vaculík baví na výsleších s majorem Fišerem.

P. Vaculík jistě má reportážní dar, takže samozřejmě to byl dobrý nápad pro jeho knihu: pro čtenáře Snáře je sborník přínosný, protože dále dokresluje vztahy a osoby, o nichž se v Českém snáři píše. Současně je to ale čtení místy hodně duchamorné, protože možná polovina příspěvků je zcela nudná. Myslím, že Český snář lze s úspěchem číst i bez současného louskání Hlasů nad rukopisem.

Je ale pravdou, že v tom zdlouhavém pitvání v Hlasech mi došlo celkem jasně, že smyslem a hodnotou Českého snáře opravdu nejsou nějaké drby. Je to zážitek podobný, jako při četbě Vaňkova pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka - až tam jsem docenil pomocí kontrastu, že Hašek prakticky vůbec nepsal o opravdu všedních a přízemních věcech, ale že nad zlou realitou jen lehounce a dovedně básnil, i když se to na první pohled třeba nezdá.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Hlasy nad rukopisem Českého snáře jn 01. 05. 2012 - 18:54