Václav Havel - tři hry

14. říjen 2012 | 23.14 |
blog › 
Beletrie › 
Václav Havel - tři hry

Nedávno jsem si půjčil z knihovny od p. Havla Asanaci a psal jsem o ni. Líbila se mi, tak jsem si postupně sháněl nahrávky a díval se po knížkách. Až potom jsem si všiml, že Asanaci vlastně mám doma v souboru tří her. Takže jsem ji nemusel půjčovat.

vaclav havel-3hryV souboru je Largo desolato, Pokoušení a Asanace. Všechny tři jsou dobré. Mezi nimi nejméně se mi zatím líbí Pokoušení, i když má docela dobré faustovské téma a hlavní postava se vtipně jmenuje dr. Jindřich Foustka, vědec.

O Asanaci jsem psal. Largo desolato se mi též líbí: v Asanaci hraje kolektiv, L. d. je silně soustředěno na osobu dr. Leopolda Kopřivy, filosofa. Ženské postavy Larga desolata mi připomněly Ocházení: je tam družka pí. Zuzana, která vládne domácnosti, i studentka filosofie pí. Markéta, do které dr. Kopřiva v poslední části lije rum s jasným cílem. Navíc tam vystupuje ještě aktuální milenka pí. Lucy, která začíná p. Kopřivu obtěžovat stoupajícími nároky.

Largo desolato má docela zajímavý hlavní motiv i pro pozdější politickou práci p. Havla. Dr. Leopold Kopřiva je hlavní disident, od kterého všichni zúčastnění požadují splnění politických přání, ale současně jim přitom připadá slabý a jsou nespokojeni, že nedělá více. Sám dr. Kopřiva je již unavený člověk, který přesně neví, jak dál s dědictvím a břemenem vlastních výkonů v minulosti a očekávání, která to budí.

OLBRAM: Přátelé - a nač to zapírat, já také – všichni prostě jako bychom od jisté doby – kéž by to byla lichá obava! – všichni prostě jako bychom od jisté doby ztráceli jistotu, že to všechno uneseš – že dostojíš nároků, které jsou na tebe dík všemu, co už jsi vykonal, kladeny – že splníš veškerá očekávání, která, nezlob se, právem vyvoláváš – že budeš zkrátka na úrovni svého poslání, totiž práv těm velkým závazkům k pravdě, ke světu a ke všem, pro něž jsi vzorem a nadějí, které jsi, nezlob se, sám sobě svým dílem dal – prostě se trochu začínáme bát, jestli nás všechny nějak nezklameš ...

Později p. Kopřiva doslova opakuje Olbramovy výtky při rozhovoru s milenkou, to je zábavné místo:


LEOPOLD: ... Navenek hraju svou roli dál, jako by se nic nestalo, ale uvnitř už dávno nejsem ten, za kterého mě všichni máte. Je to tvrdá pravda a když jsem schopen si ji přiznat já, tím spíš by sis ji měla přiznat ty! Je to dojemné a krásné, jak neztrácíš naději, že ze mě uděláš někoho lepšího, než jsem, ale je to, nezlob se, iluze. Jsem rozložený, ochromený člověk, nebudu už jiný, a nejlepší by bylo, kdyby konečně pro mě přišli a já odešel tam, kde už nebudu roznášet další neštěstí a vyvolávat další zklamání...

Závěr: tyto hry se mi líbí. Sehnal jsem si i nahrávku divadelní hry Larga desolata, patrně i se známými herci, ale tam to moc nefungovalo. Hrám p. Havla sedělo, když hrál třeba tu slavnou nahrávku Audience sám případně s p. Landovským. Ještě sem poznamenám, že při šmejdění po nahrávkách jsem našel i mně neznámá starší díla p. Havla, která byla docela špatná, oproti těmto známějším.

Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě dobrou volbu spolupracovníků a účinnou pomoc od nich.

První věta knihy: Dějištěm celé hry je obývací hala bytu, v němž bydlí Leopold se Zuzanou.

Poslední věta: Pak náhle skončí a po několika vteřinách ticha se rozezní - už ve snesitelné intenzitě - Karajanova nahrávka Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, která pak bude znít až do chvíle, než poslední divák opustí hlediště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář