Václav Havel - tři hry

14. říjen 2012 | 23.14 |
› 

Nedávno jsem si půjčil z knihovny od p. Havla Asanaci a psal jsem o ni. Líbila se mi, tak jsem si postupně sháněl nahrávky a díval se po knížkách. Až potom jsem si všiml, že Asanaci vlastně mám doma v souboru tří her. Takže jsem ji nemusel půjčovat.

vaclav havel-3hryV souboru je Largo desolato, Pokoušení a Asanace. Všechny tři jsou dobré. Mezi nimi nejméně se mi zatím líbí Pokoušení, i když má docela dobré faustovské téma a hlavní postava se vtipně jmenuje dr. Jindřich Foustka, vědec.

O Asanaci jsem psal. Largo desolato se mi též líbí: v Asanaci hraje kolektiv, L. d. je silně soustředěno na osobu dr. Leopolda Kopřivy, filosofa. Ženské postavy Larga desolata mi připomněly Ocházení: je tam družka pí. Zuzana, která vládne domácnosti, i studentka filosofie pí. Markéta, do které dr. Kopřiva v poslední části lije rum s jasným cílem. Navíc tam vystupuje ještě aktuální milenka pí. Lucy, která začíná p. Kopřivu obtěžovat stoupajícími nároky.

Largo desolato má docela zajímavý hlavní motiv i pro pozdější politickou práci p. Havla. Dr. Leopold Kopřiva je hlavní disident, od kterého všichni zúčastnění požadují splnění politických přání, ale současně jim přitom připadá slabý a jsou nespokojeni, že nedělá více. Sám dr. Kopřiva je již unavený člověk, který přesně neví, jak dál s dědictvím a břemenem vlastních výkonů v minulosti a očekávání, která to budí.

OLBRAM: Přátelé - a nač to zapírat, já také – všichni prostě jako bychom od jisté doby – kéž by to byla lichá obava! – všichni prostě jako bychom od jisté doby ztráceli jistotu, že to všechno uneseš – že dostojíš nároků, které jsou na tebe dík všemu, co už jsi vykonal, kladeny – že splníš veškerá očekávání, která, nezlob se, právem vyvoláváš – že budeš zkrátka na úrovni svého poslání, totiž práv těm velkým závazkům k pravdě, ke světu a ke všem, pro něž jsi vzorem a nadějí, které jsi, nezlob se, sám sobě svým dílem dal – prostě se trochu začínáme bát, jestli nás všechny nějak nezklameš ...

Později p. Kopřiva doslova opakuje Olbramovy výtky při rozhovoru s milenkou, to je zábavné místo:


LEOPOLD: ... Navenek hraju svou roli dál, jako by se nic nestalo, ale uvnitř už dávno nejsem ten, za kterého mě všichni máte. Je to tvrdá pravda a když jsem schopen si ji přiznat já, tím spíš by sis ji měla přiznat ty! Je to dojemné a krásné, jak neztrácíš naději, že ze mě uděláš někoho lepšího, než jsem, ale je to, nezlob se, iluze. Jsem rozložený, ochromený člověk, nebudu už jiný, a nejlepší by bylo, kdyby konečně pro mě přišli a já odešel tam, kde už nebudu roznášet další neštěstí a vyvolávat další zklamání...

Závěr: tyto hry se mi líbí. Sehnal jsem si i nahrávku divadelní hry Larga desolata, patrně i se známými herci, ale tam to moc nefungovalo. Hrám p. Havla sedělo, když hrál třeba tu slavnou nahrávku Audience sám případně s p. Landovským. Ještě sem poznamenám, že při šmejdění po nahrávkách jsem našel i mně neznámá starší díla p. Havla, která byla docela špatná, oproti těmto známějším.

Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě dobrou volbu spolupracovníků a účinnou pomoc od nich.

První věta knihy: Dějištěm celé hry je obývací hala bytu, v němž bydlí Leopold se Zuzanou.

Poslední věta: Pak náhle skončí a po několika vteřinách ticha se rozezní - už ve snesitelné intenzitě - Karajanova nahrávka Straussova valčíku Na krásném modrém Dunaji, která pak bude znít až do chvíle, než poslední divák opustí hlediště.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře