Nepropadejte panice

23. květen 2009 | 00.31 |

.... není jen nápis na Stopařově průvodci, ale též název životopisné knihy od Neila Gaimana. Podtitul zní Douglas Adams a Stopařův průvodce Galaxií.

neilgaiman nepropadejte paniceKnížka s pěkným malým formátem, ale podivně nacpaným a nesympatickým fontem mě úplně ke čtení nelákala. Ale začíst se nakonec nebylo tak těžké.

Nejvíc mě na tom celém zaujalo, že Adams léta a léta produkoval ne moc úspěšný humor za patrně osobně obtížných podmínek. Až teprve když se zdálo, že je nenapravitelně neúspěšný, tak se proslavil díky rádiu. Asi pomohlo, že ty krušné začátky si odbyl v raném mládí.

Předváděl drobné legrační výstupy v nemocnicích, vězeních a podobných institucích. Tyto scénky nebyly nijak zvlášť populární (zvlášť ve věznicích ne), a Douglasovi později pripadala celá tahle záležitost poměrně dost trapná.

Jako velcí mistři britského humoru celou knihou procházejí Monty Python. Stopařův průvodce dokonce v USA se prosadil zčásti díky zavádějící reklamní kampani, že p. Adams byl jejich členem. Ve skutečnosti jím nebyl: jenom pro Monty Python napsal námět jednoho ze skečů z poslední série a objevil se ve dvou epizodních rolích (ječící žena a chirurg vrhající se ze skály).

Po škole však - díky jistým úspěchům se studentskými představeními - se Adams pokoušel rok a půl spolupracovat s jedním z Pythonů, a to s Grahamem Chapmanem. V knize se uvádí vzpomínky Adamsova dlouholetého spolupracovníka Johna Llyoda na tu dobu:

Douglas dělal různé věci, například psal dohromady s Grahamem Chapmanem - což byla naprosto bizarní záležitost, protože se vždycky bezprecedentně spráskali. Graham měl ve svém domě jeden pokoj věnovaný pouze ginu - byly tam jen láhve od ginu rozestavěné kolem stěn (později se stal abstinentem). Když jsem pracoval v rádiu BBC, občas jsem tam přes oběd zašel. Dali si nejdřív pár ginů před obědem a pak se vydali do hospody, kde vyluštili kdejakou křížovku ve všech novinách. Pak se ožrali jak dogy a obvykle to skončilo tím, že Graham vytáhl svoje nádobíčko a položil ho na barpult... bylo to docela zábavné.

Kniha podrobně rozebírá vznik rozhlasového seriálu, všech pět dílů trilogie, nepříliš vydařený TV seriál a končí v době, kdy se chystal konečně film.

Douglas nepsal lehce, většinou nemohl začít, všechno protahoval a byl proslulý nedodržováním i nejzazších nepřekročitelných termínů. Kvůli tomu pak nestíhal po sobě texty revidovat a leckdy to mohlo být lepší, kdyby pracoval organizovaněji. Například při psaní třetího dílu mu bránila hluboká deprese z toho, že ho opustila přítelkyně.

Opustila mě kvůli jednomu chlápkovi a oháněla se přitom dosti pochybným - aspoň podle mě - argumentem, že je to její manžel.

Žil v době nástupu počítačů a hodně ho bavily. Velký úspěch měla už v osmdesátkách počítačová hra podle Stopaře. Chystal potom ještě řadu dalších; líbil se mi hlavně námět na počítačovou hru Byrokracie, kde cílem hráče mělo být přesvědčit banku, aby vzala na vědomí změnu jeho adresy. Taky zorganizoval server h2g2.com, což byla obdoba Cimrmanova informačního šapitó a ztělesnění Průvodce. Autoři tam měli psát v průvodcovském stylu slovníková hesla. Po krachu dot.com to skončilo; dožívá to však dodnes na stránkách BBC. (Odkaz zde).

Čte se to jedním dechem. Určitě se musím znovu podívat na ten film a nahlédnu zas i do knihy. A samozřejmě jsem zatoužil mít na poličce jeho kompletní dílo, není až tak rozsáhlé.

P.S.: Jestli se nepletu, tak Dílo se vždy česky překládalo jako Stopařův průvodce po Galaxii. Zde se důsledně užívá tvar Stopařův průvodce Galaxií. Asi to je ladnější, ale nezvyklé. Jsem zvědav, co se prosadí do budoucna.

Související článek: o trilogii jsem psal zde.  

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře