Kanadské žertíky

18. červenec 2011 | 23.18 |
› 

Kanadské žertíky od p. Stephena Leacocka jsem si koupil teprve nedávno, před několika lety. Ale cesta, která mě k nim přivedla, je hodně dlouhá.

imgČlověk má v různých dobách různé záliby a nezáliby. U mě je ale stálicí, co si pamatuju, žánr klasické humoristické povídky. Asi nejpřednějším představitelem je pro mě právě p. Leacock, a to jeho Literární poklesky (psal jsem o nich zde). Ty miluju už tak dlouho, že si při nejlepší vůli nepamatuji, jak jsem k nim přišel. A to je výjimka: většinou si pamatuju, kdo mi nějakou dobrou knihu nebo hudbu doporučil. Nevylučuju, že Poklesky jsem si koupil náhodou v antikvariátu nebo půjčil v knihovně.

Jenom si pamatuju, jak jsem o Poklescích kdysi kdesi na gymplu básnil a kdosi mi na to řekl, že Poklesky OK, ale mnohem lepší od p. Leacocka jsou Kanadské žertíky. Tahle poznámka mě léta pronásledovala, protože jsem Kanadské žertíky nikde nemohl sehnat. Pořád mi ale znělo v hlavě, že by to moho být ještě lepší než ty nedostižné Literární poklesky.

  

Až teď jsem celé ty Kanadské žertíky opravdu celé přelouskal. Hlavně jsem si musel odpovědět na tu osudovou otázku, zda tedy jsou lepší než Literární poklesky, či nikoliv. Dle mého poměrně jasně nikoliv: Poklesky jsou zcela výjimečné legendární dílo, plné lehkého humoru, slovních hříček, originálních nápadů. Kanadské žertíky jsou především parodie; většinou paroduje různé pokleslé žánry. Když si člověk vezme, že to nejspíš vznikalo ve 20. a 30. letech, tak je vidět, že za oceánem byli vystaveni náporu příruček osobního růstu již tehdy; ta vlna k nám dorazila až po převratu. Právě parodií na sebezlepšovací rady je tam hned několik.

Jenže parodie jsou to přeci jen těžkopádnější a více časové. Pokud člověk nezná, co je parodováno, tak si to nevychutná. Humor je v Kanadských žertících o poznání více hořký a satirický, takže myšlenka je často dost smutná.

Přesto se i zde najdou perly naprosto dokonalé a nedotčené příbojem věků. Hlavně asi velká klasika je povídka Jak si vypůjčovat peníze. Neříká nic dramaticky překvapivého, ale říká to opravdu v krásném klasickém podání. Povídka pouze ilustruje tezi, že čím více peněz si půjčujete, tím je to snazší. Má čtyři modelové situace:

 1. Jones ve svízelné situaci si vypůjčuje do příštího prvního deset dolarů od svého přítele, opatrného chytráka Smithe.

2. Pan McDuff, spolumajitel železářství v Central City (3862 obyvatel), si vypůjčuje tisíc dolarů v místní bance.

.

.. A dokonce i když ředitel konečně souhlasí s půjčkou tisíce dolarů (k čemuž byl připraven hned od začátku), začne klást podmínky:

"Bude to muset podepsat i váš společník."

"Dobrá."

"A měla by to podepsat taky vaše manželka."

"Dobrá."

"A ještě by to mohla podepsat vaše matka."

Na dlužním úpisu venkovské banky na jednoměsíční půjčku je víc podpisů než na Locarnské smlouvě. ...

3. Jak si pan P. Q. Pingpoint z velké finančnické firmy Pingpoint, Pingpong a spol. v New Yorku a v Londýně půjčuje milión dolarů před obědem.

... "A jste si docela jistý, že milión je všechno, co potřebujete? Nás by samozřejmě potěšilo, kdybyste si vzal milión a půl." ...

4. Okolnosti, které doprovázejí uzavření anglo-francouzské výpůjčky sta milionů dolarů na americkém trhu sirem Samuelem Rothsteinem za Anglii a vikomtem Baton Rouge de Chauve Souris za Francii.

 Průběh půjčky je zobrazen krátkými agenturními zprávami:

NEW YORK, pátek. - Sir Samuel Rothstein, člen britského kabinetu, a vikomt de Chauve Souris, francouzský zplnomocněnec, byli včera nadšeně přivítáni po přistání lodi Akcitánie. Proslýchá se, že přijeli jednat o půjčce 100 000 000 $. Očekává se, že vynikající hosté se zdrží pouze pár dní.

Následují pak samé plesy a slavnosti a půjčka je vyřízena během pěti minut před odjezdem.

Myslím, že u takto starého díla mi bude odpuštěno, když sem dám rovnou i celou pointu:

EPILOG

A jak to dopadlo po šesti měsících? Kdo dluh splatil a kdo ne?

Jones ve svízelné situaci zaplatil 5.40 $ do jednoho měsíce, 3.00 $ příští měsíc a zbývající jeden dolar a šedesát centů za dalších čtrnáct dní.

Bratří McDuffové vyrovnali svůj závazek a šli s ředitelem banky na ryby jako staří přátelé.

Pingpointův syndikát udělal bankrot a jeho dluhy obnášely deset miliónů dolarů.

A zahraniční půjčka se propletla se spoustou jiných půjček, byla fundována, egalizována, rozložena na padesát let, kapitalizována a znovu fundována - zkrátka proměnila se tak, že by ji nikdo nepoznal.

Má tam i některé takové hořké útoky třeba na řemeslníky. Zpověď extra superzločince jsou memoáry těžkého zločince, ve skutečnosti však automechanika:

Nejvíc ze všeho nás přitahovali automechanici z garáží, páč ty byli nejvěčí a nejkurážnější koumesové. Sám jsem viděl, jak Benzínovej Jim voddělal auťák už jenom tím, jak pod něj vlez. Majitel toho fára ho přivez do garáže (flákal sem se tam kolem, takže jsem to viděl) a povídá: "Podíval byste se mi na tu káru? Zdá se mi, že tam něco klepe." Jim vlez pod auťák, zůstal tam asi dvě minuty a žvejkal tabák. Pak zase vylez. "Budete ho tu muset nechat takový dva roky," povídá. "Césarova noho!" lekne se ten majitel, "to je to tak lý? Jistě ne. Podívejte se eště jednou." Jim vlez pod auťák znova, ale tentokrát si tam vzal housku se salámem a flašku piva. Dobrejch deset minut pak nevylez. "Tři roky, a budete muset složit zálohu tisíc dolarů." Ten chlapík to se ví ty prachy složil, ale Jim mu druhej den řek, že ta kára za moc nestojí, že má perturbovanej karburátor a vačicový křídele v tahu, a že ji stejně musí poslat na Floridu, aby ji tam umyli. Myslím, že se tam ten majitel už neukázal.

Knihu určitě doporučuji. Škoda, že toto vydání obsahuje jen minimum ilustrací p. Slívy, bez něhož je každá klasická humoristická povídka poloviční. Ale aspoň, že jsou ty na obálce a předsádce.

První věta knihy: Deset let jsem byl učitelem.

Poslední věta: "Ó - KA-NA-DO!"

  

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře