Začínám blogově zpracovávat vánoční nadílku.
Thematicky povídky vyprávějí často o mladých dospělých, osudové lásce a nějakých potížích s ní. Hlavní postavy bývají elitní dánské postavy: umělci, podnikatelé, vědci - opakovaně má slabost pro fyziky. Všech osm povídek se odehrává na různých místech světa v jednu noc 19. března 1929. Krásný romantický příběh bývá doprovázen nějakým hrozným utrpením; naštěstí pro mou útlocitnost (a asi i kýčařské očekávání) budiž potvrzeno, že to utrpení se uvádí účinně, ale jen v nezbytně nutné míře pro umělecké působení, nepitvá se v tom více. Navíc se často o utrpení jen vypráví, takže je popisováno nepřímo.
Napíšu sem teď témata všech osmi povídek:
- První je postavena na veletradiční duchaplné konverzaci tří pánů ve vagónu prvního slavnostního vlaku, který projíždí novou železnici postavenou v belgickém Kongu. Utrpením jsou zde osudy dělníků na stavbě té třítisícikilometrové trati, kterých ze sedmi tisíc zemřelo na stavbě pět tisíc (čtyři tisíce byli Afričané, tři tisíce evropští trestanci).
- Druhá je též velice pěkná, protože se vydařeně ten samotný příběh zrcadlí z minulosti přes vypravěče, někdy i přes dva odrazy. V prvním plánu si povídají dva ubozí potulní tanečníci těsně před zatčením v portugalském přístavu. Povídají si o hlavní dánské baletní scéně a nešťastné lásce mezi hlavním tanečníkem a hlavní tanečnicí. Utrpením je zneužívání té tanečnice v dětství.
- Třetí je o soudu s autorem nemravného románu, který oslavoval homosexuální lásku, a co si z toho procesu odnesl starý předseda dánského nejvyššího soudu.
- Další je o jedné ze dvou nadzemsky krásných a i jinak úžasných sester, která se stane teoretickým fyzikem (fyzičkou?) a která takto spolupracuje se slavným fyzikem p. Bohrem. Magický příběh popisuje její experiment se zachováním lásky v elementárních částicích hmoty.
- Zvláštní je další povídka, jejímž hlavním aktérem je sebevědomý dánský futuristický malíř, který oslavuje sílu a moderní techniku a proslaví se i v nacistickém Německu. Po dlouhém soužití se svou služkou se vydává na její rodný ostrov, aby poznal její domov a tam se potýká se silami tradičního dánského venkova a moře.
- Ani v šestém příběhu člověk nedokáže předvídat, kam se děj vyvine. Hlavní hrdinou je dospívající syn úspěšného selfmademana z dánského přístavního města, který se setkává se svou dětskou láskou, která je chudým sirotkem a trpí výchovou u necitlivých příbuzných.
- Předposlední povídka má opět koloniální námět (jako ta první): dánský důstojník unese a zmrzačí ženu z Bangladéše a jeho rodina je navždy podivným způsobem prokletá. Nedá se zapomenout, že byla zmučena tak, že byla protažena za ruce pod vodou pod lodním kýlem, čímž měla zmrzačené ruce.
- Poslední příběh se zase vrací k fyzice, a sice k velkolepému umění broušení zrcadel pro astrnomické dalekohledy - opět v kombinaci s magicky osudovou láskou.
Knihu mohu každému s klidným svědomím doporučit.
První věta z knihy: 18. března 1929 byl mladý Dán David Rehn při tom, když železnice z Cabindy nedaleko ústí řeky Kongo do Kanangy ve střední Africe byla zasvěcena upřímnosti.
Poslední věta: Pomoc!