Vládcové vesmíru (antologie)

1. leden 2012 | 12.31 |
› 

Jednou za rok (nebo za dva) se dokopu napsat článek pro ústřední sci-fi fanzin Interkom. Interkom mám předplacen mnoho let a publikace vlastního textu tam mě vždy potěší. Poslední článek, co jsem pro Interkom psal, už vyšel, tak si ho dám nyní i na blog.

adamovic_vladcove_vesmiruNejsem spisovatel, ani publicista. Ale když čtu některé knížky, tak uvnitř cítím takové cosi.... no... není to zas tak nedefinovatelné... prostě závist. Třeba u sborníku p. Ivana Adamoviče Vládcové vesmíru. Já bych chtěl též vyhledávat zapomenuté práce průkopníků žánru. Též bych je chtěl uměřeně a zasvěceně komentovat v průvodních textech, které jsou přesně takové, jaké čtenář od antologie očekává. (Jenže těžko takové sborníky jako p. Adamovič vydávat, když jsem ani žádné staré texty vůbec nezačal hledat).

Vládcové vesmíru obsahují dvacet většinou kratších povídek českých autorů z dřevních dob science fiction. Rozsahem 110 stran se vymyká příspěvek p. Jana Bardy s názvem Převychovaní. Jedná se o celý antiutopický román (odehrává se v socialistické Praze ve 23. století), který se p. Adamovič rozhodl zařadit v plném znění, neboť není veřejnosti jinak znám.

Se vzorovou kvalitou medailónků, v nichž p. Adamovič vysvětluje přínos jednotlivých spisovatelů pro žánr, kontrastují samotné povídky, které jsou slabé. Náměty sice mířily do budoucna, ale autorům se nepodařilo překročit myšlenkový horizont své doby. Typická povídka v antologii zpracovává jednotlivý nápad; většinou se jedná o zveličení nějakého trendu, který s sebou přinesl nový městský životní styl do rozvíjející se české společnosti, například emancipace žen, ochrana zvířat a – úplně nejčastěji – zrychlení životního tempa. A tak se povídky snaží oslnit takovými skandály, jako že ženy budoucna nosí kalhoty a kouří, koně pracují jako lékaři a zprávy vycházejí několikrát denně.

Zde mi dovolte jednu zcela subjektivní poznámku k tématům starší sci-fi: za obzvláště slepou (by až odpudivou) uličku považuji sci-fi se zvířaty. Nevybavuji si, že by se mi líbilo jakékoliv dílo na téma zvětšování hmyzu nebo postupné proměny člověka ve zvíře. Z nějakých důvodů byla však tato tématika u autorů oblíbená. Ve sborníku máme jednu zvětšenou blechu a k tomu hned ve dvou pracích proměňujícího se člověka: jednou se promění v prase, jednou v kozu.

Mým favoritem v antologii je asi povídka p. Jana Nerudy s názvem 1890. Na rozdíl od ostatních mi utkvěla v paměti zábavnějšími postavami: vztah pána a jeho sluhy p. Neruda využil suverénně. Celý příběh se odehrává mezi nimi v bytě, ostatní jednající do děje vstupují jen prostřednictvím dálkové komunikace a médií. 

Podnět k přemýšlení mi dal i již zmíněný Burdův román Převychovaní. Souhlasím s editorem, že stál za plné přetištění, i když literárně nikoho nemůže oslnit.

Mně ukazuje názorně tehdejší přemýšlení o rovnosti. P. Burda měl tezi, že společnost skutečně rovných občanů by musela nejen odstranit majetkové rozdíly, ale nemohla by se udržet bez toho, aby veřejná moc též zrušila výchovu dětí v rodině. Hlavním tématem románu Převychovaní je právě střet hrdinů se zákonem, že všichni rodiče jsou povinni odevzdat své děti do státní výchovy v den prvních narozenin dítka, přičemž od té chvíle se rodiče o osudu svých dětí nikdy nic nedozvědí. (Dále mě zaujal i drobný vedlejší motiv z Převychovaných, že občané budoucnosti nemají úřední jména, nýbrž jen spontánně vzniklé přezdívky. To by odpovídalo i názoru, že jméno je především statusový symbol, a je tedy logické, když i tento symbol rovnostářská společnost odstraní).

Tato glosa je značně opožděná, neboť Vládcové vesmíru vyšli samozřejmě již v r. 2010. Přesto bych si dovolil sborník doporučit; můj dojem je, že je to definitivní slovo k danému tématu. Považuji za nepravděpodobné, že by se objevilo nějaké jiné, ještě kvalitnější zpracování. Takže mé zpoždění snad tolik nevadí. Bylo by ostatně jen správné, kdyby se antologie p. Adamoviče stala trvalým předmětem debaty o žánru; v ideálním případě spolu s dalšími chystanými dalšími svazky, pokud se je podaří zrealizovat.

První věta knihy: Před koncem druhé světové války ještě neměla v českých zemích science fiction své jméno.

Poslední věta: "Copak spisovatel lže?"

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře