Dnes napíšu zas o jednom čtení do vany. Pro mě je to speciální kategorie. Opravdu v klidu si vychutnat koupel se mi nedaří moc často, protože jednak to považuju za nešetrné plýtvání pitnou vodou a energií a jednak povinnosti mi často končí až ve chvíli, kdy jakékoliv zahřátí v leže mě do 30 vteřin tvrdě uspí.
Minule jsem sáhl po Směšných láskách p. Kundery, které jsem četl už před lety, ale nesoustavně a neoslovily mne tehdy.
Nyní se mi těch sedm povídek velice líbilo. Česká intelektuální povídka na erotické téma - většinou o životě proutníků - je docela zábavný žánr; navíc žánr velevzácný, je-li podaný s takovou lehkostí a realismem od nejslavnějšího českého spisovatele. Já prostě nemám důvod k protestu.
Ve světle nedávných zpráv o zlých důsledcích nějakých mladistvých činů Milana Kundery je tu navíc další rovina, v níž si lze číst sentence jako např.:
Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze hádat a tušit, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.
Myšlenka se mi líbí, do značné míry se shoduje i s mým životním pocitem, že občas se neorientuju dobře ve vztazích lidí kolem sebe a pochopím skutečnost až později (zpravidla mám lhůtu na docvaknutí cca 3 roky poté). Ale je otázka, jak to bylo míněno u p. Kundery, jestli u něj nebyl důraz spíš na tom, že mu jiní lidé bránili. V povídkách se opakuje motiv, že běžný úsudek jiných lidí je bláznivý, a přitom tito blázni hlavní postavu soudí.
Tu sentenci bych tedy doplnil přinejmenším tím, že příklad p. Kundery (a koneckonců v rovině všedních banalit i příklad můj) ukazuje, že jeho (či moje) slepota není vlastní všem lidem ve stejné míře a někteří jsou schopni pozorovat a domýšlet důsledky podstatně přesněji.
Popřevratové vydání, které mám, je opatřeno i filosofickou interpretací kritikem z r. 1969 a vysvětlovacím doslovem autora.
Svůj dnešní drzý vpád do tématu, kterému se věnovali akademici nejen čeští, alébrž i mezinárodně, zakončím závěrem, že Směšné lásky se mi při druhém čtení líbily moc hezky a doporučuji je.
Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě účelnou pohodu.
První věta knihy: "Nalej mi ještě slivovici", řekla mi Klára a já jsem nebyl proti.
Poslední věta: Ponechejte si ho, prosím, v paměti s tímto úsměvem.