Směšné lásky

16. prosinec 2012 | 22.07 |
› 

Dnes napíšu zas o jednom čtení do vany. Pro mě je to speciální kategorie. Opravdu v klidu si vychutnat koupel se mi nedaří moc často, protože jednak to považuju za nešetrné plýtvání pitnou vodou a energií a jednak povinnosti mi často končí až ve chvíli, kdy jakékoliv zahřátí v leže mě do 30 vteřin tvrdě uspí.

směšné láskySoustředěné čtení ve vaně je pro mě tedy vzácné (a má takovým být), takže jsem strašně vybíravý, co ve vaně číst. Zpravidla to splní jedině kvalitní beletrie, nejlépe časem prověřená.

Minule jsem sáhl po Směšných láskách p. Kundery, které jsem četl už před lety, ale nesoustavně a neoslovily mne tehdy.

Nyní se mi těch sedm povídek velice líbilo. Česká intelektuální povídka na erotické téma - většinou o životě proutníků - je docela zábavný žánr; navíc žánr velevzácný, je-li podaný s takovou lehkostí a realismem od nejslavnějšího českého spisovatele. Já prostě nemám důvod k protestu.

Ve světle nedávných zpráv o zlých důsledcích nějakých mladistvých činů Milana Kundery je tu navíc další rovina, v níž si lze číst sentence jako např.:

Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze hádat a tušit, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.

Myšlenka se mi líbí, do značné míry se shoduje i s mým životním pocitem, že občas se neorientuju dobře ve vztazích lidí kolem sebe a pochopím skutečnost až později (zpravidla mám lhůtu na docvaknutí cca 3 roky poté). Ale je otázka, jak to bylo míněno u p. Kundery, jestli u něj nebyl důraz spíš na tom, že mu jiní lidé bránili. V povídkách se opakuje motiv, že běžný úsudek jiných lidí je bláznivý, a přitom tito blázni hlavní postavu soudí.

Tu sentenci bych tedy doplnil přinejmenším tím, že příklad p. Kundery (a koneckonců v rovině všedních banalit i příklad můj) ukazuje, že jeho (či moje) slepota není vlastní všem lidem ve stejné míře a někteří jsou schopni pozorovat a domýšlet důsledky podstatně přesněji.

Popřevratové vydání, které mám, je opatřeno i filosofickou interpretací kritikem z r. 1969 a vysvětlovacím doslovem autora.

Svůj dnešní drzý vpád do tématu, kterému se věnovali akademici nejen čeští, alébrž i mezinárodně, zakončím závěrem, že Směšné lásky se mi při druhém čtení líbily moc hezky a doporučuji je.

Do dalšího týdne přeji čtenářům i sobě účelnou pohodu.

První věta knihy: "Nalej mi ještě slivovici", řekla mi Klára a já jsem nebyl proti.
Poslední věta: Ponechejte si ho, prosím, v paměti s tímto úsměvem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Směšné lásky inenaso 17. 12. 2012 - 06:09
RE: Směšné lásky jn 17. 12. 2012 - 13:55
RE(2x): Směšné lásky jarmik 17. 12. 2012 - 19:46