P. Daniil Charms byl obr těch prvních let po gymplu. Nevybavuju si jiného srovnatelného autora, kterého bych měl tak silně spojeného s tou dobou. Též si myslím, že ho znali a obdivovali všichni tehdejší známí.
Ty texty se mi líbí i dnes, i když třeba už by mě asi tolik nenadchly ve srovnání s jinými knihami. Nejlepší mi na nich pořád připadá ten humor s nádechem zápisu ze schůze nebo policejního protokolu; včetně toho, že postavy bývají označeny jen příjmením. Cením ale též jakoby mimochodem v náznacích zobrazené reálie a životní pocit.
Z Charmse existují různé výbory, myslím, že dva takové vlastním, ale tahle malinká brožura formátu A6 obsahuje myslím vše podstatné a krásně by zájemci myslím stačila. Škoda, že ta lepená vazba drží pohromadě jen, pokud to člověk čte jen polootevřené. Jinak by se to rozpadlo okamžitě na lístky.
Prakticky každý kousek z tohoto výběru je dokonalá klasika, takže se nedá z toho vybírat. Velice rád mám povídku Zádrhel. Tak ji zde opíšu:
Zádrhel (p. Daniil Charms. překl. p. Martin Hnilo)
Pronin řekl:
- Máte velmi pěkné punčochy.
Irina Mozerová řekla:
- Vám se líbí moje punčochy?
Pronin řekl:
- Ó, ano. Velmi. - A uchopil je do ruky.
Irina řekla:
- A proč se vám líbí moje punčochy?
Pronin řekl:
- Jsou velmi jemné.
Irina zdvihla sukni a řekla:
- Vidíte, jak jsou dlouhé?
Pronin řekl:
- Ach, ano, ano.
Irina řekla:
- No, a tady už končí. Dál už je holá noha.
- Ach, jaká to noha! - řekl Pronin.
- Mám velmi silné nohy, - řekla Irina. - A jsem velmi široká v pase.
- Ukažte, - řekl Pronin.
- Nemohu, - řekla irina. - Nemám kalhotky.
Pronin si před ni klekl.
Irina řekla:
- Pročpak jste si klekl?
Pronin jí políbil nohu nad punčochou a řekl:
- Pro tohle.
Irina řekla:
- Pročpak mi zdviháte sukni ještě výš? Vždyť jsem vám řekla, že nemám kalhotky.
Pronin jí přesto zvedl sukni a řekl:
- Nevadí, nevadí.
- Jak, nevadí? - řekla Irina.
Ale v tom někdo zaklepal na dveře. Irina si rychle shrnula sukni, Pronin vstal ze země a přešel k oknu.
- Kdo je tam? - zeptala se Irina přes dveře.
- Otevřete dveře! - řekl ostrý hlas.
Irina otevřela dveře a do pokoje vešel člověk v černém kabátě a vysokých botách. Za ním vešli dva vojáci nižší šarže s puškami v rukách a za nimi vstoupil domovník. Nižší šarže se rozestavily ke dveřím, člověk v černém kabátě došel k Irině Mozerové a řekl:
- Vaše příjmení?
- Mozerová, - řekla Irina.
- A vaše příjmení? - obrátil se člověk v černém kabátě na Pronina.
Pronin řekl:
- Jmenuji se Pronin.
- Mátě zbraň? - zeptal se člověk v černém plášti.
- Ne, - řekl Pronin.
- Sedněte si sem, - řekl člověk v černém plášti a ukázal Proninovi židli.
Pronin usedl.
- A vy, - řekl člověk v černém plášti, obraceje se k Irině, - oblečte si svůj plášť. Půjdete s námi.
- Kam? Proč? - zeptala se Irina.
Člověk v černém plášti neodpověděl.
- Musím se převléci, - řekla Irina.
- Ne, - řekl člověk v černém plášti.
- Ale já si ještě musím cosi obléci, - řekla Irina.
- Ne, - řekl člověk v černém plášti.
Irina si mlčky oblékla kožich.
- Sbohem, - řekla Proninovi.
- Mluvit se zakazuje, - řekl člověk v černém plášti.
- Musím také s vámi? - zeptal se Pronin.
- Ano, - řekl člověk v černém plášti. - Oblečte se.
Pronin vstal, vzal z věšáku svůj plášť a čepici, oblékl a řekl:
- Jsem připraven.
- Půjdeme, - řekl člověk v černém plášti.
Nižší šarže a domovník zaklapali podrážkami.
Všichni vyšli na chodbu.
Člověk v černém plášti zavřel dveře Irinina pokoje. a zapečetil je dvěma červenohnědými pečetěmi.
- Půjdeme ven, - řekl.
A všichni vyšli z bytu. Domovní dveře se hlučně zabouchly.
(12. října 1940)
P. Charms měl s lidmi v černých pláštích určité zkušnosti, protože byl zavřený v roce 1931 v Kursku. Podruhé pak za šíření nějaké nepřátelské propagandy za války v Leningradu; na wikipedii píšou, že zemřel v blázinci půl roku poté, patrně hladem, neboť to bylo v době obležení města.
Mám takový zvyk (nebo spíš míval jsem) vkládat si do knížky nějaký vystřižený článek, který s tou knížkou souvisí. Je to pak docela příjemné takový článek v knize najít. S rostoucím časovým odstupem zajímavost těch vložených článků roste. V Charmsovi mám vložený výstřižek z časopisu Babylon z roku 1995, který dokazuje, že nejen na mě měla práce p. Charmse v té době značný vliv. Nevím, kolik čtenářů má rychle po ruce Babylon z října 1995, tak to sem celé dám, třeba to někoho též pobaví.
Přeji čtenářům i sobě zvládnutelný příští týden.