Sen a jeho dozvuk

24. říjen 2010 | 17.33 |
› 

P. Daniil Charms byl obr těch prvních let po gymplu. Nevybavuju si jiného srovnatelného autora, kterého bych měl tak silně spojeného s tou dobou. Též si myslím, že ho znali a obdivovali všichni tehdejší známí.

ImageTak jsem rád, že jsem zjistil, že p. bratr vlastní hlavní zdroj tehdejší obrovské popularity p. Charmse, a sice sešítek 22 minipříběhů a jedné delší povídky Stařena (dle doslovu nejdelší literární práce p. Charmse); sborník má název Sen.

Ty texty se mi líbí i dnes, i když třeba už by mě asi tolik nenadchly ve srovnání s jinými knihami. Nejlepší mi na nich pořád připadá ten humor s nádechem zápisu ze schůze nebo policejního protokolu; včetně toho, že postavy bývají označeny jen příjmením. Cením ale též jakoby mimochodem v náznacích zobrazené reálie a životní pocit. 

Z Charmse existují různé výbory, myslím, že dva takové vlastním, ale tahle malinká brožura formátu A6 obsahuje myslím vše podstatné a krásně by zájemci myslím stačila. Škoda, že ta lepená vazba drží pohromadě jen, pokud to člověk čte jen polootevřené. Jinak by se to rozpadlo okamžitě na lístky.

Prakticky každý kousek z tohoto výběru je dokonalá klasika, takže se nedá z toho vybírat. Velice rád mám povídku Zádrhel.  Tak ji zde opíšu:

Zádrhel (p. Daniil Charms. překl. p. Martin Hnilo)

Pronin řekl:

- Máte velmi pěkné punčochy.

Irina Mozerová řekla:

- Vám se líbí moje punčochy?

Pronin řekl:

- Ó, ano. Velmi. - A uchopil je do ruky.

Irina řekla:

- A proč se vám líbí moje punčochy?

Pronin řekl:

- Jsou velmi jemné.

Irina zdvihla sukni a řekla:

- Vidíte, jak jsou dlouhé?

Pronin řekl:

- Ach, ano, ano.

Irina řekla:

- No, a tady už končí. Dál už je holá noha.

- Ach, jaká to noha! - řekl Pronin.

- Mám velmi silné nohy, - řekla Irina. - A jsem velmi široká v pase.

 - Ukažte, - řekl Pronin.

- Nemohu, - řekla irina.

- Nemám kalhotky.

Pronin si před ni klekl.

Irina řekla:

- Pročpak jste si klekl?

Pronin jí políbil nohu nad punčochou a řekl:

- Pro tohle.

Irina řekla:

- Pročpak mi zdviháte sukni ještě výš? Vždyť jsem vám řekla, že nemám kalhotky.

Pronin jí přesto zvedl sukni a řekl:

- Nevadí, nevadí.

- Jak, nevadí? - řekla Irina.

Ale v tom někdo zaklepal na dveře. Irina si rychle shrnula sukni, Pronin vstal ze země a přešel k oknu.

- Kdo je tam? - zeptala se Irina přes dveře.

- Otevřete dveře! - řekl ostrý hlas.

Irina otevřela dveře a do pokoje vešel člověk v černém kabátě a vysokých botách. Za ním vešli dva vojáci nižší šarže s puškami v rukách a za nimi vstoupil domovník. Nižší šarže se rozestavily ke dveřím, člověk v černém kabátě došel k Irině Mozerové a řekl:

- Vaše příjmení?

- Mozerová, - řekla Irina.

- A vaše příjmení? - obrátil se člověk v černém kabátě na Pronina.

Pronin řekl:

- Jmenuji se Pronin.

- Mátě zbraň? - zeptal se člověk v černém plášti.

- Ne, - řekl Pronin.

- Sedněte si sem, - řekl člověk v černém plášti a ukázal Proninovi židli.

Pronin usedl.

 - A vy, - řekl člověk v černém plášti, obraceje se k Irině, - oblečte si svůj plášť. Půjdete s námi.

 - Kam? Proč? - zeptala se Irina.

Člověk v černém plášti neodpověděl.

- Musím se převléci, - řekla Irina.

- Ne, - řekl člověk v černém plášti.

- Ale já si ještě musím cosi obléci, - řekla Irina.

- Ne, - řekl člověk v černém plášti.

Irina si mlčky oblékla kožich.

- Sbohem, - řekla Proninovi.

- Mluvit se zakazuje, - řekl člověk v černém plášti.

- Musím také s vámi? - zeptal se Pronin.

- Ano, - řekl člověk v černém plášti. - Oblečte se.

Pronin vstal, vzal z věšáku svůj plášť a čepici, oblékl a řekl:

- Jsem připraven.

- Půjdeme, - řekl člověk v černém plášti.

Nižší šarže a domovník zaklapali podrážkami.

Všichni vyšli na chodbu.

Člověk v černém plášti zavřel dveře Irinina pokoje. a zapečetil je dvěma červenohnědými pečetěmi.

- Půjdeme ven, - řekl.

A všichni vyšli z bytu. Domovní dveře se hlučně zabouchly.

(12. října 1940)

P. Charms měl s lidmi v černých pláštích určité zkušnosti, protože byl zavřený v roce 1931 v Kursku. Podruhé pak za šíření nějaké nepřátelské propagandy za války v Leningradu; na wikipedii píšou, že zemřel v blázinci půl roku poté, patrně hladem, neboť to bylo v době obležení města.

Mám takový zvyk (nebo spíš míval jsem)  vkládat si do knížky nějaký vystřižený článek, který s tou knížkou souvisí. Je to pak docela příjemné takový článek v knize najít. S rostoucím časovým odstupem zajímavost těch vložených článků roste. V Charmsovi mám vložený výstřižek z časopisu Babylon z roku 1995, který dokazuje, že nejen na mě měla práce p. Charmse v té době značný vliv.  Nevím, kolik čtenářů má rychle po ruce Babylon z října 1995, tak to sem celé dám, třeba to někoho též pobaví.

benes1
benes2benes3
benes4
benes5

Přeji čtenářům i sobě zvládnutelný příští týden.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Sen a jeho dozvuk skaut68-pise®vzpomina.cz 05. 07. 2011 - 08:46
RE: Sen a jeho dozvuk jarmik 06. 07. 2011 - 11:09