Tak se jmenuje souborné vydání tří cestopisů Jaroslava Durycha, konkrétně Plížení Německem (původně 1926), Pouť do Španělska (1929) a Římská cesta (1933).

Dost možná ano. Ale nepíše se mi o tom vůbec snadno.

Ještě pár fotek ze svátků. Dodatečně jsem si neuvědomil, že jsem do vánočního článku zapomněl dát snímky z jedné vycházky.

To by nešlo, nechat uběhnout svátky bez vánočního blogýse.

O co hůře lyžuji, o to usilovnější jsem v přistupování na sjezdovku. A proto jsem i v úterý naplnil plán, tentokrát na Neklidu.

Dnes jsem otevřel lyžařskou sezónu. Na mém oblíbeném Neklidu mi připadalo, že nebyl ráno nikdo, jen moc vody. Navíc v tomhle počasí neměl jižní svah s výhledem do údolí Ohře žádný význam. Tak jsem popojel neplánovaně až na Klínovec. Jinak tam moc nejezdím a dnes byl předpoklad, že bude málo lidí.

Tato kniha je častým společníkem mých koupelí. Tak si zaslouží článek.

... je fejetonista Rudolf Křesťan. I když je taky pravda, že konkurence... jak to říct... no... není moc ostrá.

Dělal jsem si při čtení čárku pokaždé, když se o naší čtvrti zmínil. A bylo by těch čárek docela dost.

Blíží se odložený termín party u pana lékárníka ve stylu osmdesátek. A mně ty myšlenky na tento styl nejdou z hlavy.

Takže, přepáč, Šimák, přepáč, ale dneska budu zase pálit youtube přímo z podprostoru.

Krásný název má tato krásná knížka - rozhodně si zaslouží zaznít rovnou v nadpisu.

Dát název recenzované knihy přímo do titulku je určitě nejlepší z hlediska vyhledávačové optimalizace. Jelikož mé recenze jsou suboptimální, tak se tomu většinou vyhýbám. Dnes nikoliv.

... jsem ještě neudělal. Ale konečně jsem v knihovně našel jednu příručku pro začátečníky, která pojednává o tradingu.

Ty články o penězích mě (a evidentně i čtenáře) vždycky tak rozohní! Je potřeba dát zase nějakou klasickou výplň.

Sargo už mě patrně docela zná. Když jsem koncem minulého týdne četl další příručku osobního rozvoje, tak jsme se moc nepotkávali, neb paní mangelka se osobně rozvíjela po nocích na komínech. Nicméně občas jsme se přeci jen potkali a já říkám: "Čtu pokračování Bohatý táta, chudý táta." A reakce Sargo byla: "To máš určitě zas depku." A byla to pravda.

Se stylový sezónním pozdravem se po delší době ozval pan Hlander.

A taky Vašek, Zbyňďa a Jano.

Naši internetově-reální přátelé Ene-ovi byli tak laskavi, že mě obdařili mým starým snem: nějakými supernejlepšími českými seriály. Už mě to stálo dvě noci - proti mé vůli.

Že jsem si koupil další ajzboňáckej komiks, to neznamená, že bychom byli doma všichni železniční blázni. Že ne!?

Dnes bude pár vět o jednom starším úlovku z antikvariátu (20 Kč) do mé humoristické knihovničky.