Homevideo aneb sám sobě střihačem

15. prosinec 2008 | 22.44 |

Dát název recenzované knihy přímo do titulku je určitě nejlepší z hlediska vyhledávačové optimalizace. Jelikož mé recenze jsou suboptimální, tak se tomu většinou vyhýbám. Dnes nikoliv.

střihačem sám soběstrih-poradiAž při čtení jsem si všiml, že je to vlastně už třetí díl série stejných autorů, tj. Ekateriny Andikanis a Sergeje Kondakova. Předcházelo Homevideo I. - Sám sobě režisérem a Homevideo II. - Sám sobě kameramanem.

Když budete akceptovat názor člověka, který filmy nedělá a ani je dělat nemíní, tak tahle příručka je velice pěkná. Měl jsem podobný pocit, jako když jsem poprvé někde v populárním magazínu viděl vyvoslený základní pravidla pro fotky, jako třetinová kompozice a ořez.

Dokonce bych šel až tak daleko, že bych přečtení doporučil i milovníkům filmu, kteří se na filmu chtějí i nadále jen dívat, a nechtějí je rovnou točit.

Brožurka je totiž čtivá a lze ji prolétnout naprosto bezbolestně. Výměnou za malou námahu jsem získal další rozměr, který sledovat u filmu. Překvapivě je fakt zábavné všímat si, jakým způsobem je dělaný střih ve filmech, na které se normálně díváte. A jestli se tam dodržují základní pravidla. Evidentně jich totiž pár naprosto základních existuje a ve střihu jsou nejspíš ještě o řád důležitější než ve fotografii.

Na ta pravidla bude lepší se mrknout přímo do příručky, protože jsou logická, ale nelze je vystihnout úplně několika slovy. Nejzajímavější pro diváka mi připadá poznámka, že existuje ustálené pořadí, jak jdou za sebou záběry: širší celek, polodetail atd. Jakože nefunguje dávat po sobě podobné velikosti záběru z podobného pohledu.

Uvádí dokonce následující klasickou sekvenci záběrů, kterou si však nejsem schopen pamatovat, abych ji ve filmech, dokumentech a klipech prověřil: "celek, polocelek, detail, detail, velký detail, detail, polocelek, celek, široký celek, celek, polocelek a tak dál." Pěkně vysvětlena jsou i další pravidla: pro pohyb osob a věcí nebo třeba detailní rozbor, jak se má stříhat chůze.

Příklady jsou brané ze všech dob, hodně na průkopnických němých filmech. Vzhledem k původu autorů je hodně odkazů i na ruské filmy, hlavně na Ejzenštejna. Zpočátku mi přišlo trochu zvláštní odkazovat na nějakého ruského teoretika filmu z počátku minulého století - no, ale proč ne.

strih-klip

Klipový střih - jak maximálně zkrátit scénu.

Čili doporučuji, zajímavá příručka. Navíc, pokud se někdo nachází v životním období, kdy má čas, tak může zkusit i ten film. Když si představím sám sebe ve studentských dobách, tak mít dnešní foťáky, snadnou editaci na PC a youtube, tak je skoro hřích to aspoň jednou nevyzkoušet.

Zpět na hlavní stranu blogu

Související články

žádné články nebyly nenalezeny