Milí čtenáři, uběhlo přesně čtrnáct dnů od mého třetího závodu. Ukončil jsem pozávodní odpočinek a opět jsem dnes vyběhl před dům. Tak napíšu několik vět o #ULHalf.
Můj třetí závod vyšel výtečně: užil jsem si přepravu erste Klasse vlakem. Zejména to mělo smysl ráno, kdy jsem jel EC: když si člověk vezme, že v ceně lístku jsem měl láhev vody a noviny (což jsem obojí využil), tak už tím byla pokrytá velká část cenového rozdílu mezi erste Klasse a zweite Klasse. Zpátky, v normálním rychlíku, už jsem žádné benefity nedostal. Ale zas jsem seděl celou cestu sám v kupé a nikoho jsem vůbec neviděl.
Hlavní bylo, že vyšlo pěkně počasí: jestli si vybavujete, tak celý pracovní týden bylo hodně horko, teploty až ke třicítkám. Ještě v pátek bylo slunečno. Ale v sobotu se krásně zatáhlo. A pro nás, na chvostu závodu, v poslední čtvrtině závodu docela hustě pršelo. Byl jsem zvědav, jak se závodí v dešti. A bylo to naprosto vynikající.
Foto z počátku závodu. Ještě v rukou držím přesnídávky.
Do jídla jsem se musel docela nutit, neměl jsem ani žízeň.
Ale myslím, že i tentokrát bylo dobré občerstvení nevynechávat.
Do závodu jsem šel s tím, že po loňských premiérových 2:29 a letošních květnových 2:27 ve Varech bych - osvěžen letním sabbaticalem - se chtěl dostat pod 2:20. Nakonec jsem cíl těsně splnil: měl jsem čas 2:19:27.
Závod v ústí nebyl špatný, byť ve srovnání s Karlovými Vary nelze čekat glamour opakovaného průběhu po lázeňské kolonádě. V ústí je to spíš o mnoha romských fanoušcích. V polovině se jednou skutečně probíhá přímo Spolchemií, ale nic moc dramatického se v areálu továrny nevidí. Ve srovnání s Vary bude Ústí asi rovinatější, protože vítězný pán z Keni měl čas pod hodinu (což ve Varech není). Mezi dámami zvítězila paní též z Keni.
Ještě bych něco napsal o svých závodních pocitech: začátek jsem napálil na své poměry hodně rychle. První tři kilometry jsem běžel v tempu 6:14, 6:15, 6:11 min/km, což by odpovídalo celkovému času někde kolem 2 hod. 11 min. Po úvodní euforii, že se takto strašně zlepším, mě dohnala realita vlastní kondice. Kolem pátého kilometru mi tepovka začala lítat až někde ke 180 a přemýšlel jsem, co dál. Sice jsem mohl běžet, ale říkal jsem si, že takhle nejspíš v druhé polovině nevydržím.
Takže jsem zvolnil tempo, abych se dostal s tepovou frekvencí do nějakých rozumějších úrovní. Rozhodl jsem se, že poběžím opatrně do poloviny a pak to napálím, co to půjde. To bohužel znamenalo, že jsem běžel tempa někde až ke svým obligátním 7 min/km. Byl jsem docela zklamaný, protože jsem se začal loučit s plánem o čase pod 2:20 (ten vyžaduje tempo někde pod 6:37 min/km).
Po polovině jsem zkoušel zrychlit, ale napřed to moc nešlo. Asi někde na dvanáctém kilometru mě naopak podivně začaly bolet kyčle, co jsem ještě nezažil. Ale naštěstí bolest přešla. A pak byla poslední čtvrtka, která byla výtečná: na 15 km přišel deštík a od 18 km jsem měl hustý déšť.
Tohle je cílová rovinka - tvářím se dosti sveřepě.
(Zejména s ohledem na to, že dva známí, které jsem na závodě potkal,
už byli oba tou dobou 50 minut v cíli...)
Závěr v dešti byl pro mě báječný, rozběhl jsem se do tempa, kterým neběhám ani okolo domu. Devatenáctý kilometr jsem měl 6:20, předposlední 5:59 a poslední 5:32. Takhle na konci pelotonu už nikdo moc asi nezávodil, předběhl jsem na posledních kilometrech snad sto lidí. Bylo to super.
Závěrem své slohové práce děkuju všem, co mi drželi palce!