V pátek jsem si vzal volno a podnikl jednodenní výlet na kolobce. Jelikož jsem si s sebou vzal fotoaparát, budu nyní obtěžovat několika desítkami stejných snímků koloběžky.
Vyrazil jsem přísně rychlíkem v 6:30 z Prahy. Cesta byla luxusní, v 8:00 jsem stál před nádražím v Děčíně a měl celý den před sebou.
Měl jsem rozbitý mobil, takže jsem jel bez navigace. Ale vůbec to nevadilo, stezka byla celou dobu značená jasně.
Z Děčína.
Foukal hodně silný vítr a bylo chladno. Možná proto jsem byl na stezce z Děčína do Ústí prakticky sám. Cesta tam není nijak zvlášť zajímavá: na břehu nic není. Stezka je nová, ale kolem je zarostlá a není nikam moc vidět. Labe mělo hodně málo vody, nepůsobilo nijak oslnivě.
Nejsilnější dojem je z těch opravdu vysokých kopců kolem řeky. Navíc se zvedají v dálce do masivní stolové hory, kde jsou vidět vystupující skály.
Do Děčína bych se rád někdy vrátil na pár dnů, abych si prošel všechny rozhledny a okolí. Též se dá patrně nějak vylézt po skále na ten zámeček s vyhlídkou (Pastýřská stěna), co je na fotce vpravo dole - má tam být cosi jako ferata, ale více jsem to včera nezkoumal.
Nad zdymadlem ve Střekově je vody hodně.
Za Ústím se charakter krajiny kolem řeky dost změnil. Zdymadlo ve Střekově vytváří prakticky přehradu. Podél řeky je tam méně průmyslu a více zahradních kolonií; místy mají lidé břehy upravené malebně a u nich zakotvené loďky; Labe nad Střekovem je vlastně nenápadná turistická přehrada. Ale celkový dojem byl, že to místo nějak tak zchátrale spí. Hledal jsem nějaké krásné domy, ale takových jsem moc nenašel.
Na okolních kopcích se občas vyloupne cíl, který bych rád navštívil; původně jsem si s myšlenkou takové vycházky zahrával. Ale jsou to strašné krpály a včera jsem nebyl naladěn na nadlidské výkony při šplhání s koloběžkou v ruce.
Byl jsem překvapen, že cyklostezka skutečně celou dobu navazovala. Nebyla to taková ta česká klasika, že 1,5 km je nějaká cyklodálnice (za desítky milionů), která končí nikde. Na obě strany od Ústí má nový velice pěkný povch, dá se tam jezdit i na inlinech. Později směrem k jihu už není ten superhladký asfalt, ale normálnější různé povrchy.
Porta Bohemica, přívoz z Velkých Žernosek do Malých Žernosek a už byl konec v Lovosicích.
Stezka vede po pravém břehu Labe až k Portě Bohemice a ve Velkých Žernosekách je funkční přívoz (jednou za 30 min.), kde lze přejet řeku a v Lovosicích skočit na vlak, tak jako jsem to udělal já.
MImochodem: Porta Bohemica mi připadá fantastický postřeh, nazvat serpentýnu řeky mezi skalami zemskou branou, protože při jízdě vlakem to skutečně dělá dojem, jako by se otvírala brána při výjezdu z Čech - a nejspíš i naopak, ale to jsem už nejel vlakem:-)
Závěr laboratorních prací: výlet se mi líbil moc hezky. Nebylo horko, spíš zima. Sice taky hodně větrno, ale to se dalo přežít. Vždycky, když jsem jel okolo Labe autem, tak jsem si chtěl ta místa prohlédnout jako turista. Je tam co vidět, případně je tam aspoň nad čím přemýšlet, co tam není. Též se mi propojila různá místa v okolí, která jsem navšívil izolovaně už dříve. Hlavně se mi opět potvrdilo, že vrch Lovoš je nenápadným králem české turistiky; obvykle na něj lezu ze severozápadu, od Milešovky a Opárna. Ale z druhé strany vlastně přímo navazuje na Portu Bohemiku.
Děkuji čtenářům za pozornost a přeji čtenářům i sobě více dobrých zpráv a dobrých prázdninových dnů.