Na světě jsou různé fenomény a živly. Jedním z nejsilnějších živlů jest karlovarská osobnost p. Lékárníka.
Věděl jsem, že p. Lékárník s pí Lékárníkovou a p. DM pořádají druhý ročník běžeckého orientačního závodu v karlovarských lázeňských lesích. Zkoušel jsem v lázeňských lesích běhat a bylo to krásné, ale náročné, protože kopce jsou tam příkré. Jelikož orientační závod spočívá v tom, že na kontrolních bodech musí běžec uhádnout alkoholický nápoj, byl jsem pevně odhodlán se takové věci nezúčastnit.
Odhodlání mi vydrželo přesně do pátečního odpoledne, kdy mi zavolal p. Lékárník, jestli přijedu. Charisma je strašlivá moc a odolával jsem asi tak dvě věty, než jsem zjistil, že se vlastně strašně těším a musím tam být.
Logisticky opět jednou posloužili mí skvělí rodičové, kam jsem se už v pátek večer odebral s dítky, mangelka dostala na víkend osobní volno (moc se jí stýskalo a byla smutná) a já se chystal na svůj první závod v orientačním běhu v životě.
Začátek a start byl stylově ve výletní restauraci Jelení skok, kde jsme měli pro sebe rezervován sál.
(1) P. Lékárník seznamuje s pravidly, představení loga. (2) Start a cíl, včetně startovních paňáků.
(3) Dtto, oheň na buřty. (4) Vyhlášení vítězů - kompletní organizační tým.
K samotnému závodu bych uvedl, že promyšlené bylo již pojetí startu a cíle. Na startu musel každý závodník požít velkého paňáka první kontrolní tekutiny, čas začal běžet už pitím. Rovněž pak v cíli byla povinná stejná procedura, když cílový čas byl změřen až okamžikem dopití cílového paňáka.
Na trase samotné bylo rozmístěno dalších osm kontrolních tekutin, které bylo třeba v plnotučné verzi uhádnout; polotučná verze zahrnovala čtyři kontrolní body dle volné volby účastníků.
Jak pravil krásně p. Lékárník ve svém úvodním slově, bylo dobře, že nebylo jasno či polojasno,
alébrž bylo kořalno. Tedy ideální počasí pro tento náročný závod.
Vpravo nahoře vidět příklad anonymizované tekutiny na kontrolním bodu.
Plnotučná část měla mít při volbě ideální trasy údajně cca 13 km. Kontrolní body byly umístěny rafinovaně tak, že na polotučné trase si člověk zas o tolik cestu nezkrátil. Já jsem zvolil pořadí kontrolních bodů 8 - 7 - 6 - 1; podle hodinek jsem uběhl něco přes 9 km, přičemž jednou jsem si dost zaběhl při bloudění.
Trasa byla volena opravdu krásně; většinu míst a výhledů v lesích jsem neznal. A podobně hovořili i lidé, kteří v lesích sportují častěji.
Jako obvykle jsem si zapomněl pustit GPS hodinky včas, takže první kilák tam chybí.
Proto též záznam trasy nezačíná a nekončí ve stejném místě.
Za každou nesprávně označenou kontrolní tekutinu bylo trestných 10 min. Přestože úkoly nebyly těžké, nepoznal jsem griotku na KB č. 8 (napsal jsem medovina). Též bych nepoznal startovní/cílový nápoj, o němž jsem si myslel, že je griotka (bylo to portské); ale toto řešení jsem sprostě opsal. Ostatní kontrolní tekutiny nešlo nepoznat: sedmička bylo Vřídlo, šestka zelená a jednička becherovka.
Na svou (chabou) omluvu mohu uvést snad jen to, že griotku jsem snad nikdy nepil a i portské jsem ochutnal v životě jen párkrát.
Po úspěšném dokončení závodu následoval rozbor závodu a společenská část akce. Její součástí bylo i vystoupení skupiny Kryštůfek Robin.
Rozbor závodu lze hodnotit celkově pozitivně. Vlevo nahoře vítězný tým s diplomem.
Společenskou část Lázeňského blouda jsem pojal stejně zodpovědně jako část sportovní (jak z praku...). Zavírali jsme s p. Lékárníkem provozovnu na Jelením skoku v jednu ráno. Bohužel - jako obvykle - mi alkohol spouští bolest hlavy na celý týden, takže se tu o statním svátku potácím jako mrtvola.
Organizátorům patří veliký dík za luxusní akci.