Dnes mám první výročí běhání. Přesně před rokem, na loňský státní svátek, jsem poprvé vyběhl. To si zaslouží veliký bilanční záznam v deníčku. (Poté, co již samozřejmě proběhla oslava krásným výběhem do slunečného, ale chladného svátečního dopoledne.)
Když se v nějakých dotaznících mám vyjádřit, na jaký svůj výkon nebo čin jsem opravdu hrdý, mívám velký problém něco vymyslet. Možná jediná taková věc je právě běhání. I když spíš než hrdost cítím spíš radost a vděk, že jsem si to mohl vyzkoušet.
Ani jako student, kdy jsem nebyl tlustý, jsem žádné delší trasy běhat neuměl, při 1500 m jsem na gymplu umíral. Natož teď, kdy jsem začínal s během po čtyřicítce.
Loni jsem si dlouho na běh ani nekupoval boty, protože jsem čekal, že mě bude něco bolet a běhat nepůjde. Ale musím to zaklepat: první rok jsem z běhu žádné bolesti neměl. Naopak, přes zimu mě běhání drželo výtečně bez nachlazení. Jediný zdravotní problém, který z běhu mám (když běžím výjimečně delší trať), je odrovnaná imunita zhruba na 3 - 4 dny. Stav jako při silné alergii: podrážděné veškeré sliznice, slzení, silné kýchání, knedlík v krku.
Běhám zpravidla 5 km. Jen o zvláštních příležitostech si vyrazím na delší trať: o víkendu, na výletech a tak.
Jak jsem psal o své chabé tělesné schránce, tak na to jsem pyšen, že nyní již 5 km uběhnu zcela kdykoli, většinou nemám problém uběhnout vzdálenosti do 10 km. To je veliká změna - před rokem (a kdykoli dříve v mém životě) byly takové štreky naprostým sci-fi.
Jaké vzdálenosti běhám. Naprostá většina mých výběhů má 5 km.
Jsou tu i věci, které se nepovedly: tak především jsem doufal, že běháním se hubne, což se bohužel nepotvrdilo. Skoro mám pocit, že u mě je běhání pro hubnutí zcela irelevantní. Zatímco jsem běhal, povolil jsem sledování kalorií a nějaké kilo bohužel zase nabral poslední půlrok zpátky, takže tam mě čeká nějaká řehole. (Oproti tomu myslím na hubnutí funguje docela koloběžka.) S tím asi souvisí, že můj běžecký výkon se nevyvíjí lineárně vzhůru, ale též zhruba půl roku tempo stagnuje a spíš se dost zpomaluju. S tím se nechci smířit a tempo chci zlepšit, hned ze dvou důvodů: jednak bych rád občas běžel s někým (protože mám teorii, že běhání coby sociální aktivita zvyšuje pocit životního štěstí); ale aby člověk mohl s někým běhat, musí být schopen alespoň s těmi pomalejšími držet krok. Což při mém současném běžném tempu neplatí.
Vývoj mého tempa v průběhu roku. Bohužel se nějak zpomaluju.
Mým ideálem by bylo 6 min/km coby nejpomalejší tempo
(ale nebudu dělat trestné kliky za každou vteřinu nad, jako kolegyně Eithné!).
Bohužel je to zatím naopak +- moje hranice, jak nerychleji běžím.
Druhým důvodem je, že jsem ještě neběžel žádný závod. Myslel jsem podle úvodního rychlého zlepšování, že v prvním roce si nějaký závod dám, ale zatím na to rozhodně ještě nemám. V okolí se koná mnoho krásných krátkých vesnických závodů, které mě lákají. Jenže když se člověk informuje, zjistí, že takovýchto podniků se účastní jen pár naprostých šílenců, kteří běhají 2x rychleji než já. Takže tento typ závodů je pro mě nevhodný.
Určitě si chci vyzkoušet spíš nějaký masový komerční městský půlmaraton, kde bych rád zapadl mezi masu podobných troubů na úplném chvostu - cílem by bylo nebýt úplně poslední. Ale zatím těch 21 km neuběhnu. Zde mám cíl, že bych určitě moc rád zkusil příští rok půlmaraton ve Varech. Už jsme se dohodli s p. Učitelem a bývalým kolegou v hospodě, že se tam přihlásíme. Pro mě to ale bude chtít velkou přípravu.
A na závěr statistiky prvního roku běhání:
- 147-krát jsem vyběhl
- celkem jsem uběhl 844 km
- průměrné tempo 6:48 min/km
- nejrychlejší tempo jsem měl kupodivu hned v počátcích běhání a v celkem divných podmínkách: v pátek 21. ledna jsem vyběhl po půl desáté večer, bylo -3 st. C a měl jsem tempo 5:37 min/km
- průměrná délka výběhu je 5,7 km
- nejdelší běh jsem zatím měl 15,8 km. Bylo to v polovině září ve Varech. Vyběhl jsem si do lázeňských lesů, zdolal dvě rozhledny, bylo nádherné babí léto. Možná až moc - ke konci svítilo sluníčko a už jsem nemohl. Původní plán přitom byl zkusit uběhnout 21 km. Čili od půmaratónu jsem ještě dost daleko.
Děkuji čtenářům za pozornost. Do zbytku krátkého pracovního týdne přeju čtenářům i sobě krásné sportovní zážitky.