Předzávodní hypotetický

Předzávodní blog před závodem, který se nekoná.

V sobotu se měl konat letošní veřejný půlmaraton v K. Varech. Normálně bych tady v týdnu před startem úpěl, jak se toho děsím; závod je sice odložen na říjen, ale i tak zde můžu napsat pár vět.

Na letošní závod jsem se začal odhodlaně připravovat už před Novým rokem. Zahájil jsem 21týdenní tréninkový plán z aplikace Garmin: jde o plán, který algorytmus sestaví podle zadaného cíle a potom každý týden adaptuje podle aktuální kondice. V mém případě byl cílem osobní rekord. 

Mohu hrdě prohlásit, že plán jsem plnil poctivě, běhal jsem vždy pětkrát týdně a žádný trénink jsem nevynechal!

Podle toho taky vypadá statistika natrénovaných kilometrů v posledních 6 měsících před závodem: na ten letošní jserm naběhal téměř tisíc km, více než dvakrát více než bylo mé předchozí maximum.

Disciplínu bych letos měl solidní, to nemůžu říct.

Aplikace je náležitě optimistická a vyhodnocuje mi, že je "naprosto jisté", že cíle dosáhnu.

Fialové pásmo důvěry znamená, že osobní rekord je "naprosto jistý".

Výhodou adaptabilních tréninkových plánů v aplikaci Garmin jsou i docela pěkná motivační videíčka, která člověk dostává v průběhu tréninku. Paní trenérka v aktuálním videíčku uklidňuje, že je normální cítit se v týdnu před závodem děsně.

"Běžci v týdnu před závodem mají obvykle nepříjemný pocit, jsou nervózní, unaveni a špatně naladěni."

Podle plánu od stejné trenérky jsem se připravoval už vloni na pražskou podzimní desítku. Na konci tréninku jsem neměl prognozu tak dobou, jak nyní, a přesto jsem tehdy osobní rekord zvládl.

Takže na jednu stranu důvěřuji plánu, ale na druhou stranu si myslím, že bych v sobotu rekord nezaběhl. Udělal jsem si graf z minulých let, kde jsem si zobrazil vývoj mého času a váhy, kterou jsem měl v den závodu.

Nepříjemná pravda.

Zjistil jsem nepříjemnou věc, kterou jsem tušil. Totiž že moje časy na půlmaratonu jsou víceméně funkcí mé váhy. Když se mi podaří nějaké kilo ubrat, tak běžím rychleji.

Přitom je prakticky irelevantní, jak usilovně jsem trénoval.

Není žádný vztah mezi tréninkem a časem v závodě.

Jelikož jsem letos hodně běhal, ale málo hubnul, tak se bojím, že by to nakonec nedopadlo.

Ještě nejsem definitivně rozhodnut, jestli si zkusím půlmaraton zaběhnout v sobotu alespoň sám. Na jednu stranu bych rád ověřil, jestli plán funguje. Ale na druhou stranu nemám vymyšleno uspokojivé praktické řešení: tj. kde a kdy to podniknout. Rád bych měl alespoň přibližně regulérní trasu, tj. pokud možno po rovině. Nemám však jasno, jak vyřešit občerstvení a roušku: trénoval jsem většinou se šátkem, ale dobrý čas tak v žádném případě nedám.

Hlavní je, že vrchol roku ještě není definitivně ztracen. I když je zapotřebí být asi značným optimistou, aby člověk věřil, že 24. října dovolí situace namačkat tři tisíce lidí na start na nábřeží před hlavní poštou v K. Varech.

Přeji závěrem čtenářům i sobě, abychom virovou krizi přečkali bez velkých ztrát.