je podtitulem knihy Paměti poslance Parlamentu od Miloše Urbana.
Paměti poslance parlamentu jsou malá knížečka. Odehrává se v dolní sněmovně českého parlamentu počátkem minulého desetiletí. I vypravěčem je poslanec (za Sociály) - mladý zajíček (25), který prožívá vztah s rafinovanou kolegyní poslankyní (33, za Konzervy).
To politické prostředí mi připadalo zpočátku strašně únavné, protože jsou tam pod přezdívkami skuteční politici. A mě to nebavilo hádat, kdo je kdo, ale nedařilo se mi na to zapomenout a přestat to luštit.
Naštěstí už práce p. Urbana znám dostatečně, abych ty řeči o politice nebral moc vážně. Protože opravdu nejde o literární publicistiku o zkaženosti politiky.
Zkušenému čtenáři to rychle dojde, že hlavní je erotika a oheň. Hlavní hrdina v sobě postupně odhaluje pyromanii a učí se ji svobodně prožívat pod duchovním vedením kolegyně poslankyně a též kolegyně pyromanky.
Kniha se čte snadno (i díky řadě erotických scén, do těch se člověk nutit nemusí). Celkově mi to nepřipadá jako veledílo, ale PPP má i tak jasné sdělení, a sice, že sebepoznání a volné sebevyjádření v sexu je součástí dospění a emancipace. V tom směru je jasný přesah a výzva čtenáři, aby hrdinu následoval na cestě ke svobodě - ta výzva je v podobě symbolické zápalky. Velká zápalka je vložena do obalu knihy a kniha je celá v přebalu v podobě krabičky od zápalek, která má po straně i škrtátko, takže by zápalku byl možno skutečně zapálit.
Detail obalu.
Jelikož u nás doma je legendární, jak nemilosrdně p. TN naložil před lety s nemravnou literaturou p Viewegha, říkali jsme si, aby náhodou tato kniha p. Urbana nepadla za oběť svému originálnímu provedení, až se p. TN znelíbí.
Před knihou bych čtenáře nevaroval, je zábavná.
První věta: Nevím, jak k tomu došlo, ale vyprávím z vlastní zkušenosti, tak se to asi muselo stát.
Poslední věta: Co nevidět.