Stačil týden ježdění do práce a další vánoční dárek byl využit.
Rekvalifikační kurz má nádherně úderné téma. Myslím, že právě díky tématu se na dlouho stane dílem, které si čtenáři budou pamatovat. Román pojednává o situaci, kdy se Evropská unie rozhodne zavést trest smrti. Členské země jsou povinny se připravit. České ministerstvo spravedlnosti tedy přijme deset zájemců o "dobře placenou exekutivní funkci ve státní správě", což - jak tito zájemci záhy zjistí - znamená práci popravčího, tedy kata. Celý příběh se pak odehrává během několika měsíců ve starém školicím středisku ministerstva vnitra v Třeboni, kde desítka účastníků absolvuje rekvalifikační kurz na katy. Podrobně se rozebírá skupinová dynamika, jak účastníci vytvářejí skupinky, které spolu bojují.
P. Neff je samozřejmě starý lišák a ani ho nenapadne psát o tom, zda je pro trest smrti nebo proti němu. I když jsem se to usilovně snažil mezi řádky vyčíst, tak nemůžu prostě říct, jestli tam nějaký názor je. Přemýšlel jsem samozřejmě o tom, že na to téma ho mohla přivést tragédie v jeho rodině, o níž se před nějakým rokem hodně psalo. Já bych považoval za nemožné, že by se mu tahle otázka tehdy nehonila intenzivně hlavou.
V knize Rekvalifikační kurz je podle mého trest smrti jen motivem, na němž je zobrazeno hlavní téma, a to dnešní politika - jako nekončící šachová hra zájmových skupin, které si prostřednictvím ministerstev a úřadů rozdělují posty, smlouvy a majetky. I trest smrti je jenom hrou pro voliče, kteří ho požadují; přitom ta realizace nepřinese vůbec nic z toho, co si od ní voliči slibují. Účastníci kursu ani jejich rodiny nemají šanci pochopit, o co v politické hře ve skutečnosti jde a kdo jakou hraje roli. Líbilo se mi, co říkala manželka jedonoho z účastníků příslušnému vysportovanému opálenému vysokému úředníkovi, když si šla k němu stěžovat na ministerstvo spravedlnosti:
Máte toho nad hlavu, že? Tolik práce. Já když jdu tou chodbou, říkám si, tolik dveří, tolik pracovníků za nimi, tolik práce, tolik spravedlnosti!
P. Neff dovede psát tak temně a brutálně, že to je na mě až moc. Konkrétně román Tma jsem sice četl v nějaké starší verzi, ale v té finální jsem ještě nesebral k tomu sílu. Ale i v jiných dílech s oblibou ukazuje drsná pravidla, která jsou jen chabě překryta slupkou civilizace. Rekvalifikační kurz jsem sice přečetl s chutí, ale i tam jsou tam tedy hodně temné motivy.
Jako však nedává najevo svůj názor na trest smrti, tak však nepoučuje ani v jiných ohledech. Nikdy neváhá zlotřilost úředníků přehánět a přizpůsobit požadavkům hororového žánru. Jako čtenář jsem tedy byl ponechán sám sobě, jak příběh pochopím.
Inteligentní recenze Rekvalifikačního kurzu se bohužel nedá napsat bez toho, aby recenzent knihu porovnal se starší knihou p. Kohouta s velice podobným tématem katovského studia, a to Katyně. Katyni jsem četl, jenže už dávno a vůbec nic si nepamatuju. Takže dobré recenze se ode mne nedočkáte.
Knihu bych celkem doporučil. Byť pro mě tam chybělo něco, kde bych se chytil opravdu osobně a s něčím se plně ztotožnil - taková postava nebo téma tam chybí. Ale je to strhující čtení, od něhož se nejde odpoutat. Téma je silné. A přetažení naší dnešní politiky až do žánru hororu prostě utkví.
První věta knihy: Ale ano, pane Jícho, rozuměl jste mi dobře.
Poslední věta: Od té chvíle bylo všechno v pořádku.