Tak pravil Zarathustra je vrcholná práce Friedricha Nietzcheho, jak se píše v doslovu.
Samotná práce p. Nietzscheho se mi ale nelíbila. Přitom evidentně inspiroval a ovlivnil mnoho spisovatelů, včetně autorů mně milých, např. Lidská tragikomedie od p. Klímy je určitě nejlepší českou divadelní hrou i po století od napsání (psal jsem o ní zde).
Tak pravil Zarathustra se mi četlo špatně. Ještě snad první ze čtyř dílů bych zvládl soustředěně, ale dál už to bylo strašné, listoval jsem tím v metru naprosto jen z povinnosti. Nemít blog, v životě bych tuto četbu až do konce nepodstoupil. Však jsem též četl místy hodně zběžně - naprosto jsem přeskakoval ty několikastránkové básně.
Tím se mimo jiné vysvětluje, že jsem knihu absolutně nepochopil. Dle doslovu jsou v ní dvě hlavní myšlenky: 1. ideál nadčlověka (toho jsem si všiml, to nejde přehlédnout) a 2. myšlenka věčného návratu (nic takového jsem při čtení nezaregistroval, evidentně to byly ty nesrozumitelné bláboly, co jsem přeskakoval).
Poznámky z četby:
- Nedořešil jsem si bohužel úplně otázku, kvůli které jsem se do čtení pustil možná nejvíce, a sice, nakolik p. Nietzsche navedl Němce do nacismu. V doslovu se říká, že určitě ne, že se jenom nacističtí akademici prý k němu hlásili, aby si dodali důležitosti pomocí tehdy slavného (a dávno mrtvého) autora. Podstatnou roli v obrazu p. Nietzscheho jako inspirátora nacistů sehrála i sestra p. Nietzscheho, o jejíchž politických názorech žádné pochyby nejsou.
Nerad bych polemisoval s odborníky, ale osobně nejsem pořád úplně přesvědčen, že p. Nietzsche žádnou inspiraci a vliv neposkytl: pokud někde budu hledat oslavu násilí, nerovnosti lidí a bezohlednosti, tak tady jistě pár pěkných citátků neleznu. Navíc Adolf se k němu výslovně hlásil, i když samozřejmě - jak uvádí k této otázce česká Wikipedie - všeobecnými formulacemi p. Nietzscheho lze půl století od jejich sepsání obhajovat ledacos.
Mír máte milovati jakožto prostředek nových válek. A krátký mír více než dlouhý.
Vám neradím k práci, než k boji. Vám neradím k míru, než k vítězství. Vaše práce budiž bojem, váš mír budiž vítězstvím!
...
Válka s odvahou dovedly více velkých věcí než láska k bližnímu.
...
Hleďte jen, jak si tito národové teď sami počínají jako kupčíci: nejmenší výhody si z každého smetí vyhrabou! číhají na sebe a něco na sobě vymámí - tomu říkají "dobré sousedství". Ó blažená dávná dobo, kdy si národ řekl: "Chci nad národy - býti pánem!" Neboť, bratří moji: co jest nejlepší, panovati má, co jest nejlepší, chce také panovati! A kde učení zní jinak, tam - není nejlepšího.
Jestli to byl jen osobní styl, tak to nebyl moc dobrý osobní styl. Myslím, že ve věcech cynismu, snobismu a individualismu je z toho poučení, že naši němečtí přátelé by se do těchto prekérních záležitostí neměli raději pouštět, a měli by je přenechat například Anglánům, kteří je zvládají přijatelněji.
Neodsuzuji práci p. Nietzscheho úplně: chápu, že například důraz na nezávislý charakter jednotlivce je zcela zdravý. On se vyjadřoval básnickým, až romanticky rozervaným stylem: přitom život lidí s výjimečně pevným charakterem není žádná legrace a je v něm spoustu zapásů, takže bojovný slovník v tomto smyslu považuji za adekvátní.
- Tak pravil Zarathustra je napsané nejvíc asi podle vzoru Nového zákona: prorok (bylo mu kolem 40; sám zdůrazňuje, že je lidsky zkušenější než jeho naivní mladší kolega p. Kristus) kráčí světem a hovoří v podobenstvích, ponejvíce ke svým žákům. V těch podobenstvích je skryto opravdu dost pregnantních formulací, které žijí vlastním životem a zná je alespoň matně z doslechu každý (Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič. - mimochodem, toto neříká Zarathustra, ale stará žena, s níž pan Z. diskutuje).
Hledal jsem v tom textu humor, který jsem zvyklý hledat v nadčlověčích postavách u Ladislava Klímy, ale nejsem si jist, jestli tam je. Opravdu nevím, zda bylo součástí záměru p. Nietzscheho, aby tohle působilo i humorně:
Kdo píše krví a průpověďmi, nechce, aby ho čtli, nýbrž aby se mu učili nazpaměť.
To myslím čtenářská maxima, kterou si málokterý autor troufne vyžadovat.
- Jinak tam má ale i několik naprosto správných rad.
Kdo sám sebe neumí býti poslušen, tomu se rozkazuje.
Formulace krásně zapadá do mého tématu boje s impulsivním jednáním a jeho škodlivostí. Ale lze o tomto tématu psát myslím sdělněji a příjemněji; formulace průpovídek u p. Nietzscheho je samozřejmě bravurní a krásná, ale vedle toho jsem se musel prokousávat divnými dlouhými pasážemi. Budiž autorovi omluvou, že mu bylo většinu dospělého života zle, hlavně bolest hlavy měl nepřetržitou, prakticky paralyzující. Tak pravil Zarathustra vydal p. Nietzsche ve svých 40 letech; nedlouho poté prý již definitivně zešílel.
- Pozoruhodnou slabost má pro tanec.
A ztracen budiž nám den, kdy ani jedinkráte se netančilo.
Nemohl jsem vyhnat přitom z hlavy asociaci s Zítra se bude tančit všude.
Jó, tanec...
Závěr laboratorních prací: mám dobrý pocit, že jsem se seznámil s významnou knihou, avšak byla to těžká laboratorní práce, a k jinému čtení než z povinnosti bych ji nedoporučoval.
První věta knihy: Když bylo Zarathustrovi třicet let, opustil svou domovinu i jezero své domoviny a odešel do hor.
Poslední věta: Tak pravil Zarathustra a opustil svou sluj, žhoucí a silný, tak jako jitřní slunce, jež vychází z tmavých hor.