Kámoši po třicítce jsou rodina (v příštím životě)

8. únor 2008 | 21.48 |
V minulém článku jsem popsal všemožné okolnosti okolo Rudy Steinera. Dnes tedy ke knize samé, kterou jsem přelouskal.

Jelikož na ní nemám co hodnotit (učení o reinkarnaci je dle mého hochštaplerství, byť možná účelné ku založení pohodové školy), rozhodl jsem se, že vypíchnu nějaké špeky. Něco ve stylu těch brožurek "Jak blafovat o...", kde je na sepsáno pár výkřiků, které vám mají umožnit okamžitě vypadat jako odborník na víno, na astronomii apod. Prostě heslo pofrancouzštělý Španěl.

rudolf Steiner Wiederverkörperung und KarmaKnížka Převtělování a karma a jejich význam pro současnou kulturu je možná součástí nějakých sebraných spisů, protože obsahuje několik Rudových přednášek a odpovědí na čtenářské dotazy ve filozofické poradně z let 1903 až 1912. (Mimochodem ty odpovědi publikoval v časopisu "Luzifer", který se od roku 1904 jmenoval "Luzifer-Gnosis". Říkám si, že až vyhraju ten jackpot... Nebo vlastně, až začnu sázet a potom vyhraju ten jackpot a budu se pak živit psaním svého časopisu, tak bych si přál, aby se to nazývalo třeba Luzifer-Gnosis. Když časopis, tak se stylovým názvem.)

Takže teďka nějaký ty body.

Odpor k biologickým vysvětlením myšlení člověka

Opakovaně píše - polemicky k evoluční biologii - že člověk se zásadně liší od zvířete. On sám se považuje za zástupce vyšší vědy, totiž vědy duchovní. Přírodní vědy považuje za nižší a především by mu neměli žádní přírodovědci mluvit do jeho převtělování, kde zkoumá on. Nepíše tam nikde, jak to vlastně zkoumá. Ale evidentně je to tajné a asi to dělá pomocí okultistických dýchánků. (By mě zajímalo, jestli ve waldorfských školkách taky spojujou dětičky ruce kolem kulatých stolků. I když to by zrovna mohla být docela prča.)

Člověka dle něho charakterizuje jeho individuální životopis, kdežto u zvířete je životopis nesmyslný, neboť, jak opakovaně říká, vše o lvu se dozví člověk tím, že pozná lva jako druh; konkrétní lev to nemůže změnit. Tady by ho asi všichni chovatelé, kteří dovedou hodiny rozprávět o zvláštních osobnostech svých miláčků, roznesli na kopytech. A kdo četl pohnuté osudy sofistikovaných šimpanzích společníků Nejbližší příbuzní, tak se u podobných ramenatých tvrzení bude asi taky ošívat. Stejně tak lze určitě při zanedbání detailů i každého člověka popsat jenom druhově.

Taky jako vážný argument uvádí, že zvíře neumí počítat, což však umí i papoušek, jak už jsem psal zde.

Zkrátka, v těchto pasážích je - jako i ve většině jiných - dosti nepřesvědčivý. On si celý rozvoj civilizace vykládá prostě tak, že se každým vtělením zdokonalují duše. Dneska se v populárně-didaktické literatuře píše spíš o memech.



Za své příbuzné si každý může sám

Nejdůležitější období v životě je mezi třicítkou a čtyřicítkou. Naši přátelé z tohoto období budou v budoucím životě naší rodinou. Je to součástí jeho širšího konceptu, že nic není náhoda, ani vlastní příbuzní. Ve skutečnosti jsme si totiž své rodiče a sourozence vybrali v životě předchozím jako kámoše. S těmi přáteli se to pak nějak točí, že současní příbuzní jsou pak zase přáteli.

Symetrické převtělování

Muži se v dalším životě zpravidla převtělí v ženy a naopak. Taky rozebírá, že ty nejrozvinutější schopnosti se smrtí ztrácí a v dalším životě nápadně chybí. Uvádí příklad, že architekt v příštím životě neuměl počítat. Ale jeho velké matematické nadání se transformovalo do citu pro rytmus a byl slavným hudebníkem. Neuváděl tedy jména těch lidí, o nichž hovořil. Vůbec si liboval spíš ve velice obecných příkladech:-)

Jak budou trpět nepřátelé antroposofie

Na Rudovi je sympatické, že nechtěl zakládat církev, a považoval se za vědce. Nesepisoval ani závaznou doktrínu, na kterou musí antroposof věřit. Nicméně přeci jen to není zas taková legrace. Protože totiž ti, kteří se antroposofii posmívají a nevěří ji, budou trpět. Není to nic osobního, je to čistě takový duchovně-vědecký poznatek. Ale budou trpět hrozně.

Totiž, jak nemají v tomto životě zájem o tu jedinou pravdu, tak - dle toho symetrického převtělování - v příštím životě je bude přímo vnitřně spalovat touha zjistit zákonitosti o duši. Protože však byli přízemní, tak budou duchovně vyprahlí, a nebudou moci tu touhu ukojit a budou strašlivě trpět.

Ledaže teda možná by si ještě objednali výhodné předplatné Luzifer-Gnosis.

Poznej sám sebe - v minulém životě (bluf č. 1)

Nikde se nepíše, co myslí pod pojmem karma, přestože to slovo je v titulu knihy. Ale přednášky držel ke svým příznivcům, takže tyhlety formality asi přeskakoval, protože to měli už našprtaný z Luzifera.

V několika přednáškách doporučuje jedno duchovní cvičení k poznání sebe sama. Nejsem si právě jen jist, jestli člověk pozná sebe v minulém životě nebo svoji karmu.

No, v každém případě velice to cvičení doporučuje a mně připadalo zajímavé, možná bych ho někdy zkusil. I když bych se tedy musel ještě jednou podívat, co přesně tim zjistím.

Člověk se má podívat na svůj život, co se mu přihodilo. Má si vybrat všechny negativní události, o nichž je přesvědčen, že se mu přihodily náhodou a nijak je nezapříčinil. Pak si má představit sama sebe, jak by jednal, pokud by si chtěl úmyslně přivodit všechny ty nehody, nemoci, úrazy, přesdržky nebo neštěstí. Prý ta osoba, která se při takovém cvičení vyrýsuje, je pro člověka přínosná.

Uvádí pokaždé ten samý příklad. Přicházíme tedy k dokonalému blufovacímu tipu. Bude-li tedy některý čtenář potřebovat např. zapůsobit na dívku z waldorfské školy a rád by se projevil coby filozof a kompetentní společník, sáhněte s důvěrou po příběhu "muž, který na sebe hodil cihlu". Steiner píše, že třeba na někoho spadla ze střechy cihla a zranila mu rameno. Považuje to za čirou náhodu. Při tom duchovním cvičení si však má představovat sám sebe, jak by tuto událost plánovitě zorganizoval. Tj. šel někam najít cihlu, vyšel po schodech domu, vylezl po žebříku na střechu, na okraji střechy pečlivě umístil cihlu přesně na hranu, aby tak-tak nespadla, rychle běžel dolů a vešel pod ní schválně ve chvilku, když se převáží.

Antroposofický humor (bluf č. 2)

Úplně nejlepším tipem pro vetření se do přízně antroposofům by mohlo být vysvětlení, jak nefunguje reinkarnace. V tomto negativním příkladu měl Ruda velkou oblibu a uvádí ho skoro v každé přednášce.

V plném znění je to následovně: vlastnosti a dovednosti se nepřenášejí mechanicky (naopak smrtí toho většina zaniká). Třeba starý Řek, který je převtělen do moderního gymnazisty, nebude mít o nic menší námahu s výukou klasické řečtiny. A s oblibou Ruda připomíná plán nějakého spisovatele Hebbela (asi je to napadlo někde v knajpě při pivu) napsat divadelní hru o Platónovi, který by se převtělil do gymnazisty, který by propadl ze zkoušky právě z Platóna. Vy se tomu možná nezasmějete, ale pro antroposofa je to prostě k potrhání. Bohužel prý ten Hebbel to nikdy nesepsal.


steiner obsah

Ukázka z obsahu pro fajnšmekry.

Závěrem tedy bych řekl, že celé je to docela sranda. Jenom bych coby rodič nebyl rád, aby v duchu antroposofického učení byla mému dítku přednášena třeba hierarchie ras v tom smyslu, že nejvýše stojí Atlanťané (nebo se říká Antlantiďané?), na něž má Ruda i v těch přednáškách občas podivné reference jako co uměli, co měli rádi a tak. Wikipoška píše, že až v roce 2001 byly německé waldorfské školy schopny prohlásit něco v tom smyslu, že spisek jednoho Steinerova žáka z roku 1936 o těch Atlanťanech možná už nebude to pravé.

Zpět na hlavní stranu blogu