Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie

17. březen 2008 | 21.50 |
› 
Pět gymnazistů při oslavě maturity stručně vyhlásí každý svůj životní ideál. Dohodnou se, že se potkají za třicet let a potom za dalších dvacet pět let, aby si porovnali výsledky svého snažení.


Původně jsem uvažoval o nějakém bombastickém titulku. Ale může být něco bombastičtějšího než prosté konstatování názvu této divadelní hry?

Nejen svojí tématikou, ale i celkově je Lidská tragikomedie takový zlatý fond maturitního věku. Možná přijde čas tyto zábavy odhodit. Ale připadá mi stále neuvěřitelně svěží a zábavná. Když jsem ji nyní po pár letech zase vytáhl, přečetl jsem ji za méně než cestu do práce a zpět.

Ladislav Klíma, Lidská tragikomedie

Pravda je, že můj dojem z Lidské tragikomedie byl posílen tou šťastnou náhodou, že jsem viděl někdy v roce 1991 její provedení v Dejvickém divadle, kde s ní hostovalo HaDivadlo. Dílo, doba, můj věk a brněnské podání v režii mého oblíbence Arnošta Goldflama asi nemohly být v příznivější konstelaci. Byla to skutečně sranda a zážitek na celý život (i když tam teda nehrál pan Hanák a nestálo to měsíční výplatu). Dítě štěstěny si může říkat každý, komu se zadařilo podobně.

Samozřejmě nemám v zásadě nic, co bych měl o tomto skvělém díle psát. Lepší by bylo mlčet, ale spíš jako obvykle jen překoktám děj a prozradím závěr celé detektivky.

Pět spolužáků z gymnázia v krajském městě se považuje za zvláštní vyvolené jedince a chodí za školou pít do putiky hostinského Hubáciuse. Po úspěšné maturitě se sejdou na oslavu, při které každý pronese svůj životní ideál: Jaroslav Pulec ctí poezii a alkohol, Vladimír Shoř ženy a tělesné požitky vůbec, Alois Kantorka vědu a práci a Emil Obnos moc a sílu. Poslední z nich je Odjinud, což je myslím v podstatě scénické zobrazení, jak se viděl autor. Jeho příchod na scénu popisuje poznámka: "Je vysoké, štíhlé postavy; dobře, ale nedbale oděn. Tvář jeho, řekli bychom nepravidelně klasická, je schopna upoutat i mezi tisíci hrubých očí. Až příšerně vážná, asketická, ponurá, a přece prosvětluje ji tajemně, transcendentálně veselost, vzdálená vítězná povznesenost i něžná, až rozpustilá dětskost". Odjinud se liší hned při maturitě: jeho životním cílem je poznat sebe sama a stát se bohem.

Ladislav Klíma, Lidská tragikomedie
Ladislav Klíma, Lidská tragikomedie

Po maturitě.

Další vývoj hry je nemilosrdně ve znamení drsně autoritativního Klímova humoru. Záletník, vědec i milionář po počátečním zdánlivém úspěchu propadají se do zoufalství a pravého opaku svých proklamovaných ideálů. Jedině alkoholik Pulec, ukáže se mít nějakou naději (možná je Klíma přeci jen víc Jarda Pulec). Odjinud se stává bohem a na další setkání přilétá na obláčku.

Ladislav Klíma, Lidská tragikomedie
Ladislav Klíma, Lidská tragikomedie
Po třiceti letech.

Lidská tragikomedie je nádherné čtení, podle mého názoru nejlepší od Klímy. Doporučuji komukoliv kdykoliv. Nejvíce samozřejmě lidem blízko po maturitě:o) Dívám se, že HaDivadlo to občas ještě pořád hraje. Byť dle fotek už je to přeci jen trošku jak to setkání maturantů po třiceti letech.

Související odkaz: HaDivadlo to na svých stránkách označuje za nejlepší svou inscenaci vůbec - zde.

Zpět na hlavní stranu blogu