Ladislav Klíma: Lidská tragikomedie

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Pět gymnazistů při oslavě maturity stručně vyhlásí každý svůj životní ideál. Dohodnou se, že se potkají za třicet let a potom za dalších dvacet pět let, aby si porovnali výsledky svého snažení.


Původně jsem uvažoval o nějakém bombastickém titulku. Ale může být něco bombastičtějšího než prosté konstatování názvu této divadelní hry?

Nejen svojí tématikou, ale i celkově je Lidská tragikomedie takový zlatý fond maturitního věku. Možná přijde čas tyto zábavy odhodit. Ale připadá mi stále neuvěřitelně svěží a zábavná. Když jsem ji nyní po pár letech zase vytáhl, přečetl jsem ji za méně než cestu do práce a zpět.

Pravda je, že můj dojem z Lidské tragikomedie byl posílen tou šťastnou náhodou, že jsem viděl někdy v roce 1991 její provedení v Dejvickém divadle, kde s ní hostovalo HaDivadlo. Dílo, doba, můj věk a brněnské podání v režii mého oblíbence Arnošta Goldflama asi nemohly být v příznivější konstelaci. Byla to skutečně sranda a zážitek na celý život (i když tam teda nehrál pan Hanák a nestálo to měsíční výplatu). Dítě štěstěny si může říkat každý, komu se zadařilo podobně.

Samozřejmě nemám v zásadě nic, co bych měl o tomto skvělém díle psát. Lepší by bylo mlčet, ale spíš jako obvykle jen překoktám děj a prozradím závěr celé detektivky.

Pět spolužáků z gymnázia v krajském městě se považuje za zvláštní vyvolené jedince a chodí za školou pít do putiky hostinského Hubáciuse. Po úspěšné maturitě se sejdou na oslavu, při které každý pronese svůj životní ideál: Jaroslav Pulec ctí poezii a alkohol, Vladimír Shoř ženy a tělesné požitky vůbec, Alois Kantorka vědu a práci a Emil Obnos moc a sílu. Poslední z nich je Odjinud, což je myslím v podstatě scénické zobrazení, jak se viděl autor. Jeho příchod na scénu popisuje poznámka: "Je vysoké, štíhlé postavy; dobře, ale nedbale oděn. Tvář jeho, řekli bychom nepravidelně klasická, je schopna upoutat i mezi tisíci hrubých očí. Až příšerně vážná, asketická, ponurá, a přece prosvětluje ji tajemně, transcendentálně veselost, vzdálená vítězná povznesenost i něžná, až rozpustilá dětskost". Odjinud se liší hned při maturitě: jeho životním cílem je poznat sebe sama a stát se bohem.

Po maturitě.

Další vývoj hry je nemilosrdně ve znamení drsně autoritativního Klímova humoru. Záletník, vědec i milionář po počátečním zdánlivém úspěchu propadají se do zoufalství a pravého opaku svých proklamovaných ideálů. Jedině alkoholik Pulec, ukáže se mít nějakou naději (možná je Klíma přeci jen víc Jarda Pulec). Odjinud se stává bohem a na další setkání přilétá na obláčku.

Po třiceti letech.

Lidská tragikomedie je nádherné čtení, podle mého názoru nejlepší od Klímy. Doporučuji komukoliv kdykoliv. Nejvíce samozřejmě lidem blízko po maturitě:o) Dívám se, že HaDivadlo to občas ještě pořád hraje. Byť dle fotek už je to přeci jen trošku jak to setkání maturantů po třiceti letech.

Související odkaz: HaDivadlo to na svých stránkách označuje za nejlepší svou inscenaci vůbec - zde.

Zpět na hlavní stranu blogu