Levný Ladislav Klíma

12. listopad 2009 | 22.29 |
› 
Onehdá Mr. Wu doporučoval na svém blogu jednu levnou knihu z Levných knih. I vypravil jsem se pro ni. Nenašel jsem ji, zato nebylo možno odolat levnému výboru Ladislava Klímy. Postupně jsem ho již přelouskal.

89684Zvlášť jistě uznáte, že název knihy Český román a jiné texty jsem si prostě nemohl nechat ujít, zvlášť v levnoknihové edici, kde je za cenu novin. Jako redaktor je uveden Jan Furthimwald. Asi tam nechtěl být jmenován, ale knížka mi připadá připravena pěkně: malý formát, lehký papír, žádné překlepy. Dle mého zcela adekvátní levné vydání podivínského klasika.

Jen má blažená nevědomost mi dovoluje klidně si tu napsat o Klímovi příspěvek. Počítám, že někde někdo ho půl života studuje a erudovaně ho hodnotí ve všech souvislostech a bojuje o nějaké detaily s jinými lidmi, kteří na tom pracují ještě déle. O tom já však nic nevím.

Pro mě má Láďa K. stále určitou zbytkovou atraktivitu z dob gymnasiálních. Sám sebe jsem se ptal, proč ho vůbec ale ještě číst. Odpověděl jsem si následovně, nejprve na to, co ty důvody ke čtení nejsou: p. Klíma nebyl dobrý spisovatel. Příběh napsat neuměl a celkově kašlal na to, aby se jeho texty příjemně četly. Ovládal prakticky jediný styl: úmorný traktát ve formě přímé řeči prokládaný pokusem o provokaci erotickými scénami a úvahami o násilí. Kvůli tomuto za čtení nestojí. Též ten celkově strašně negativní bezvýchodný tón není inspirující.

V tomto souboru jsou vydařené dvě scény, jedna v Českém románu a jedna v Sus triumfans. Mají prakticky stejný námět: vyšší jemný člověk je napaden davem nižších individuí a stěží unikne životem. Potom se někde léčí z ran, strašně se samonasírá a plánuje, jak ty zmetky zadupe.  Ve druhém případě to začíná výraznou scénou několika dobráků u hospodského stolu, kteří se upřímně chechtají mučení zvířat. Klíma staví zvířata nad obyčejné lidi, takže trápení zvířat silně odsuzuje.

Docela svěží je pak celkově jeho okázale intelektuelní jazyk s filozofickými pojmy a cizími výrazy. Možná hlavní je ale humor, který věřím, že u Klímy je. Nejsem si tím sice jist, ale doufám, že ty své nadčlověky psal s vědomím hořké sebeironie. Jinak by přece nemohl hlavního velehrdinu Českého románu nazývat dr. Volný a přihlížejícímu plebs přidělit jména jako Volotrk nebo Darmosmrad. (Ta metoda, jak na uměleckém textu zoufale názorně demonstruje pedagogické pasáže, má do sebe něco až cimrmanovského.)

Víc už opravdu o něm smolit nebudu. Dám raději delší nějaké typické ukázky pro nasátí atmosféry, všechny budou ze Sus triumfans.

"Chátra říká svému zaměstnání činnost – a zatím je to žebrota a otroctví... Říká mu práce – a je to jen zapomínání na vnitřní prázdnotu a hnus před sebou. Vše, co zasluhuje jméno >jednání<, je nutně protizákonné jednání; tohle >živení se< je tak hnusným kalem, že ten, kdo se jím musí déle brodit, nasákne jím sám. Pojímal mne vždy nevýslovný hnus z toho, čemu se říká >dělat kariéru<: z toho sprostého, sobecného, nestoudného, slintajícího prodírání se pomocí loktů smrdutým, zvířecím davem pachtilů... A pochopil jsem též, že kdo chce mezi lidmi někam se dostat, musí se mezi nimi plazit. Kdo to neumí, kdo zpříma kráčí, hyne brzo uštknut jedovatými plazy, nad něž se opovážil vztýčit se... Domůžeme se něčeho v lidské společnosti jen dvojím: plazením se a tím čemu se říká >práce<. Ale práce jest jen pro obyčejné, vyššího neschopné lidi. Pracující lev, osel? Ne, nýbrž mezek a vůl... A i hřebce a býka nutno vykleštit, tj. horším učinit, valachem, volem učinit, mají-li být k práci, tj. k otročině řádně způsobilí..."


"Náš úkol není společenský pořádek zničit, nýbrž uvésti jej někde ve zcela malý, kolísavý pohyb, aby vše úplně neshnilo! Kultura jde jen račím krokem kupředu! A my velcí lidé musíme hledět, jen abychom se udrželi nad vodou – na ofensivu není ani pomyšlení. Jen malinké otřásání společenským pořádkem – toť úkol velkých lidí. Naše celá činnost jest boj proti svini, potírání svině, nenávist proti svini. Naše positivnost je negativního druhu. Všechny naše ctnosti mají původ jen v této nenávisti, resentimentu: nenávist ke svini jest jedinou hybnou silou nás, tzv. géniů."

A ještě rozhovor obyčejných lidí ve vlaku, který za chvilku vykolejí hlavní hrdina Vittorio.

 
"Jak je ten mladý pán duchaplný!" zvolala nahlas mladá paní. "Jaké hezké vtipy."

"Myslíte, milostivá, že jsou jeho? I toto! Všechny ty nápady, které dává k lepšímu, jsou ty nejmódnější bon mots, které kolují v římských kavárnách, šantánech, ulicích! Zajisté nenavštěvujete hostince, jinak by vám byly známy..."

"Nenavštěvuju – nemám času ani – peněz... Ale nelituji toho, - bavím se se svými dítkami... Vlastně někdy toho lituji přece trochu -"

"Nuže – pak jsem vám k službám, nejmilostivější! Dovolím si nabídnout vám občas svůj doprovod nejen do hostinců, ale i do koncertů, plesů, divadel – viďte, že neodmítnete?"

"Ale nevím – nesluší se to, nemohu přec...!"

"Budu nejšťastnějším člověkem, přispěju-li někdy k vaší zábavě! Milostivá, neuvádějte mne v zoufalství odmítnutím! Prosím, svolte!"

"Nuže, - abyste mou vinou neupadl v zoufalství, - snad někdy... Ovšem, že do slušných místností a zábav."

"Toť samozřejmo! Jsem nejšťastnější -"

"Ale nevykládejte si to, pane, falešně! Ráda bych se jen trochu rozptýlila, neboť je mně někdy k smrti smutno... Ano, jsem nešťastna. Můj muž je sice hodný – ale někdy, jen málokdy ovšem, přijde domů opilý a řádí – děti bije – i na mne vztáhl již ruku..."

"To by se mohl odvážit v mé přítomnosti!" zvolal pan Tumor. "Milostivá, já jsem sice člověk mírný k pohledání – ale pohled na jakoukoli křivdu nesnesu! A nikomu neradím, aby mne sebeméně urazil – dal bych mu hned takový políček, že by se na zem svalil. Odpusťte mému výbuchu, milostivá – ale jsem muž přímý a muž činu!"

"Ale nikoli! Líbí se mně, je-li muž statečný a energický. Můj muž by měl být jako vy! Ale on je lenivý a zbabělý – buď je surovec nebo baba... Ale můj Bože, neměla jsem to říkat!"

"Proč ne, milostivá? Já nejsem nikdy surový, ale mám báječnou eneržii a odvahu..."

"Ach!" vzdychla paní diuristová toužebně...


A jelikož čtenáři jistě všichni též překypujete báječnou eneržií, tak už jenom první a poslední větu a končím.

 
První věta knihy: "Protože však nízkost, lživost vládne, může se státi, že se idealista, tj. pravdivý, v tomto čistém světě nemůže hned tak dobře vyznat a že je relativně neskutečný, zatímco absolutně je skutečnost sama, - - bylo nám ctí, pane kolego!..."

Poslední věta: Jen rozum, ne obavy, činil jej opatrným. - - - 

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře