Pražský triptych

7. červenec 2009 | 22.03 |
› 

Nedávno jsem tu psal, že by se měl zkusit číst Johannes Urzidil. Při další návštěvě knihovny jsem to uskutečnil.

urzidil-prazsky triptychMyslím, že mám dobré důvody, proč se nesnažím psát skutečné recenze. Správná recenze by měla čtenáři poskytnout zasazení díla do souvislostí a říci i něco o autorovi. Dále pak jsem si jist, že patrně existují nějaké závažné spory mezi generacemi literárních vědců, o nichž nemám ani tušení. A je mi tak lépe. Píšu proto jen pár dojmů z knížky a jak se mi líbily laboratorní práce.

U Urzidila udělám malou (ale skutečně malou) výjimku, když napíšu jeden drb z doslovu, který mě zaujal: p. Urzidil byl prý náčelníkem nějaké pražské zednářské lóže.

Přestože byl evidentně z pražských německých spisovatelů asi nejblíže české kultuře a prakticky bilingvní, tak mu asi ještě pořád všechno česky nevyšlo (přinejmenším ne v době vydání Pražského triptychu). Zde je soustředěno pět povídek z Prahy. Stylově bych je zařadil v podstatě jako takový ten pražskoněmecký styl. Mají silnou vazbu na češtinu a české reálie: jednak tedy Praha jako město v nich hraje klíčovou roli, byť s vědomím, že píše o trojnárodní směsici, která už v době psaní byla dlouho minulostí. Dále pak tam bývají i české postavy a odkazy na české dějiny.

Zvláštním rysem je myslím hlavně určitá sekundárnost vůči hvězdám pražskoněmecké literatury, především tedy dr. Kafkovi a p. Werfelovi. V povídkách tito autoři vystupují a jsou hojně citováni. Častečně se ta beletrie mísí se vzpomínkami na autorovo mládí.

Možná stručně nastíním motivy těch pěti povídek:

- První je o úředníkovi Virgilu Suchém (konkrétně pracuje jako vrchní aktuár zemské kanceláře), který touží shromáždit sedm klíčů od svatováclavské korunovační komory ve sv. Vítu a vyzkoušet si korunovační klenoty.

- Druhou (ta se mi líbila asi nejvíc) vypráví vychovatel v rodině s lehce zaostalým a labilním synem. Otec se rozhodne uplatnit odškodnění na pražské obci, neboť vzdálený předek kdysi získal od krále Václava privilegium převoznictví na místě, kde byl postaven moderní most.

- Třetí je asi hlavní. Vypráví celoživotní příběh outsidera Karla Weisskopfa (snad též inspirováno žijící postavou), který se po různých peripetiích dostane až k práci s partou českých hrobníků.

- Čtvrtá je o básníku p. Karlu Brandovi, údajně skutečné postavě (neznám ho). Tam vystupuje obzvláště hodně dr. Kafka, p. Wefel a další.

- Pátá byla taková snová koláž, která mě moc nebavila a dost jsem to přeskakoval.

Zájemcům o pražskoněmeckou literaturu té doby doporučuji vřele. Ale i jinak jsou to většinou velice pěkné povídky.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Pražský triptych davidhavel 08. 07. 2009 - 10:15
RE: Pražský triptych jarmik 08. 07. 2009 - 21:37
RE(2x): Pražský triptych davidhavel 09. 07. 2009 - 06:26