Jsem dlouhodobý fanoušek mluveného slova. Poslední vánoce jsme si jich hned několik nadělili.
Mluvené slovo pro mě znamená hlavně nejhezčí věc na řízení auta. Ale taky na všech delších přesunech, které absolvuji sám v MHD, hlavně ve vlaku. Do metra se moc nehodí, protože cesta je krátká a myslím na jiné věci; navíc v metru není mluvené slovo slyšet přes obrovský hluk. Když jdu dříve spát, tak si rád poslechnu něco na usnutí.
Říkal jsem si tedy, že do jednoho článku shrnu hlavní kousky z tohoto žánru, se kterými jsem strávil tuto zimu. Především vánoční svátky, kdy jsem byl týden s Jášou u našich a Sargo doma řídila dokončení rekonstrukce, tak jsem coural celé dny po městě a v podstatě jen poslouchal. Nebyla to vůbec špatná rekreace. Dost jsem toho ještě doposlouchal pak i v lednu.
V tomto článku bych se rád zmínil o čtyřech nahrávkách. Budou seřazeny od nejlepšího po nejhorší podle toho, jaká bomba to dle mého je.
Na první místo dávám nahrávku 1984 od p. George Orwella. Narazil jsem na ni náhodou v Levných knihách. Cenu si již nepamatuji, ale určitě to bylo pod 100,- Kč, nejspíš 50,- Kč. Jak je napsáno na obalu, obsahuje to deset a půl hodiny četby, plný text bez krácení (na dvou CD jako mp3). Mnoho lidí už ten román četlo, ale tohle je způsob, jak si to prožít znovu. Tuhle mi říkal sice pan učitel angličtiny, že nemůže poslouchat audioknihy, protože v mysli je zvyklý odbíhat od četby, a tady to nejde, protože tím pádem mu uteče, jak to jde dál. Mně to naopak pomáhá v soustředění a v lepším pochopení, co říká opravdu ta kniha, a ne tolik, co si do toho sám promítnu.
Ohledně 1984 jsem si říkal při poslechu, že:
- nejzábavnější jsou scény, jak Winston pracuje na ministerstvu,
- a taky poznámky o prolétech (tj. o spodních třech čtvrtinách lidí): prolétské noviny píšou jenom o loterii, horoskopech a o fotbalu; pop music pro proléty skládá počítač,
- nejsmutnější jsou vzpomínky, jak byl zlý jako dítě a trápil matku s nemocnou mladší sestrou,
- pozitivně nejsilnější je ta love story s Julií, jak v něm probudila chuť k životu,
- nejmrazivější je ta okolnost, že vězně střílejí vždy zcela nečekaně a vždy do týla, a
- O'Brianova/Goldsteinova teorie dějin a moci je podnětná k přemýšlení.
Hovory H
Druhým krásným kouskem je soubor Horníčkových vystoupení v jeho TV show Hovory H. Tři audio CD obsahují patrně prakticky všechno, co se k tomu dalo sebrat. Většinu už jsem měl nebo dobře znal odjinud.
Ale jsem fanoušek, takže takovýto komplet ocením. Moc se mi to líbilo. Už jsem to poslouchal nejméně dvakrát, některé části i víckrát.
Doufám, že se to osvědčí jako trvalka.
Zámek
Jsem si vědom, že kvality, které vyzdvihnu u zpracování Zámku od dr. Kafky, souvisejí s mými problémy, a nejsou moc přínosné obecně. Jak jsem roztržitý, tak často knihu přečtu, ale moc si z ní nematuju. A to přestože třeba mnou emocionálně silně zacloumá.
Právě třeba k Zámku mám takový vztah, že první odstavec je asi můj nejmilejší z celé literatury vůbec. Nevím přesně proč, ale vždycky se mi děsně líbí to:
Bylo už pozdě večer, když K. dorazil na místo. Vesnice ležela pod hlubokým sněhem. Zámecké návrší nebylo vidět, obklopovala je mlha a tma, ani nepatrný záblesk světla nepřipomínal velký zámek. Dlouho stál K. na dřevěném mostě vedoucím od silnice ke vsi a díval se nahoru do zdánlivé prázdnoty.
Dál už mi to však vždycky připadalo strašně zamotané, ke konci už pak nesnesitelně zdlouhavé. Takže přiznávám, že takhle zkrácená dramatizace mě potěšila; na první vycházku byla moc krátká, tak jsem ji rovnou poslouchal dvakrát. Je to zpracování poměrně výpravné, je vidět, že to vytvořili ve státním rádiu: hrají dvě desítky herců, včetně takových šajb jako p. Landovský nebo p. Goldflam.
Hlavní poznatky, které jsem si odnesl, byly:
- při čtení jsem si neuvědomil, že Černý, který udá zeměměřiče hned v hostinci U mostu, je dítě,
- největší pecka je potrét zámeckého pána v hostinci, který ukazuje nezřetelnou podobu muže se silně předkloněnou hlavou, a
- ten starosta je dokonalý nadčasový politik, který umí vše slíbit a přitom se vysmeknout jakékoliv závaznosti.
Mně se to tedy líbilo. Jelikož je to celé na jednom audio CD, tak bych nevylučoval, že by šlo se k tomu i vrátit.
Posledním příspěvkem je kolekce devíti audio CD, který si nadělila Sargo, s Pánem prstenů od p. J.R.R. Tolkiena. Rovnou řeknu, že pro Sargo to bylo velké zklamání, protože doufala, že to bude seriózně pojatý plný text; existují totiž nějaké rozhlasové dramatizace vysloveně pro děti.
První reakce mangelky byla zděšená: je to krácené na kost a navíc čtené nesnesitelnou intonací pro malé děti. S doplňkem, že přímá řeč je opatřena nějakým efektem, který trhá uši.
Cestou v autě na lyže a před spaním jsem to postupně též naposlouchal a nepovažuji to osobně za takovou katastrofu. Ale zkrácené to skutečně je až na takovou skoro informativní úroveň. Intonace mi nijak nevadila, ale možná jenom proto, že jsem čekal nějakou hrůzu, která se nedostavila. Pokud jde o efekty, to je mi celkem ukradené; v tomto si myslím, že je Sargo na zvukové efekty přecitlivělá: vždycky se chytá za hlavu i z toho, když třeba v autě přendám hlasitost víc na zadní nebo přední repráky, podle toho, kdo primárně poslouchá, nebo i když se zapne nějaký ekulajzr nebo surround třeba omylem na rádiu, že se člověk přehmátne na jiný knoflík.
S pozdravem "podporujte svého mluvícího slovaře" se vrhněme do dalšího týdne. Nic jiného nám ostatně nezbude.