To byl Kafka

22. březen 2011 | 22.26 |

Kafkovské brožury čtu velice rád. Z toho plyne, že se často objevují i zde na blogu.

TT38a29c_15ks_5urzidil_obalPoslední v řadě jsem si v dobrém rozmaru čistě pro radost tedy nepůjčil v knihovně, ale rovnou jsem si ji koupil. Hlavně kvůli autorovi, kterým je p. Urzidil, kterého jsem pro sebe objevil teprve nedávno a zajímá mě. O To byl Kafka p. Urzidila jsou na webu opravdu pěkné a obsáhlé referáty, stačí napsat název do vyhledavače.

Knihu jistě doporučuji, udělala na mě výtečný dojem. P. Urzidil píše s velkým osobním zaujetím. Sálá z toho jistota úsudku. Žádný pozdější vykladač dr. Kafky nemůže nahradit ten prostý fakt, že p. Urzidil se s dr. Kafkou osobně znal a měli i řadu společných přátel a vůbec sdíleli toho mnoho; podstatná část závěru knihy je věnována Kafkově pohřbu, kterého se p. Urzidil účastnil a byl pak i jedním ze dvou řečníků (spolu s p. Brodem) na shromáždění u příležitosti Kafkovy smrti.

Líbil se mi tento detail, myslím celkem příznačný pro zasvěcenost Urzidilova pohledu:

Kdo znal Kafku a prostředí, v němž žil, ví, že Dveřník (z prözy Před zákonem) je přímý obraz portýrů v těžkých pláštích a dvourohých kloboucích, vousatých a s naštvaným výrazem ve tváři, kteří s žezly se zlatými hlavicemi střežili velké brány pražských šlechtických paláců a nedovolili klukům ani letmo nahlédnout dovnitř, odkud jako by vycházel silný nepohasínající lesk.

Uvědomil jsem si nad knížkou třeba jasně to, že oni sdíleli klasické gymnaziální vzdělání, které já již s nimi nesdílím. Takže p. Urzidil vykládá, jak dr. Kafka upravil nějaké homérské příběhy; to já bych však neocenil, protože je neznám. Natož pak samozřejmě, abych znal slavné citáty z toho v řečtině. Závěr z toho mám, že kdo by rád dobře pochopil literární práce dr. Kafky, měl by se napřed seznámit s kontextem, k němuž se on vztahoval, a měl by získat srovnatelné vzdělání. (To já už asi nedoženu.)

  

Celkově p. Urzidil je velkým fanouškem dr. Kafky. Vzpomíná na něj jen v tom nejlepším jako na citlivého, osobně velmi příjemného a výjimečného člověka. Pro mě, jakožto českého čtenáře, je velice příjemné, že p. Urzidil se výborně orientuje v české kultuře, osobně se přátelil s mnoha významnými českými umělci, byť sám patří do literatury německé.

Odnesl jsem si i plastickou představu o přijetí díla dr. Kafky. Že jeho přažští němečtí, zvláště pak židovští, kolegové celkem jasně viděli jeho výjimečný talent již za života. Jak byl zcela ignorován českou veřejností. Jak již před druhou světovou válkou začal být populární v USA a jak až ze Států zpět do Evropy přišla po válce první silná vlna zájmu. Má v souvislosti s kapitolou o Kafkově smrti pěkně formulované názory:

Ve skutečnosti s Kafkou skončila duchovní Praha česko-německo-rakousko-židovské syntézy, která z ní udělala metropoli a celá staletí ji inspirovala.

Nejméně to tehdy zaregistrovali Češi, duchovní život svých německých duchovně činných krajanů sledovali jen příležitostně, nedostatečně a spíše indiferentně. Připomeňme výjimku, mladou Milenu Jesenskou, kterou Kafka miloval a která přeložila do češtiny některé jeho kratší prózy. Topiče pro časopis Kmen řízený Stanislavem Kostkou Neumannem, v roce 1920; dále Ortel, Proměnu a Rozjímání. Milena Jesenská také napsala jediný český nekrolog do deníku Národní listy 6. června 1924. Zato znali téměř všichni ostatní čeští spisovatelé průměrné francouzské autory mnohem lépe než své sousedy ve vedlejší ulici, ať se jmenovali Rilke, Kafka, Werfel nebo Brod, a přitom Brod toho tolik udělal pro poznání české kultury ve světě. Jistým způsobem byl tento nezájem Čechů tenkrát dokonce pochopitelný, byli zatím omámení, oslnění, a dokonce ohromení vzniklou státní samostatností a matoucí nadvládou nad ostatními národy. Jak mohli tenkrát tušit, že jméno německojazyčného židovského spisovatele, který ani nebyl moc znám a měl být toto odpoledne pohřben, bude nerozlučně svázáno se jménem jejich charismatického města Prahy? Jak mohli jen vzdáleně předpokládat, že se jednou bude ve světě při vyslovení jména Kafka bezděčně reagovat slovem Praha, že toto historické město evropského významu bude už za tři desetiletí znamenat pro nesčetné lidi jen Kafkův domov?

To jsou výtečná slova. Pokud náhodou citát vyznívá nějak kriticky, tak by to nebylo odpovídající. Tón textu je velice vlídný, Čechům vysloveně přátelský. Málokdy člověk narazí na mezinárodního autora, který se stejnou samozřejmostí a se stejnou úctou mluví o Faustovi jako o Babičce.

Český překlad této knížky přichází až čtyřicet pět let po jejím vydání. Přesto ji bez váhání doporučuji.

První věta knihy: Jak je možné, že německá literární tvorba byla v desátých a dvacátých letech dvacátého století tak silná a originální právě v Praze?

Poslední věta: Franz Kafka psal své prózy uprostřed Evropy v první čtvrtině dvacátého století v byrokratickém světě přepážek znejistělého měšťanstva, které se cítilo bezpečně už jen za mřížemi, jimiž se obklopilo.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: To byl Kafka pm 23. 03. 2011 - 15:33
RE(2x): To byl Kafka jarmik 23. 03. 2011 - 15:52
RE: To byl Kafka luky 28. 03. 2011 - 10:19