Mnoho z nás asi slyšelo o loňském bestselleru The Circle, který napsal p. Dave Eggers.
Sice jsem stál zpruzelý ráno v metru a poslední, co jsem chtěl, bylo mordovat se se slovíčky. Rozhodně jsem neměl náladu na nějaké lámání si hlavinky přemýšlením. Ale mohu dosvědčit, že The Circle je skutečně napsaný tak, že vtáhne do četby i ospalého zpruzelého pologramotného barbara.
V recenzích na amazonu člověk čte, že lidé si stěžují, že tato knížka je povrchní a chybí jí literární jazyk. To je asi pravda - ale je to styl dovedený svým způsobem do dokonalosti; vzniklo tak nádherné dílo. Text jen lehce pluje po naprostém povrchu. Autor používá pouze základní slovní zásobu. Vytvořit něco takového je veliké umění dle mého názoru: připadalo mi to dokonalé, jako třeba alobal - tenoučká dokonalá lesklá čistá jednolitá vrstva, po které se příjemně klouže. Zhruba první polovinu knihy si mě autor totálně povodil a propadal jsem příběhu pořád hlouběji, ani jsem se nemohl odtrhnout. Ve druhé polovině se jízda malinko zadrhává, ale celkem čestně se dostaneme do konce.
Pokud jde o téma knihy, tak samozřejmě popisuje na příkladu z blízké budoucnosti, že gigantické internetové firmy jsou strašně moc zlé a ošklivé, i když nabízejí skvělé služby zdarma, a zpočátku se mohou zdát neškodné, nebo dokonce sympatické. S ohledem na lidi pak kniha ukazuje, že jenom naprostý hlupák si dobrovolně zřizuje účet na sociálních sítích a sdílí na nich fotografie rodiny a údaje o sobě. Když se podívám na své chování na internetu, asi každý pochopí, že ani tento aspekt mi četbu neulehčoval. Nikdo nečte o sobě rád, jak je pitomý.
Z mého pohledu je na knize The Circle nejlepší to, že jde o výrobní román. Hlavní hrdinkou je pí Mae Holland; je jí něco přes dvacet a po nějaké době v prvním nudném zaměstnání dostane práci v největší firmě v Sillicon Valley, která se jmenuje Circle. Circle je moloch, který si máme představit jako spojený Google, Facebook, Microsoft, Apple a další.
Circle vytváří svým zaměstnancům neuvěřitelně fantastické podmínky: všechno je zadarmo, dokonalé a dokonale vydizajnové, zaměstnanci dostávají zadara nejnovější značkové hadry, jenom aby je propagovali nošením, to samé s jídlem, vařit do kantýny chodí špičkoví šéfkuchaři, večer mají koncerty nejvíc in umělců, všude jsou sportoviště, hlídání psů atd. atd. Firma všemožně rozvíjí vlohy a vášně svých lidí. Zaměstnává jich přes deset tisíc a většině z nich je mezi dvaceti a třiceti.
Jak jsem říkal, miluju příběhy z výrobního prostředí, jako například Inženýrskou Odysseu. V tomto směru jsem byl v The Circle saturován: čtenář s Mae podrobně projde prvním dnem na pracovišti, zaučením, prvními hodnoceními od nadřízených, vnitrofiremními prezentacemi nových služeb atd. Musím říci, že z četby jsem si odnesl určitou ideu, jak asi může vypadat hodně dobře organizovaná velká korporace.
Druhým poučením pro mě bylo, jakou velkou hodnotu má ve Státech dobré zdravotní pojištění, zvlášť když jste starý a chronicky nemocný.
Jelikož jde o antiutopii, postupně pochopitelně zjistíme, že ta úžasná firma je strašlivácky ošklivá. Kniha se vědomě hlásí k odkazu největšího Mistra antiutopického žánru, a to p. Orwella. Jako v Devatenáct set osmdesát čtyři, i v The Circle je všudypřítomná kontrola a dokonce i obdobná tři hesla.
Pasáže s pohovory hlavní hrdinky s pracovníky oddělení lidských zdrojů pak p. Eggers patrně opisoval od raných prací p. Kundery: hrdince je vytýkáno, že dobře pracuje, ale neúčastní se dobrovolně-povinných akcí (existuje lepší překlad slova semi-mandatory?) a vůbec, že se neangažuje dost v kolektivu. Ve firmě se všechno pořád měří, včetně společenské angažovanosti. Společenská angažovanost v kolektivu se projevuje zejména aktivitou na sociální síti; vyjadřuje se veličinou PartiRank (= participation ranking). Od zaměstnanců se očekává, že budou pořád něco lajkovat a nelajkovat (pardon, v románu se dávají smajlíky a mračíky). Čím menší PartiRank, tím výše je člověk postavený v celofiremní soutěži.
Jelikož hrdinka nechce být propuštěna a ztratit tak prvotřídní zdravotní pojištění pro svého otce, který má roztroušenou sklerózu, a firma zahrnula její rodiče velkoryse do nejlepšího pojištění, rozhodne se přijmout pravidla a angažuje se, co to dá, a na svém PartiRanku fakt mákne.
Mae se podívala na hodiny. Bylo šest. Měla spoustu času na zlepšení, v různých ohledech. Pustila se do činnosti s velkým elánem, napsala čtyři statusy, třicet dva komentů a udělila osmdesát osm smajlíků. Během hodiny se její PartiRank dostal na 7 288. Prolomit hranici 7 000 bylo těžší, ale okolo osmé hodiny - poté, co se připojila k jedenácti diskusním skupinám a přispěla do nich, poslala dalších dvanáct statusů, přičemž jeden z nich se dostal mezi 5 000 globálně nejpopulárnějších statusů v té hodině, a poté, co se přihlásila k odběru dalších šedesáti sedmi stránek - to dokázala. Byla na 6 872, když se pustila do InnerCircle [pozn. - to byla sociální síť v rámci firmy]. Měla nepřečtených pár set statusů a rychle se jimi probrala, pričemž odpověděla asi na sedmdesát z nich, přihlásila se k účasti na jedenácti akcích v campusu, podepsala devět petic a poskytla komentáře a konstruktivní kritiku ke čtyřem výrobkům ve stádiu beta. V 10:16 byl její rank na 5 342 a další úroveň - tentokrát 5 000 - byla jen těžko k dosažení.
Bývalý přítel Mae ze zapadákova, odkud pochází, představuje protiklad moderního internetového člověka: odmítá vše digitální, je tlustý a živí se výrobou lustrů dělaných z parohů. Snaží se Mae přesvědčit o chybnosti její cesty:
Podle mého tohle všechno, co děláš, jsou jenom drby. Lidé mluví o jiných lidech za jejich zády. Z toho se skládá naprostá většina těhlech sociálních sítí, všechna ta hodnocení, komentáře. Vaše nástroje pozvedly drby, fámy a domněnky na úroveň rozhodujícího hlavního proudu komunikace.
Závěr: Celkově knihu velice doporučuji. Práci p. Orwella z první příčky nejlepších antiutopií všech dob sice nesesadí, ale může stát vedle 1984 někde poblíž jako taky celkem vydařená záležitost. Můžeme spekulovat, zda si The Circle udrží jako umělecké dílo sílu i po sedmdesáti letech srovnatelně s prací p. Orwella. Nejspíš ne. Ale myslím, že pro nejbližší dobu je znalost The Circle přínosná, pokud chce člověk vypadat informovaný.
Z hlediska kritiky amerických internetových molochů se můžeme ptát třeba i na to, zda by byl nějaký rozdíl, pokud takový definitivní moloch namísto v Sillicon Valley bude mít sídlo v Šanghaji nebo v Moskvě.
Blogová otázka (za účelem zlepšení PartiRanku :-)): A co Vy, dáváte nahlížet do svého soukromí na sociálních sítích?
První věta knihy: "Bože," pomyslela si Mae, "tak tohle je nebe."
Poslední věta: Svět si nezasloužil nic menšího, a nemohl čekat.
(Všechny překlady jsou mé vlastní, a tedy nutně nepřesné a kostrbaté.)
(
Zdroj: jarmik.pise.cz/77/...http://jarmik.pise.cz/773-statusova-uzkost-alain-de-botton.htm