Nejlepší starosvětský humor

3. srpen 2007 | 00.18 |
› 

Nevěřím, že jsou díla, která někdo prostě musí doma mít. Přesněji: nevěřím tomu u druhých. Já sám třeba musím doma mít Literární poklesky od Stephena Leacocka. Takže když nadešel nyní čas dalšího vydání, nebylo nad čím přemýšlet.

a3484413eb_15552969_o2Dle mého mnohaletého názoru je tento výbor mezi hvězdnou pětkou legrace nebo tak něco, společně s Woody Allenem a případně panem Kaplanem, pokud bychom jednotlivé lekce brali jako povídky.

V knihovně mi chyběl do včerejška. Dneska v MHD jsem si již listoval a četl. A ke své spokojenosti jsem konstatoval, že to sice z nového pohledu zase o kousek zestárlo, ale sympaticky. Chybou této edice je bohužel absence ilustrací Jiřího Slívy, které u staršího vydání byly hojné, zde jsou jen na obálce a předsádce.

Zápletky jednotlivých črt jsou pro mě sice asi navždy již hodně zažité, že ani delší pauza od minulého čtení mi je nemůže moc oživit. Ale opakování známého není nepříjemné. A jsou tam i nové maličkosti k objevování.

Třeba ta nesnesitelně trapná povídka o muží, který nebyl schopen odejít z návštěvy, až tam umřel (Strašlivý osud Melpomena Jonese). Dneska ráno v metru jsem si všiml, že končí zvláštně poetickým obratem:
"Muž zápasil se smrtí a nakonec v poslední den své dovolené skonal. Když prý nadešel jeho poslední okamžik, posadil se na lůžku, na tváři mu zahrál překrásný důvěřivý úsměv a prohlásil: 'Promiňte - volají mě andělé; teď už opravdu musím jít. Poroučím se.'

A úprk jeho ducha z toho žaláře byl tak prudký, jako když se pronásledovaná kočka vrhne přes zahradní plot."

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře