Rakousko, jaké je

1. duben 2012 | 22.47 |

Další mrňavá knížka z Odeonu z počátku devadesátek, další českoněmecký autor.

rakousko jake je charles sealsfieldKnihu p. Charlese Sealsfielda Rakousko, jaké je jsem si pořídil někdy na začátku vejšky. Mám s ním spojen jeden pěkný turistický zážitek: když jsem byl tehdy u spolužáka na vinobraní ve Znojmě, byl jsem se druhý den projet na kole. A zajel jsem si i do vesnice Popice u Znojma, tam je v turistické mapě vyznačen Sealsfieldův kámen, což je pěkná vyhlídka do kaňonu Dyje. Charles Sealsfield byl totiž pseudonym p. Karla Postla právě z Popic. P. Postl byl knězem a tajemníkem řádu křížovníků v Praze a nejspíš též zednářem, potom prchnul roku 1822 do USA, přijal jméno Charles Sealsfield a spolupracoval tam s p. Josefem Bonapartem, bratrem p. Napoleona.

Rakousko, jaké je je fiktivní cestopis z pohledu zámožného Američana, který připluje do Evropy a popisuje zážitky především z Rakouska. Obsahem je to pamflet proti rakouskému kancléři p. Metternichovi; kniha vyšla r. 1827. V Rakousku mohla vyjít až po zrušení monarchie. Značná část textu je věnována Čechám: lázeňskému pobytu v Teplicích a v Karlových Varech, dlouhá kapitola je i o Praze.

O K. V. píše toto:

Jedním z nejpozoruhodnějších míst v Čechách a můžeme říct, že na světě, jsou Karlovy Vary. ...

Karlovy Vary jsou útočištěm všech hypochondrů, trudnomyslných lidí, misantropů a zahalečů všeho druhu. Zdá se, že příroda vybrala toto místo pro ony trudnomyslné pacienty, kteří si přejí zapomenout rány, jež jim uštědřily společenské bouře. Obyvatelé Karlových Varů jsou nadáni onou veselou a povzbudivou náladou, jež je určena jen pro potěchu jejich návštěvníků. Úzký prostor, v němž se tísní toto krásné malé město, je omezen a předurčuje jeho 2 000 obyvatel a stejný počet návštěvníků k tomu, aby tvořili jednu rodinu; stěží uplynou dva dny a už vás bude každý znát.

Prostě doby lázeňské slávy jsou pryč, to neplatí zdaleka jen o Varech.

Jelikož psal proti p. Metternichovi (a proti císaři p. Františkovi), tak fandí obrozujícím se národům Rakouska, i Čechům. O české povaze píše:

Zádumčivost je patrná ve vzezření Böhma neboli Čecha, což je název, kterému on sám dává přednost. Tato zádumčivost ho činí necitelným a zatvrzele lhostejným, pokud jde o vaše peníze nebo výzvy: odmítá každý argument, s výjimkou argumentu ad hominem. Jedině hudba projasňuje jeho melancholické čelo. Je překvapující, jak hluboký smysl pro hudbu má Čech z nejnižší třídy.

Nejzajímavější jsou asi pasáže o rakouském vzdělávání a úřadech za p. Metternicha. Zejména o kompletním sledování, kterému byli studenti a úředníci vystaveni. Toto téma bylo pro autora sdrcové, protože se předpokládá, že studoval u p. Bolzana, který byl pro liberální názory na pražské univerzitě pronásledován.

Během svých studií je mladík co nejbedlivěji pozorován. Šestkrát do roka se musí zpovídat svým učitelům náboženství! - Jeho zájmy, jeho sklony, jeho dobré a špatné vlastnosti, každý pohyb je sledován a zaznamenáván do katalogů; jeden je zasílán do Vídně, druhý guberniu, třetí je ukládán do školního archívu. Tento dohled roste, jak mladík postupuje do vyšších tříd, a přísně je dozíráno na to, co čte. Je zkoušen z klasických autorů, je z něho vymáhán názor na takové osobnosti, jako byl Brutus či Cato, a jeho výklad je pečliva zaznamenán. Jestliže mladý muž studuje práva, stane se zkoumání ještě přísnějším a jeho názory na přirozená práva člověka a na vládu jsou z něho vymáhány mnoha způsoby a pod sterými záminkami.

Mladík, který zakončil své akademické studium, ať se stal právníkem nebo teologem, je zcela v rukou vlády. Jeho dosavadní život a chování slouží jeho nadřízeným za vodítko. Poskytl nejmenší příčinu k podezření, ukázal nejmenší sklon k liberálním myšlenkám? Pak si může být jist tím, že čím je větší jeho nadání, tím méně bude smět sloužit císaři nebo získat povolení pro výkon advokacie. Uchází-li se u vlády o neplacené místo, stanou se i v takovém případě jeho bezprostřední nadřízení jeho dohlížiteli. Neuvážené slovo stačí nejen k tomu, aby zabránilo jeho postupu, ale i k tomu, aby ho zbavilo jeho dosavadního místa. Od svých představených nemůže očekávat ani porozumění, ani to, že by mu vyšli vstříc: To by bylo považováno z jejich strany za shovívavost, a kdyby se opakovala, mohli by sami přijít o své místo.

Z jeho zájmu o vše, co odporovalo vládě ve Vídni, plyne asi i pozoruhodný záznam o jednání českého zemského sněmu. V jeho době už to byla instituce čistě formální, která jen odkývávala daně. Avšak přesto jsem si na tom uvědomil, že i formální ústavní instituce byla pro obrozence lepší než žádná, protože už tehdy jim bylo jasné, že taková instituce může najednou nabýt v jiných poměrech velkého významu.

Knihu nijak zvlášť nedoporučuji, je trochu divná. Spíše doporučuji projet se na kole kolem té Dyje.

První věta v knížce: Le Havre není místo k dlouhému pobytu nebo prohlídce.

Poslední věta: A tak všechno ve Vídni směřuje k uspokojení hrubých smyslových požitků obyvatel, k němé poslušnosti veřejných hodnostářů, k trudnomyslnosti a rozkladu mezi vysokou šlechtou a k naprostému vládnímu despotismu, který zachvacuje železnými drápy svého znaku - dvojhlavého orla - celou říši a drží ji ve svém smrtelném objetí.

Do nového týdne přeji čtenářům i sobě, aby byl pěkný.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Rakousko, jaké je david chaloupka 12. 08. 2013 - 16:08
RE(2x): Rakousko, jaké je jarmik 13. 08. 2013 - 07:55